Frasier

Dobu, kdy jsem poprvé viděla Frasiera, si pamatuji dodnes. Psal se červenec 2001 a mé desetileté já při přepínání programů náhodou narazilo na jakýsi seriál o lehce snobském psychiatrovi ze Seattlu. Ještě toho večera jsem se do Frasiera zamilovala a ještě toho večera začal i můj nekonečný boj s ostatními rodinnými příslušníky, kteří by náhodou v době, kdy v televizi Frasier běžel, chtěli sledovat cokoliv jiného. Tato úchylka mi vydržela po mnoho dalších letních nocí a táhne se vlastně až dodnes, byť se v době, kdy tento komentář přepisuju, píše již rok 2011 a první cifru mého věku nahradila dvojka. Proč však Frasiera tak zbožňuju, pro mě za ty roky zůstalo vždy částečně záhadou. Komediální seriály mě nikdy nebavily; dokonce i Přátelé nebo Simpsonovi mě minuli bez zájmu. Ze všech sitcomů, které mi kdy prošly rukama, si tak jen Frasiera pouštím sama s radostí. Možná to tedy není jen humor, čím je pro mě Frasier tak speciální. Možná za to může i fakt, že pro mě tento seriál vyniká svou pozoruhodnou lidskostí. Zapomeňte na všechny trapasy hlavního hrdiny; i když se při sledování směju od začátku do konce, ta uvěřitelnost všech postav a situací je zvláštně podmanivá. Ano, do vrstvy obyvatel, jejíž největší frustrací je křeslo neladící se zbytkem interiéru, asi většina diváků patřit nebude, ale nic to nemění na tom, že jsem v Kelseym Grammerovi na rozdíl od herců v jiných komediálních seriálech nikdy neviděla jen herce hrajícího svou výstřední roli, ale skutečnou postavu. Zatímco většina sitcomů zkrátka vsází na efektní, vyhrocené postavičky, kterým za dva roky dojde šťáva, Frasier nabízí jistou nadčasovost, příběh, mentální vývoj i rozvoj, radost i smutek. Není proto s podivem, že Kelsey svého hrdinu vydržel hrát soustavně více jak dvacet let (déle než kdy jaký jiný herec hrál jinou roli) a přitom měl stále co nabídnout. Dr Frasier Crane je v mých očích jednoduše jedna z toho mála postav, které jsou věčné, a kdyby se Grammer v sedmdesáti rozhodl natočit ještě jednu řadu, mohla by i ta pod vedením správných scénáristů dopadnout na výbornou. Málokterý seriál mě za srdce chytl jako tento. "Goodnight, Seattle, we love you!" (30.01.2006)

Spočiatku som Frasiera nemusel, neskôr som mu prišiel na chuť a sledoval ho, ale dnes ho opäť veľmi nemusím, aj keď ten humor je svojský. Frasier je nočný seriál s ľuďmi na pohľad obyčajnými, nijak nevynikajúcimi, ale vnútri celkom zábavnými. Nie som psychológ, ale za tie hlášky a originálnosť si to aspoň tie tri hviezdy zaslúži. (23.07.2012)

Nejsilnější na seriálu je určitě charakteristická atmosféra s povedenými vtipy. Od 6. do 9. série je půlka slabá a půlka vydařená. Seriál vrcholí kolem 3. a 4. řady, a pak je tam 10. a 11. řada (závěr seriálu zvládly dokonale). Vybrat nejoblíbenější postavu je navýsost těžké, když ke všem hlavním postavám mám nějaký silný, kladný vztah. Postupně vám totiž přirostu k srdci všechny a to je důvod, proč mám tento seriál před Buffy u nejoblíbenějších seriálů (, u které se mi nelíbil vlkodlak Oz). PS: kdybych si měl zvolit 1 nejlepší dil, byl by to 4X06. (11.03.2012)

Já se náramně bavil a to ať už se jednalo o díl věnující se převážně Frasierovi nebo epizodu spíše cílenou na jinou z postav (bratr Niles, otec Martin, terapeutka Daphne, "sporťák" Buldok a mnoho dalších). Ač zatím patřím k mladé generaci a seriál se tváří, že ho docení spíš generace středního věku, tak já si ten inteligentní humor užíval. Navíc mi přijde, že je zde výrazně menší rozkolísanost úrovně jednotlivých dílů oproti jiným seriálům (aktuálně mě třeba napadá Ally McBealová). Váhám mezi 80ti a 90ti procenty, ale když nad tím tak přemýšlím, tak nevidím důvod, proč nedat to vyšší. 90 % Oblíbená část- Frasierův příběh do rozhlasu za účasti ostatních postav, jež postupně "zabíjí" balónkama (22.03.2010)

Sitcom, neboli situační komedie, by měl být především vtipný. To je Frasier jak kdy. Ne, že by se od sebe díly nějak lišily, a tak jsou v každém dva až tři vtipy, při kterých se člověk zasměje. Jinak je to taková prázdná vata z prostředí, které k humoru přímo vybízí, ale špatně ho realizuje v televizi. 50% (12.09.2016)