Frasier

Zlatý Glóbus - cena (2) - 53. ročník (za rok) 1995, 58. ročník 2000 - *Nejlepší herec v seriálu (komedie / muzikál) - Kelsey Grammer + nominace (22) - 51. ročník 1993 - Nejlepší seriál (komedie / muzikál), Nejlepší herec v seriálu (komedie / muzikál) - Kelsey Grammer, Nejlepší herec ve vedlejší roli - John Mahoney, 52. ročník 1994 - Nejlepší seriál (komedie / muzikál), Nejlepší herec v seriálu (komedie / muzikál) - Kelsey Grammer, Nejlepší herečka ve vedlejší roli - Jane Leeves, Nejlepší herec ve vedlejší roli - David Hyde-Pierce, 53. ročník 1995 - Nejlepší seriál (komedie / muzikál), Nejlepší herec ve vedlejší roli - David Hyde-Pierce, 54. ročník 1996, 55. ročník 1997 - Nejlepší seriál (komedie / muzikál), Nejlepší herec v seriálu (komedie / muzikál) - Kelsey Grammer, Nejlepší herec ve vedlejší roli - David Hyde-Pierce, 56. ročník 1998 - Nejlepší seriál (komedie / muzikál), Nejlepší herec v seriálu (komedie / muzikál) - Kelsey Grammer, 58. ročník 2000 - Nejlepší seriál (komedie / muzikál), Nejlepší herec ve vedlejší roli - David Hyde-Pierce, Nejlepší herec ve vedlejší roli - John Mahoney, 59. ročník 2001 - Nejlepší seriál (komedie / muzikál), Nejlepší herec v seriálu (komedie / muzikál) - Kelsey Grammer (05.03.2009)

(2.1.2017) Po rokoch a opakovanom zhliadnutí musím celé svoje hodnotenie poopraviť a pridať jednu hviezdičku. Máloktorý sitcom obstál v skúške časom tak dobre. Veľmi nadčasové. Ak to porovnám s Priateľmi (ktorí boli vysielaní prakticky v rovnakých rokoch), tak je to sto a jedna. A porovnanie s How I Met Your Mother (ktoré je dokonca o generáciu mladšie a teda modernejšie! vyzerá ešte jednoznačnejšie. Frasier nielenže stál na počiatku predefinovania celé žánru (pre sitcom boli 90. roky zlomové), ale si udržal svoju úroveň celých 11 sezón. Tým sa nemôže pochváliť žiadny súčasný top sitcom, dokonca aj The Big Bang Theory išlo časom rapídne dole... (20.05.2011)

V našich končinách málo známý seriál. Já ho znám z dřívějších dob ze slovenské Markízy a nedám na něj dopustit. Zapomeňte na záchvaty smíchu, pokud vám nestačí opravdu málo; Frasier není ten typ seriálu, kdy se popadáte za břicho celých dvacet minut. Jedná se o lehký, oddechový, suchý humor. Tudíž si ho pustíte spíš sami k odpočinku po náročném dni než před kamarády, abyste se vytáhli, co nového jste na internetu "splašili". Frasier, psychiatr se svou vlastní rádiovou šou žijící se svým invalidním otcem, jeho psem a služkou Daphne, do které je tajně zamilován jeho bratr Niles, též psychiatr. Dokázal bych si Frasiera představit na jedné ze zavedených televizních stanic, třeba místo nesmrtelných Přátel, Sabriny nebo Krok za krokem, které jedou dokola snad už po sté. Bohužel. Jediný, kdo našel odvahu Frasiera uvést je nová TV Cool, což při vší úctě až takové terno není... 90% (10.08.2009)

Tento seriál nikdy nepatril medzi moje obľúbené, ale spomínam si, že som ho aj tak z nudy v televízií pozerával. Na pár veciach sa dalo zasmiať, ale inak to bola jedna časť za druhou plná nudy a núteného humoru. Nepáčila sa mi ani jedna jediná postava a dabing ma tiež neoslovil. Takýto druh humoru mi veľa nehovorí a v tej dobe boli omnoho lepšie seriály a tiež sitcomy. Taktiež by už liezlo na nervy stále sa dívať na ten škaredý byt, v ktorom sa odohrávalo najviac scénok. K tomuto sitcomu by som sa už nikdy nevrátil. (16.02.2015)

Dobu, kdy jsem poprvé viděla Frasiera, si pamatuji dodnes. Psal se červenec 2001 a mé desetileté já při přepínání programů náhodou narazilo na jakýsi seriál o lehce snobském psychiatrovi ze Seattlu. Ještě toho večera jsem se do Frasiera zamilovala a ještě toho večera začal i můj nekonečný boj s ostatními rodinnými příslušníky, kteří by náhodou v době, kdy v televizi Frasier běžel, chtěli sledovat cokoliv jiného. Tato úchylka mi vydržela po mnoho dalších letních nocí a táhne se vlastně až dodnes, byť se v době, kdy tento komentář přepisuju, píše již rok 2011 a první cifru mého věku nahradila dvojka. Proč však Frasiera tak zbožňuju, pro mě za ty roky zůstalo vždy částečně záhadou. Komediální seriály mě nikdy nebavily; dokonce i Přátelé nebo Simpsonovi mě minuli bez zájmu. Ze všech sitcomů, které mi kdy prošly rukama, si tak jen Frasiera pouštím sama s radostí. Možná to tedy není jen humor, čím je pro mě Frasier tak speciální. Možná za to může i fakt, že pro mě tento seriál vyniká svou pozoruhodnou lidskostí. Zapomeňte na všechny trapasy hlavního hrdiny; i když se při sledování směju od začátku do konce, ta uvěřitelnost všech postav a situací je zvláštně podmanivá. Ano, do vrstvy obyvatel, jejíž největší frustrací je křeslo neladící se zbytkem interiéru, asi většina diváků patřit nebude, ale nic to nemění na tom, že jsem v Kelseym Grammerovi na rozdíl od herců v jiných komediálních seriálech nikdy neviděla jen herce hrajícího svou výstřední roli, ale skutečnou postavu. Zatímco většina sitcomů zkrátka vsází na efektní, vyhrocené postavičky, kterým za dva roky dojde šťáva, Frasier nabízí jistou nadčasovost, příběh, mentální vývoj i rozvoj, radost i smutek. Není proto s podivem, že Kelsey svého hrdinu vydržel hrát soustavně více jak dvacet let (déle než kdy jaký jiný herec hrál jinou roli) a přitom měl stále co nabídnout. Dr Frasier Crane je v mých očích jednoduše jedna z toho mála postav, které jsou věčné, a kdyby se Grammer v sedmdesáti rozhodl natočit ještě jednu řadu, mohla by i ta pod vedením správných scénáristů dopadnout na výbornou. Málokterý seriál mě za srdce chytl jako tento. "Goodnight, Seattle, we love you!" (30.01.2006)