Prísaha

Ze uačátku jsem si řkal, že to je poněkud rozvláčně vyprávěné, ale film mě s postupem času do sebe vtáhl a ony pro hodně lidí určitě "záběry o ničem" podmalovávané pěknou hudbou a vytvářející zvláštní poněkud poetickou atmosféru jsem si neskutečně vychutnával. Jack Nicholson výborný, ke konci byl film velmi depresivně napínavý a vysoce originální konec. Určitě nadprůměrné. (07.09.2004)

Trochu neprávem zapomenutý počin doplácí na to, že je prezentován jako detektivka, ve výsledku ale jde o psychologické drama. Sean Penn rozhodně nikam nespěchá a je schopen vymyslet a zrealizovat fenomenální scénu, která funguje jen obrazem (sdělení rodičům, že dcera zemřela, kdy není slyšet vůbec nic, ale je tu úplně všechno; moment, kdy se malá holčička setkává s pravděpodobným pachatelem a divák vše sleduje skrz okno) a celkově výborně pracuje s postavami a s atmosférou, která je celou dobu tajemná a posmutnělá. Na druhou stranu ale volí opravdu extrémně pomalé tempo a záběrů na rybařícího hlavního hrdinu je přece jen až moc a celkově celá pasáž s přesunem do jiného města je dost zdlouhavá a vzhledem k tomu, že se v ní toho tolik neděje, až úmorná. Jack Nicholson v hlavní roli je perfektní a naprosto civilní, což je u něj trochu nezvyklé, jméno režiséra pak zajistilo přísun hvězdných účastníků i v těch nejmenších rolích (z těch asi nejvíce vyčnívá výborný Benicio Del Toro), což je moc fajn. Problémem je nicméně snaha o detektivní linii, která moc nefunguje a je lehce zbytečná, což je vidět v samotném závěru, který má k uspokojivému vysvětlení v rámci žánru hodně daleko a tím pádem malinko zklame. Kdyby The Pledge bylo psychologickým dramatem a rezignovalo na "masově" přijatelnější detektivní linii, bylo by hodnocení o hvězdičku lepší, takto to musí být za tři a 60 %. (24.09.2022)

Jen 67%?! Tak to nechápu. Od začátku až po naprosto nečekaný a drsný konec jde o úžasný film. Podle mého názoru je skvěle zrežírován. Penn vás neustále udržuje v napětí, živí ve vás nepříjemný pocit, že nebezpečí je pořád nablízku. To zajímavě kontrastuje s pomalým tempem příběhu a výsledek se mi zdál velice působivý. No a když se k tomu přidá Nicholson, který narůstající posedlost hlavní postavy zahrál přímo fantasticky, je vynikající krimi-thriller na světě. Slyšel jsem o podobném švýcarském filmu "Stalo se za bílého dne", který je prý ještě drsnější. Jsem na něj dost zvědavý... (13.07.2005)

Sean Penn je jeden z nejlepších současných Hollywoodských herců a taktéž slibný režisér, který se zatím ani jednou neobsadil do svých režírovaných snímků, jak to bývá zvykem u točících režisérů, kteří jsou zároveň herci. Za to můžeme vidět, že si již podruhé vybral do titulní role svého snímku starého dobrého barda a šviháka Jacka Nicholsona. Tento film, který je remakem černobílého filmu Stalo se za bílého dne z roku 1958 a taktéž ještě jednou zfilmovaného v roce 1997 si vzal na paškál již zmiňovaný Sean Penn, který se snažil vykreslit příběh brutální vraždy malé holčičky, kterou začne vyšetřovat kriminalista Jerry Black v den jeho poslední služby u policejních složek. Setká se s matkou zavražděné dívenky a dá jí slib, že jejího vraha najde, což asi neměl dělat, když je to jeho poslední den v práci. Štěstí se na něj usměje a ještě v ten den zatknou indiána, kterej se k činu dobrovolně přizná. A my bystřejší diváci detektivek víme, že za všechno vždycky můžou indiáni. Takže by to mohlo po tomto excesu po půl hodině všechno skončit a všichni diváci by vesele mohli odejít z kina. Ale chyba lávky, protřelý bývalý detektiv Jerry Black, kterému to na penzi přemýšlí líp než v mládí, což jsem si všiml u vícero detektivů literárního a filmového světa. Pro příklad uvedu Hercula Poirota. Abych dokončil myšlenku, tak jsem chtěl napsat, že náš hrdina v důchodu není spokojený s výsledkem jeho posledního případu a tak se v tom začne šťourat, protože se v důchodu nudí jako většina důchodců a tak se dokonce přestěhuje mezi vidláky a sžívá se s místní komunitou, kde se tento brutální čin stal. Většina důchodců si pořídí zahrádku a hrabou se v zemi, néé náš starý hranostaj si koupí benzínku na romantickém místě zdejších hor a sblíží se s matkou zavražděné, kde přijde na plán, jak přilákat a posléze dostat pravého pachatele. Za krásné prostředí kanadských hor a působivý skoro až komorní kriminální příběh dávám 80%. (20.06.2021)

Přísaha zapřísahá diváka planými sliby, aby u ní zůstal. Především slibem detektivního příběhu. Nic než klamání tělem a vnější kostrou, jež ve skutečnosti tají psychologickou sondu do duše stárnoucího muže, kterého urputná posedlost a přání dobrat se pravdy zavádí do mlhavého pohraničí mezi realitou a zbožným přáním. Což o to, není nijak vyloučené skloubit v jednom filmu obojí. Potíž je v tom, že jinak profesionální režie Seana Penna to spojení nepromazala, takže v něm čas od času nepěkně skřípe, čas od času si každé z kol jede po jiné trase a čas od času jsou obě zajedno v tom, že dál ani otáčku. Nicholson to s finesou bezstarostného jezdce nakopne a jede se dál až do další poruchy. Po dvou hodinách tohoto harcování se divák nemůže dočkat finále, načež dorazí k cílové pásce, která se válí v prachu a vypadá, že ji tam někdo vyhodil před deseti lety. Nemohla bych tvrdit, že je ten film nudný, nezajímavý nebo hloupý. Tvrdím, že mi přijde nevyvážený, navozující něco, co nepřijde, a dost zvláštně pojatý. Rozhodným plusem je jako vždy bravurní Nicholson, závěr, kterému přes všechny výhrady musím přiznat jistou dávku nepříjemné realističnosti, a režisérovo rozhodnutí nejít vyšlapanou cestou. (12.09.2007)