Divoká banda

Nevim nevim... To geniální veledílo se nedostavilo. Jen vizuálně překrásný, silně nekorektní a místy až nepřiměřen brutální western s podivně přehrávajícími herci ve vedlejších rolích a rušivou hudbou... Jako důkaz velké liberálnosti Hollywoodu a Ameriky jako takové na přelomu 60. a 70. let zajímavé, jinak ale nic, co by mne výrazněji oslovilo. Emoční dopad v mém případě nulový... (07.04.2009)

Filmový transport do doby, kde vlak projížděl nedotčenou krajinou divokého západu, kde vířící prach od kopyt koní byl mnohdy jedinou známkou života v nekonečných pláních, do doby, ve které si ženy nedovolily ani snít o rovnoprávnosti a muž bez bouchačky, byli většinou mrtvej muž, se až na občasné zdlouhavé pasáže příjmně vydařil. Mé celkové hodnocení této brutalitky na westernovo výrazně ovlivnil konec filmu, protože postavit se mnohonásobné a lépe vyzbrojené přesile, tomu já říkám frajerství největší. Na svou dobu luxusní akční scény, které padly do drsného prostředí ostrých hochů divokého západu s takovou samožřejmostí, že mě přešla chuť někdy v takové době žít.....tedy pokud bych neměl svou divokou bandu. (04.11.2007)

Je trochu paradoxní, že jediný film, se kterým mám v rámci filmografie Sama Peckingpaha zásadní problém, je právě ten, který mu definitivně zajistil pozornost filmové kritiky a zájem diváků. Divoká banda kdysi fascinovala krvavým násilím (soudě podle komentářů na ČSFD tím mnohé poutá i dnes, kdy se měřítka posunula a jsme mnohem otupělejší). Publicisté měli tendenci považovat Peckinpahův snímek ze uměleckou reflexi vietnamské války, případně rozmachu násilné zločinnosti v centrech amerických velkoměst. Peckinpah každopádně zavrhl jedno z důležitých žánrových pravidel. Klasický western pracuje obvykle s polarizovanými černobílými charaktery, kdy kladný hrdina čelí zlosynům. V Divoké bandě najdete výhradně více či méně špinavé charaktery, většinou ovládané přízemními pohnutkami. Režisér odůvodňoval chování svých postav pudovostí a živočišností, jenže tohle vysvětlení nemá žádnou logiku. Pudy mají své zákonitosti, fungují na základě potřeby obrany, rozmnožování, získávání potravy a podobně. Výbuchy násilí v Divoké bandě se vzpírají logickému vysvětlení. Nejde tu o to, že filmový hrdina ví méně než divák a má jen zlomek času na zásadní rozhodnutí. Agresivita ve filmu je ve skutečnosti vystavěna na efekt, rozhodování postav jde proti jejich zájmům a leckdy i přirozeným instinktům. Zároveň na mě rušivě působilo i používání humorných odlehčujících prvků. Snímek je podivně nekonzistentní v tempu, náladě i výrazových prostředcích. Na druhou stranu Peckinpah je každopádně silný svým vizuálním stylem - technikou pomalého snímání a pečlivým střihem. Využívá navíc tradiční přednosti westernů, kdy umí kouzlit s panoramatickými záběry krásné a divoké krajiny amerického jihozápadu. Ale s prominutím, u mě to tentokrát za více než 2 hvězdičky nebude. Celkový dojem: 45 %. (05.04.2018)

Jeden z těch filmů, které píší dějiny a proto nám po dlouhých desítkách let připadá spíš obyčejný ... Na 42 let starý kousek naprosto šokuje brutální a totálně nekorektní úvodní patnáctiminutovka, pak přijdou sice na řadu typické mexické odrhovačky a velké řeči za úplňku .. ale pak ještě Wild Bunch ve své druhé polovině bohatě předvede proč že je základním stavebním kamenem upoceného chlapského (skoro)westernu. (23.08.2011)

Na westernové poměry solidně brutální podívaná, jejíž závěrečný masakr s kulometem v Aqua Verde patří mezi nezapomenutelné scény v dějinách filmu. Sam Peckinpah prostě má rád násilí, Divoká banda v tomhle ohledu nevypadá nijak uhlazeně a má velmi realistický náboj. To platí i o mnoha scénách, při nichž si museli "užít" zejména koně (vypíchl bych zpomalené záběry kutálení po písečné duně a pádu z podminovaného mostu do řeky, které nabývají až bizarně estetického dojmu). Výprava s působivými dobovými mexickými reáliemi se špinavými zarostlými Mexikány je přímo neuvěřitelná. V drsném světě drsných mužů v pojetí Peckinpaha nemají ženy místo, ty tu hrají pouze podřadnou roli "obšťastňovaček", případně proradných mrch. A v neposlední řadě je třeba zmínit Williama Holdena (Sunset Blvd.), který svým charismatickým výkonem dal vzpomenout na svá úspěšná 50.léta. (09.08.2006)