Smím prosit?
Shall we dansu?
Shall We Dance?
Réžia:
Masajuki SuoScenár:
Masajuki SuoHrajú:
Kódži Jakušo, Tamijo Kusakari, Naoto Takenaka, Eri Watanabe, Jú Tokui, Hiromasa Taguči, Hideko Hara, Akira Emoto, Masahiro Motoki, Misa Šimizu, Kunihiko Ida (viac)Obsahy(2)
Shohei Sugiyama (Kōji Yakusho) je úspěšný slušně vydělávající muž, s domem na předměstí, oddanou manželkou Masako, (Hideko Hara) a náctiletou dcerou Chikage (Ayano Nakamura). Pracuje jako účetní ve firmě v Tokyu. Přesto, že patří k úspěšným lidem, Sugiyama začíná cítit ve svém životě prázdnotu, ztrátu směru a propadá depresi. Jednoho večera, když se vrací domů tokyjským metrem, zahlédne krásnou ženu tančící v taneční škole. Je to Mai Kishikawa, (Tamiyo Kusakari), známá tanečnice v Západní taneční škole. Sugiyama je jí uchvácen a rozhodne se zapsat do tanečního kurzu, aby ji mohl lépe poznat. Sugiyamův život se okamžitě změní, jakmile začne brát lekce. Spíše než Mai, je jeho učitelem Tamako Tamura (Reiko Kusamura), který se stane jeho významným rádcem. Setká se se svými spolužáky. Tokoichi Hattori (Yu Tokui) tu je, aby okouzlil svoji manželu a Masahiro Tanaka (Hiromasa Taguchi) se zapsal, aby zhubnul. Setká se s dalším instruktorem Toyokem Takahashim (Eriko Watanabe). Zjistí také, že jeden z jeho kolegů z práce Tomio Aoki (Naoto Takenaka) chodí pravidelně do tanečního studia. Aoki, který je v práci neoblíbený pro svůj nekompromisní přístup, je odhalen při svém tajném životě dlouhovlasého (v paruce) tanečníka. Přestože je od Mai vydálen, taneční hodiny v něm probouzí bláznivou lásku k ní. Jeho tajemství tím pádem musí býd střeženo dvojnásobně. Nemusí tajit lekce pouze před svojí ženou, ale také před svými přáteli a kolegy v práci. Navštěvování kurzů Západních tanců je navíc pro tradiční japonskou kultutu nepřijatelné. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (28)
Gereův remake byla tragédie, to tu snad ani nemusim psát, ale asijský předlohy bývaj povětšinou kvalitativně úplně jinde, i když to je třeba o tom úplně samým, což je více méně i tady, atmosféra je báječná, postavy skvěle vykreslený i zahraný, obzvlášť začáteční nervozní neohrabanost hlavní mužský postavy je přesná, ale je to bohužel zbytečně dlouhý, trochu unylý a nedokázalo mě to nějak pobavit, prostě sem to zkouknul bez nějakýho výraznějšího dojmu ()
Japonský megahit, který samozřejmě za velkou louží nepříliš zdatně okopírovali. Příčiny neúspěchu Americké verze jsou v násilném přenesení specifické sociální a kulturní Japonské mentality. Proto má příběh o tanci, jež prosvětlí šeď života i silný sociální náboj. Vystihuje totiž problémy současného Japonska. Ale nebojte, vypráví to poutavě a pokud Vám nevadí absence pozlátkových hvězd, užijete si i pár kvalitních tanečních čísel. Jenom ten sentiment... ()
Nenáročný, již trochu zastaralý vhled do mírné rebelie proti stereotypu po japonsku. Západní tance jsou něco jako u nás travesty show v ruském jazyce -- nevlastenecké a vyvolávající když ne pohoršení, tak chichotání. Neřeší se vlastně žádná krize a už vůbec ne drama, které je v žánrech netuším proč. Aha, tuším, hranému filmu se v japonštině říká pro odlišení od anime "dorama". Jinak jsou ale problémy neproblematické, překážky lehce překonatelné a konec je rozuzlení nezauzlovaného. /// OK, zase mě nejvíc bavil Takenaka. Hraje magory, ale až nejaponsky nepřehrává, krása. Potvrdil se mi v topce. ()
V japonském podání je to více trefný film než jeho remake. Navíc je i více vtipný, díky výbornému Naoto Takenakovi. Film ale ztrací v hereckém obsazení, neboť pro mě bylo ztvárnění tanečnice Mai příliš unylé a i výkon manželky docela iritující, v tomhle jednoznačně remake vede. Celkově je tohle ale lepší film, i když kratší stopáž by pomohla od občasných pocitů nudy. Celkově lehce nadprůměrný film. 65% ()
Pozerať tento film s dabingom bola asi chyba, pretože keď som ho videl kedysi dávno s titulkami, mal som z neho lepší pocit. Dabing musí nutne pri filmoch z exotických krajín aspoň mierne kaziť dojem. Ale k filmu. Najzaujímavejšie je na ňom sledovanie prístupu japoncov k veciam, ktorým sa venujeme aj my. Ich ostych pred ženami je väčší, respektíve sa chovajú akosi zdvorilejšie a viac upäto. V tom je kúzlo filmu a preto nemôže fungovať žiaden jeho remake (nevidel som ho a ani neuvidím). Inak sa jedná o trochu netradičnú romantickú komédiu, ktorá má inú trajektóriu, ako konkurencia, ale výsledok je nám jasný od začiatku. Záver dokáže diváka dojať, len mi tie dve hodiny prídu na žáner trochu veľa. Hlavne v prvej hodine. Pokiaľ chcete spoznať aj japonskú komerciu, Shall we dance by nemalo nikoho vyložene sklamať. 70%. ()
Reklama