Kráľovstvo

Lars si znova robí prdel z diváka a tento po všetkých smeroch zaujímavý a pútavý žánrový guláš mu šlape ako úchylné švajčiarske hodinky (hoc zozačiatku mi robila kamera problém), i keď priznávam že mi ostáva záhadou čo chcel autor uleteným príbehom naznačiť (dáva viac otázok ako odpovedí). A záver už potom bol jedno veľké (a príjemné) WTF. Teším sa na druhú sériu a zbožňujem postavy umývačov riadu. PS: Keby takto vypadala ordinácia v ružovej záhrade, pozerával by som ju. (13.04.2015)

Království patřilo v polovině 90. let ke zjevením na televizní obrazovce a spolu s Lynchovým Městečkem Twin Peaks bylo důkazem, že seriály se dají dělat úplně jinak než dřív - rafinovaněji, provokativněji, s důsledným porušováním seriálových konvencí, vysmívání se klišé, parodování postav a prostředí i tradičních témat - a ze všeho nejvíc pak míšením žánrů. Lars von Trier zasadil hororový duchařský námět do seriózního prostředí královské nemocnice a racionálně uvažující lékaře zkonfrontoval s iracionálním světem záhrobí. Zároveň se Trier projevil jako věčný experimentátor, když hodně zkoušel možnosti ruční kamery nebo skoková přerušení jednotlivých záběrů (jump cuts). Osobně jsem víc než tohle hledání nového filmového jazyka (které mě v podobě divokých prostřihů a neklidné ruční kamery spíš otravovaly) oceňoval spíš tradiční Trierovu schopnost vytvářet ponuré obrazy a ve spojení s ruchy a hudbou vytvářet stísněnou a napínavou atmosféru. Už úvodní titulky, kdy kamera pomalu klesá pod zem a zpod praskajících prken se za doprovodu sborového zpěvu derou ven pramínky krve a za nimi je možné tušit něco obludného, považuji i s odstupem let za lahůdku. Bohužel Lars si se svými postavami nehrál zdaleka tak dlouho jako Lynch a následné pokračování považuji po všech stránkách za prohru. S odstupem času působí první série Království jako torzo něčeho, co mohlo být velkolepé a mohlo patřit k zaslouženým seriálovým kultům. Každopádně i v tomhle stavu jde o torzo zajímavé svým zpracováním, jenže nikam nevedoucí a nedotažené. Zájemcům o tento styl tvorby bych doporučil přece jen Městečko Twin Peaks. Celkový dojem: 80 %. (24.09.2014)

Po prvním dílu moc nechápu, proč je zde Riget zaškatulkován i jako komedie, ale budiž... Od první vteřiny je to jenom děsivý, děsivý a ještě jednou děsivý. I obyčejný záběry při obyčejnejch scénách jsou děsivý. Dánové jsou děsivej národ s ještě děsivější řečí. A taky maj děsivý Downovce, který se vyžívaj v divně děsivejch dialozích. O dr. Helmerovi nemluvě, anžto má bejt Švéd, tak ten má sám o sobě děsivej ksicht (ano, ksicht, ne obličej). Ale jsem nesmírně zvědava, co se z tohodle Království vyklube. / (ono se není moc čemu divit, on se totiž pan von Trier na konci jeví jako lehčí blázen). / Závěrečných 10 minut posledního dílu 1. série je opravdu nechutná snůška záběrů :D (05.06.2012)

Občas to svojou miestami až surreálnou, hĺbkovou znepokojivosťou pripomenulo začiatok Bergmanových Lesných jahôd, inokedy výstupy duchov evokovali Karneval duší. Cez dramaticky nervnú hudbu je počuť prvé tóny Dogmy 95. Čo je však najdôležitejšie - Trier vytvoril svet ešte kúsavejší a pálčivejší, než v Dogville. Svet absurdný, nepochopiteľný, cynicky humorný, znepokojivý, chaotický, zvrátený, nehostinný, zamotaný.... Kráľovstvo je miesto, po ktorého chodbách chodíme každodenne všetci. (04.05.2016)

Rozhodně zajímavý seriál. Nechci psát, jestli se mi líbil (ano, líbil), ale spíš o tom, jak je postavený. Zdá se mi totiž, jako by na sebe některé dějové linky napříč díly navazovaly jen volně. Jistě, pracuje se např. s opakovanými a variovanými vtipy na příjezd Stiga do práce, nebo na šílenou jízdu smrti sanitky (objevuje se od prvního dílu, ale pointa je odhalena až v posledním díle druhé série; což je tedy asi takový Trierův žertík, jak tam může ten přízrak jezdit před tím, než se stal přízrakem?). Jenže rozhodně ne všechny motivy a vedlejší zápletky pokračují kontinuálně. Otázka vůbec je, jestli u Riget můžeme mluvit o ději - hlavním tématem seriálu je totiž, jak napovídá název seriálu, sama budova nemocnice. Děj je pak vyjádřen jednotlivými postavami, z jejichžto jednání se pak konstituuje celkový smysl seriálu. Kompozice tedy připomíná nejspíše román-řeku s množstvím postav a s několika paralelními dějovými liniemi, což vytváří zvláštní atmosféru neurčitosti - otevřenosti, chcete-li. Složkou tajemna je pak drusseovská, maličko laciná, ezoterika (farář: "Vy si myslíte, že tu mám jen tak náhodou knihu o exorcismu? Mám"), z čehož si Trier taktéž utahuje. Je na každém, jak bude tento seriál pojímat. Já bych se přikláněl k tomu, vnímat ho s maximálním odstupem a spíše jako záměrnou mystifikaci diváka. (27.07.2008)