Frasier

Sledovat intelektuálního psychiatra, jak se probíjí každodenním životem mezi "obyčejnými lidmi", je jednoduše kouzelné. V tom mu řádně sekunduje jeho neméně sofistikovaný bratr. Frasierovo propady šílenství nad určitými životními etapami nemají jedinou chybu. Inteligentní, zábavná podívaná, s úžasnými slovními obraty, zraje jako ono kvalitní víno, které si rád doktor Crain dopřává. Vracím se k seriálu v roce 2020 a cením ho ještě výše. Není divu, že seriál posbíral v průběhu let nominace na mnoho cen a mnoho jich vyhrál. V žánru to považuji za zcela jistou špičku, kterou stále nikdo nepřekonal. Mimochodem, byt Frasiera je úchvatně nadčasový. Vynikající dabing. //2022 a opět jedinečný. (21.01.2017)

Toto je asi prvý americký sitcom, ktorý som ochotná reálne zakceptovať. Typ humoru medzi pôžitkárskymi bratmi psychiatrami je naozaj vysoko intelektuálny a nesnaží sa ním len byť, ako je to u tuctov ďalších z dielne amíkov. Škoda len, že je to také rozťahané, no v tomto prípade to znamená viac zábavy, bez obmedzených a nezmyselných dialógov. A obrovské plus pre skutočne vydarený slovenský dabing. (25.06.2013)

Můj vůbec nejoblíbenější seriál. Přesně takhle by měl sitcom vypadat. Humor je tady inteligentní a obloukem se vyhýbá vtipům typu The Nanny. Přitom můžete vypnout a prostě si užívat k popukání vtipních momentů a dialogů které vám Frasier nabízí. Dodatek: Nedávno jsem si taky uvědomila, že ve Frasierovi jsou i momenty nad, kterými jsem se zamyslela a řekla si tak to je teda pravda (např. slyšeli jste už o Lupi Valaz?). V žádném jiném seriálu jsem neslyšela tak dobře formulované životní pravdy (tohle slovní spojení zní hrozně pardon). A kromě toho jsou tu i skvělý herci. Taky jsem chtěla říct, že humoru ve Frasierovi si musíte přijít na chuť a po zhlédnutí 3 dílů se vám to nepodaří. Je prostě nejlepší. TAK (09.05.2010)

Vrchol všetkých sitkomov, ktorý sa celých 11 sérii točí okolo najväčších snobských intelektuálov mesta Seattle. Prvé dve série sú rozbehové, potom Frasier zo seba zhodí háro a zrazu sa vrývajú do pamäti jednotlivé scény či celé diely. Základ tvorí 3-7 séria, kedy je divák ako pod samopalom jednoduchých a pritom geniálnych zápletiek. Jasnačka, nájdu sa aj tu trápne situácie, kedy by ste hlavnú postavu najradšej buchli po hlave, alebo sa občas objaví postava, ktorej po príchode na scénu prajete skorý odchod z nej, no ide len o chumáč prachu na saku od Armaniho. Seriál totiž oplýva kvalitou po hereckej aj scenáristickej stránke, vyvážená je kadencia smiechu, nechýba dráma, romantika či pričuchnutie pod kožu psychológie. Ba čo viac scenáristi sa sem-tam neboja pustiť na tenký ľad, ktorý by sa v dnešnej televíznej tvorbe určite rozlomil. Nuda teda nehrozí. Avšak očakávanými zásnubami by sme akoby predčasne došli aj do cieľa. Ľahkosť ustupuje stagnácii bez jasne nastoleného smeru, brutálne scény sa stávajú zriedkavejšou záležitosťou, objavuje sa gýč. Najťažšie časy doľahnú na seriál v sérii č. 9, kedy únava dosahuje svojho maxima. V posledných dvoch sa úroveň našťastie zastabilizuje a záverečný diel dokonca uspokojivo uzatvára túto môjmu srdcu blízku kapitolu. A vedzte, že sa k nej so železnou pravidelnosťou vraciam, po novom aj s prílohou zvanou Cheers. (03.01.2015)

Sitcomy to mají těžké. Je jich totiž jak hub po dešti, a tak většina z nich skončí během prvních dvou sezón. Nějaké z nich to dotáhnou na čtyři až pět. Ty, které vydrží déle, už musejí být něčím výjimečné. Musejí mít svou specializaci, nabídnout něco, v čem budou lepší než kterýkoli jiný právě běžící seriál, zkrátka si najít svou skulinku na trhu. Přátelé vytasili s těžkotonážní romantikou, Will a Grace zase oživili žánr screwball comedy a dotkli se ožehavého tématu gayů. Frasier ale diváky bavil déle než tyhle dva nekonečné sitcomy dohromady. Kelsey Grammer hrál svou životní roli celých 20 let, ač samozřejmě prvních devět bylo v sitcomu Cheers. Když konečně jakožto nejpopulárnější postava z Cheers dostal vlastní spinoff, nevypadalo to zpočátku valně. Chvilku trvalo, než se původně vedlejší charakter přetransformoval do středobodu celé show, ale podařilo se, a začátkem druhé sezóny si i Frasier našel svou skulinku. Pro mě osobně sice vyhrává trochu netradiční žebříček (nejpřitažlivější postava v hlavní roli, woof), ale objektivně je jeho doménou fraška, konkrétně nedorozumění. Je až neuvěřitelné, kolik z kompletních 263 epizod se motá okolo toho, že někdo něco špatně pochopil, přeslechl se a podobně. To by ale nefungovalo bez výtečného a přesného castu, který má mezi sebou hromadu chemie a nikdo z nich není nesympatický. Těžko říct, jestli u mě vítězí rozkošně pompézní Frasier, obsesivně-kompulzivní Niles, jejich nevrlý otec Martin, jeho trhlá terapeutka s rozkošným britským přízvukem Daphne, Frasierova produkční Roz, která má v kapse vždycky krásně jízlivou hlášku, Eddie, který je bezpochyby jednou z největších zvířecích osobností televizních obrazovek, nebo nikdy neviděná Maris, Nilesova nesnesitelná manželka. Byla to krásná jízda, a možná si ji jednou zopakuju. Good night and good mental health. (06.05.2011)