Frasier

Sledovat intelektuálního psychiatra, jak se probíjí každodenním životem mezi "obyčejnými lidmi", je jednoduše kouzelné. V tom mu řádně sekunduje jeho neméně sofistikovaný bratr. Frasierovo propady šílenství nad určitými životními etapami nemají jedinou chybu. Inteligentní, zábavná podívaná, s úžasnými slovními obraty, zraje jako ono kvalitní víno, které si rád doktor Crain dopřává. Vracím se k seriálu v roce 2020 a cením ho ještě výše. Není divu, že seriál posbíral v průběhu let nominace na mnoho cen a mnoho jich vyhrál. V žánru to považuji za zcela jistou špičku, kterou stále nikdo nepřekonal. Mimochodem, byt Frasiera je úchvatně nadčasový. Vynikající dabing. //2022 a opět jedinečný. (21.01.2017)

Když jsem si usmyslela, že si do oblíbených seriálů přidám jednoho zástupce z velké řady mnou milovaných sitkomů, vybrat ten jeden nej bylo docela těžkým oříškem. Jelikož jsem velkou ctitelkou britského humoru, logicky se můj zájem obrátil tímto směrem, jenže pak můj zrak padl na Frasiera a já si uvědomila, že pokud pro mě existuje v tomto směru nějaká srdcovka s velkým S, jsou to právě příhody dvou snobských bratrů psychiatrů, jejich povahově odlišného otce v důchodu, svérázné Angličanky Daphné, chlapy nahánějící produkční Roz, kouzelného psíka Eddyho i nikdy nespatřené Maris. Což je docela paradox, protože já vlastně Frasiera vždycky považovala víc za komedii na pokračování, než za sitkom. Asi je to tím, že tyhle postavy nikdy nebyly jen legračním strojem na hlášky, ale hluboce lidskými charaktery, které se neustále vyvíjely a tomu také odpovídaly herecké výkony všech zúčastněných, žádné významné pohledy do kamery typu "teď jsem nahodil velký vtip", ale skutečné seriozní hraní. A přece to bylo nesmírně zábavné a humorné, to že jsem ještě i v poslední, jedenácté sérii občas dostávala záchvaty smíchu určitě o něčem svědčí, stejně jako to, že se k tomuto seriálu čas od času ráda vracím a dávám si ho se slovenským dabingem, který se neskutečně povedl, na to jak dabing moc nemusím, klobouk dolů. A nejlepší na tom všem je, že ač ne svým vznikem, tak duchem svého zpracování, je vlastně tak trochu i britský. (09.11.2013)

Kvalitní americký sitcom, který trestuhodně zmizel z českého vysílání po pár dílech. Naštěstí nám Markíza podala záchranou ruku a ujmula se Frasiera se ctí. Slovenský dabing na nejvyšší úrovni je mnohdy lepši než originál. To se o namluvených seriálech nedá často říci. Obdivuhodných 11 sérií si udržuje stále stejnou kvalitu, což je ještě úctihodnější. Frasier je jeden z nejlepších sitcomů, co se kdy vysílali. Dokud nevyzkoušíte, nemůžete pochopit. (07.12.2006)

Po zhliadnutí všetkých častí zo všetkých serií môžem zhodnotiť že som ešte nezažil vtipnejší situovaný humor. Tento serial je vrcholom kvality,ktorá sa odzrkadlila dlhoročným natáčaním stále novších a novších serií a nikdy neupadajúcim záujmom fanúšikov. S priatelkou tento seriál dokážeme pozerať aj celé hodiny a vždy sa pri tom smejeme. Dr. Frasier Crane urobil dieru do sveta, a ak nie do sveta tak určite aspoň do Seattlu. :) (20.06.2009)

Dobu, kdy jsem poprvé viděla Frasiera, si pamatuji dodnes. Psal se červenec 2001 a mé desetileté já při přepínání programů náhodou narazilo na jakýsi seriál o lehce snobském psychiatrovi ze Seattlu. Ještě toho večera jsem se do Frasiera zamilovala a ještě toho večera začal i můj nekonečný boj s ostatními rodinnými příslušníky, kteří by náhodou v době, kdy v televizi Frasier běžel, chtěli sledovat cokoliv jiného. Tato úchylka mi vydržela po mnoho dalších letních nocí a táhne se vlastně až dodnes, byť se v době, kdy tento komentář přepisuju, píše již rok 2011 a první cifru mého věku nahradila dvojka. Proč však Frasiera tak zbožňuju, pro mě za ty roky zůstalo vždy částečně záhadou. Komediální seriály mě nikdy nebavily; dokonce i Přátelé nebo Simpsonovi mě minuli bez zájmu. Ze všech sitcomů, které mi kdy prošly rukama, si tak jen Frasiera pouštím sama s radostí. Možná to tedy není jen humor, čím je pro mě Frasier tak speciální. Možná za to může i fakt, že pro mě tento seriál vyniká svou pozoruhodnou lidskostí. Zapomeňte na všechny trapasy hlavního hrdiny; i když se při sledování směju od začátku do konce, ta uvěřitelnost všech postav a situací je zvláštně podmanivá. Ano, do vrstvy obyvatel, jejíž největší frustrací je křeslo neladící se zbytkem interiéru, asi většina diváků patřit nebude, ale nic to nemění na tom, že jsem v Kelseym Grammerovi na rozdíl od herců v jiných komediálních seriálech nikdy neviděla jen herce hrajícího svou výstřední roli, ale skutečnou postavu. Zatímco většina sitcomů zkrátka vsází na efektní, vyhrocené postavičky, kterým za dva roky dojde šťáva, Frasier nabízí jistou nadčasovost, příběh, mentální vývoj i rozvoj, radost i smutek. Není proto s podivem, že Kelsey svého hrdinu vydržel hrát soustavně více jak dvacet let (déle než kdy jaký jiný herec hrál jinou roli) a přitom měl stále co nabídnout. Dr Frasier Crane je v mých očích jednoduše jedna z toho mála postav, které jsou věčné, a kdyby se Grammer v sedmdesáti rozhodl natočit ještě jednu řadu, mohla by i ta pod vedením správných scénáristů dopadnout na výbornou. Málokterý seriál mě za srdce chytl jako tento. "Goodnight, Seattle, we love you!" (30.01.2006)