Bez strechy a bez zákona

Uzená je hlavní hrdinka pěkně, ale zase se to táhne jako smrad, což je pro tyhle sociální dramata už norma. Nevyčítám filmu, že Mona je minimálně stejná kráva jako Iva z Odvážných palců a fandit jí nejde ani za mák, ale vadí mi, že už od začátku snímku víme, že nakonec umrzne v příkopu. A na těhle filmech mě právě baví sledovat, do jak hlubokých sraček se ještě jejich postavy mohou dostat, a ne celý film čekat, až ta špína konečně zdechne. (20.04.2013)

Získate celkovú slobodu, ale aj totálnu osamelosť. Bezďácky život, o to horšie ak ide o ženu, ktorá má predsa len iné nároky na hygienu a spôsob žitia, je možno lákavý svojím ľahkovážnym prístupom k systému a okolnostiam prežitia ( čo nám ráno prinesie ), ale je to nebezpečná a nie vždy dobre končiaca cesta. Snímok, ktorý síce glorifikuje, ale zároveň aj varuje. Je na každom, akú možnosť si vyberie. (13.07.2024)

Hoci feminizmus je pre mna len dalsi - izmus / a tych je 160/, tak film bol na urovni. Nehovorim, ze baba Varda sa rezisersky vyrovna Kaprovi, to ani omylom, ale posnazila sa. cely film ma kludne tempo, holka sa prechadza juznym Francuzskom, riesi nahodne vztahy, a naprikald aj to, ze v zime sa neda spat vo volnej prirode . 70 % (01.03.2020)

Tohle rozhodně není snímek, který by si mě získal. Naopak, ukázalo se, že to je snímek, který mě prostě neosloví. Líbila se mi forma v podstatě hraného dokumentu o tom, jak může dopadnout život. Vlastně taková rekonstrukce. Zvláštní scény, podivné obrazy, ale přitom vše realistické. Celkově to na mě prostě nezapůsobilo dobře a já jsem kouzlo tohoto filmu neobjevil. Vlastně jsem si celou dobu říkal, proč se na to dívám. (08.01.2016)

Ač se mé sympatie k Moně rovnaly sympatiím k pohlavní chorobě, její sebedestruktivní cestu rovnou do hlíny, jsem si užíval v plné parádě. Parádní pocitovka, která hraje plnou parou na smysly diváka a mnohdy pěkně nechutně. Puch vycházející z naší slaboduché krasotinky (její chování dokáže ospravedlnit pouze pravděpodobná přítomnost psych. poruchy), na diváka přímo sálá z obrazovky. Vardová i v době bez třiDé (ptákovinek) zvládla to, co většina 3D blbostí současnosti nedokáže. Diváka vcucnout, aby se stal součástí vyprávěného. A u mě boduje hlavně tím, že pozorujícího diváka nenutí ke kladnému postoji k hlavní hrdince. Žádný patos, nulový sentiment, jen odměřený postoj a to mi v tomto případě strašlivě vyhovuje. Nesnáším, když mi ve filmech o amorálních postavách někdo předhazuje, že vlastně má "dobré srdce" a měl bych onu postavu litovat. Vardová jen ukazuje cestu lidského parazita k jedinému možnému konci a jelikož nepodceňuje diváka, tak onu (pro většinu tvůrců) silnou "pointu" odhalila hned na počátku. Silné čtyři ... k plnému hodnocení bych potřeboval opakovanou projekci a tou si nejsem úplně jistý. 85% (16.08.2014)