Prvý zradca

Jo, jo, při vyhánění zmrda hajzlem u včel svědí prostředky. Čili když zkurvený vypatlaný bezskrupulózní krimoš, několikanásobný vrah a únosce napráší kozí nozdru, protože ta se ho snaží típnout pro přílišnou hrabivost, nejenže beztrestně vyvázne a justiční systém mu zařídí dolče vitu někde na Floridě, ale navíc jej pak ve filmu vykreslí jako takového kůl zádumčivého a miloučkého medvídka, který vlastně skoro nic neprovedl, jen porušil omrdtu a hrdinně a správňácky napráskal své spolupachatele. Tenhle Pinocchio už je dost senil, sem tam si při psaní scénáře i režii zjevně nepamatoval, o čem byla předchozí scéna, první čtvrtinu točil na mobil, než si jen kvůli uzlu na cévce vzpomněl, že by asi měl používat kameru, a dialogy u procesu připomínaly amatérský divadelní kroužek v Ústavu pro léčbu mentálních retardací, přičemž leklý soudce vypadal, že by nebyl schopen odsoudit ani volné pobíhání vzteklých psů po Palermu. Prostě film, který díky atraktivitě tématu místy i odsejpá, ovšem natočený zmateným starcem, jenž ráno tak tak trefí na hajzl už jen výhradně proto, že má nutkavou potřebu vyjádřit se k mafii, a který zanechá v divákovi takový divný pocit, jako by ho někdo skoro tři hodiny ponižoval, ztrapňoval a urážel jeho ješitnost a vkus. Něco, jako když vám vaše o 20 let mladší milenka jednoho dne náhle oznámí, že vás opouští, protože byste klidně mohl být její fotr. Teda kdybyste měl větší péro. (09.02.2020)

Zpočátku zavládlo mírné zmatení nad tím, co je jaká postava zač a na jaké straně barikády stojí, což si ovšem divák po první půlhodině tak nějak dokáže utřídit, a užít si poté rekonstrukci historického soudního procesu se sicilskými mafiánskými bossi, jejichž zcela autentická horkokrevnost diváka solidně baví. Úžasně zde kontrastuje bezohlednost šéfů nařizujících krvavé vraždy v ulicích s jejich následným vyloženě dětinským a absurdním handrkováním u soudu. Je trochu škoda, že nebyla o něco víc využita linka spolupráce mezi Buscettou a Falconem (postava, která by si zasloužila ve filmu více prostoru, ale od toho tu máme jiná konkrétní díla), ovšem v rámci toho, aby byl mnohaletý proces zobrazen pokud možno věrně, v celé šíři a se souvislostmi, to zřejmě lépe udělat nešlo. S drobnými výhradami spokojenost. [KVIFF 2019] (29.06.2019)

Takový životopis / krimi / trojnásobné soudní drama v jednom, které vás hodí do vody a jede. Ani se nerozkoukáte a mafiánské rodiny se začnou vraždit (fakt se asi ani nerozkoukáte - já jsem teda netušil, kdo koho vraždí... ale ani mi to nevadilo. Ty postavy jsou stejně mrtvý... ). Má to spád, protože tohle multi-téma, které je zhuštěné do 150 minut, by vydalo na seriál. Pokud před tímto filmem shlédnete nějaký utahaný "artový" film na festivalu, tak vám tohle přijde jako božská mana akce, takže nemůžu ručit za to, že bych se tak bavil, kdyby tohle nebyl 4. film, který jsem v ten den viděl. [Rakkautta & Anarkiaa 2020] (22.09.2020)

Snáď jediné, čo by som tomuto filmu vyčítal, je fakt, že sa scenár nesnaží vykresliť Buscettu v negatívnom svetle a všetkému, čo by ho mohlo ukázať v očiach diváka ako sviňu, sa skrátka vyhýba. Nie žeby som to nutne k vychutnaniu Prvého zradcu potreboval, ale film tak mohol byť ešte lepší. Expozícia sa odohráva v Riu, neskôr sa presúvame na taliansku pôdu a na viaceré súdy, pričom tieto procesy sú nakrútené vskutku vzrušujúco a vidieť mafošov v klietkach, kedy vypovedá hlavný svedok, respektíve "prvý zradca" k nim chrbtom, je skrátka veľké potešenie. Nedá sa povedať, že tie dve a pol hodiny utečú ako voda, rozhodne sa ale film nevlečie a fanúšikovia žánru si ho patrične vychutnajú. Fanúšikovia politika Andreottiho nech radšej zostanú doma... (23.01.2020)

První zrádce ukazuje přesvědčivě, proč určité látky mizí z filmové nabídky a přesouvají se pod křídla televizních společností. Marco Bellocchio se sice snaží, ale zachytit adekvátním způsobem soupeření mafiánských klanů a válku Cosa Nostry proti státnímu aparátu v časovém úseku dlouhém bezmála dvě dekády v jediném snímku není uspokojivým způsobem možné. Většina vysoce zajímavých postav se filmem jen mihne, důležité události se odbývají ve zkratce. Na hlavní postavu pohlíží scénárista se zjevnou empatií, jakkoliv jeho spolupráce s justicí byla účelová. Jeho protivníci jsou líčeni jako ukázková monstra (což nepochybně byla), Bucettovým pestrým rejstříkem a krví za nehty se ale snímek zabývá jen okrajově, vlastně až v samotném závěru. Jedno zhlédnutí je v pohodě, ale vracet se k filmu nemá smysl. Celkový dojem: 60 %. (17.12.2020)