Kráľovstvo

Rozhodně zajímavý seriál. Nechci psát, jestli se mi líbil (ano, líbil), ale spíš o tom, jak je postavený. Zdá se mi totiž, jako by na sebe některé dějové linky napříč díly navazovaly jen volně. Jistě, pracuje se např. s opakovanými a variovanými vtipy na příjezd Stiga do práce, nebo na šílenou jízdu smrti sanitky (objevuje se od prvního dílu, ale pointa je odhalena až v posledním díle druhé série; což je tedy asi takový Trierův žertík, jak tam může ten přízrak jezdit před tím, než se stal přízrakem?). Jenže rozhodně ne všechny motivy a vedlejší zápletky pokračují kontinuálně. Otázka vůbec je, jestli u Riget můžeme mluvit o ději - hlavním tématem seriálu je totiž, jak napovídá název seriálu, sama budova nemocnice. Děj je pak vyjádřen jednotlivými postavami, z jejichžto jednání se pak konstituuje celkový smysl seriálu. Kompozice tedy připomíná nejspíše román-řeku s množstvím postav a s několika paralelními dějovými liniemi, což vytváří zvláštní atmosféru neurčitosti - otevřenosti, chcete-li. Složkou tajemna je pak drusseovská, maličko laciná, ezoterika (farář: "Vy si myslíte, že tu mám jen tak náhodou knihu o exorcismu? Mám"), z čehož si Trier taktéž utahuje. Je na každém, jak bude tento seriál pojímat. Já bych se přikláněl k tomu, vnímat ho s maximálním odstupem a spíše jako záměrnou mystifikaci diváka. (27.07.2008)

Po prvním dílu moc nechápu, proč je zde Riget zaškatulkován i jako komedie, ale budiž... Od první vteřiny je to jenom děsivý, děsivý a ještě jednou děsivý. I obyčejný záběry při obyčejnejch scénách jsou děsivý. Dánové jsou děsivej národ s ještě děsivější řečí. A taky maj děsivý Downovce, který se vyžívaj v divně děsivejch dialozích. O dr. Helmerovi nemluvě, anžto má bejt Švéd, tak ten má sám o sobě děsivej ksicht (ano, ksicht, ne obličej). Ale jsem nesmírně zvědava, co se z tohodle Království vyklube. / (ono se není moc čemu divit, on se totiž pan von Trier na konci jeví jako lehčí blázen). / Závěrečných 10 minut posledního dílu 1. série je opravdu nechutná snůška záběrů :D (05.06.2012)

Může být něco divnějšího než divné Earlovy, trpajzlíkovy a Cooperovy tanečky kolem různobarevných vigvamů v Twin Peaks? NO ANO! Smrtící humor ošklivého švédského lékaře Stiga, který přežívá v divném prostředí dánské nemocnice, ve které regulérně straší! Je to vážně hororový seriál. Nejhororovější, co znám. A taky nejdivnější. Lars von a jeho temné vtípky v tom nejlepším... PS: Zamilovala jsem si ten drnčivý přízvuk a začala se učit dánsky. (19.10.2012)

Rozhodně ten nejlepší seriál z lékařského prostředí! Nemocnice se svojí sterilní atmosférou, operačními sály a dlouhými temnými podzemními chodbami je jednou z nejvhodnějších prostor pro hororové filmy a Lars von Trier ten latentní strach z nemocnic správně vycítil a transformoval do jakéhosi syrového hororového kabaretu, kde doktoři dávají svým vysněným ženám jako dárek uříznuté hlavy a zavilí Švédové praktikují proti té dánské verbeži praktiky voodoo. V jistém ohledu mi připadá, že von Trier došel dál než Lynch ve Twin Peaks, protože seriál není natahovaný, nic tu není navíc a vše do sebe na konci zapadne (i když se samozřejmě nic logicky nevysvětlí). To je u seriálu velmi přijemné. A mimochodem - rozhodně nejlepší seriálová úvodní sekvence, co znám! (30.03.2013)

Úžasně šílená záležitost, u níž člověk místy nechápe, ale ani trochu mu to nevadí. V Království mistra Larse Von Triera je vše dovoleno a ujetosti se v nejmenším meze nekladou. Aspekty jako "Bratříček" stěží snesou papír, pokud ho chcete brát vážně. Právě jedině u podobného projektu si divák uvědomí, o kolik je skandinávská škola napřed. Nerad to srovnávám, ale v obligátní péči domácí provenience by většina detailů vyzněla šíleně trapně, načež by nastal pokorný návrat blíž bezpečné realitě (čest výjimkám, co se o obměnu zaběhnutého aspoň pokoušejí). A dánský seriál, kde je titulní postavou geniálně šílený švédský doktor Helmer (Danskjävlar!), co nesnáší vše související s Dánskem, zase vypovídá o nadhledu lidí. Nebo přinejmenším o jejich smyslu pro humor... S Královstvím to je místy složité, člověk se baví jako u nenáročné zábavy, i když nejednou padne záběr, kde zkrátka stojí za to zpozornět. Stejně tak dialogy jiskří inteligentní hlavou (sebestředný Trier v titulcích cituje i Kierkegaarda) a nastává otázka, jestli to přece jen nebrat více vážně. Mám pocit, že chytrý Trier pochopil, kvůli čemu divák Riget zapíná a ve druhé sérii těžil zjevně ironickou nadsázkou. Tím si mě získal ještě víc, oproti poněkud vážně se branému Twin Peaks, které bude při téhle dánské smršti asi každého evokovat. Jediná škoda, že jsme skončily uprostřed. Fanoušci můžou spřádat teorie, hádat, věštit... a to je asi tak všechno. (11.09.2010)