Frasier

Dobu, kdy jsem poprvé viděla Frasiera, si pamatuji dodnes. Psal se červenec 2001 a mé desetileté já při přepínání programů náhodou narazilo na jakýsi seriál o lehce snobském psychiatrovi ze Seattlu. Ještě toho večera jsem se do Frasiera zamilovala a ještě toho večera začal i můj nekonečný boj s ostatními rodinnými příslušníky, kteří by náhodou v době, kdy v televizi Frasier běžel, chtěli sledovat cokoliv jiného. Tato úchylka mi vydržela po mnoho dalších letních nocí a táhne se vlastně až dodnes, byť se v době, kdy tento komentář přepisuju, píše již rok 2011 a první cifru mého věku nahradila dvojka. Proč však Frasiera tak zbožňuju, pro mě za ty roky zůstalo vždy částečně záhadou. Komediální seriály mě nikdy nebavily; dokonce i Přátelé nebo Simpsonovi mě minuli bez zájmu. Ze všech sitcomů, které mi kdy prošly rukama, si tak jen Frasiera pouštím sama s radostí. Možná to tedy není jen humor, čím je pro mě Frasier tak speciální. Možná za to může i fakt, že pro mě tento seriál vyniká svou pozoruhodnou lidskostí. Zapomeňte na všechny trapasy hlavního hrdiny; i když se při sledování směju od začátku do konce, ta uvěřitelnost všech postav a situací je zvláštně podmanivá. Ano, do vrstvy obyvatel, jejíž největší frustrací je křeslo neladící se zbytkem interiéru, asi většina diváků patřit nebude, ale nic to nemění na tom, že jsem v Kelseym Grammerovi na rozdíl od herců v jiných komediálních seriálech nikdy neviděla jen herce hrajícího svou výstřední roli, ale skutečnou postavu. Zatímco většina sitcomů zkrátka vsází na efektní, vyhrocené postavičky, kterým za dva roky dojde šťáva, Frasier nabízí jistou nadčasovost, příběh, mentální vývoj i rozvoj, radost i smutek. Není proto s podivem, že Kelsey svého hrdinu vydržel hrát soustavně více jak dvacet let (déle než kdy jaký jiný herec hrál jinou roli) a přitom měl stále co nabídnout. Dr Frasier Crane je v mých očích jednoduše jedna z toho mála postav, které jsou věčné, a kdyby se Grammer v sedmdesáti rozhodl natočit ještě jednu řadu, mohla by i ta pod vedením správných scénáristů dopadnout na výbornou. Málokterý seriál mě za srdce chytl jako tento. "Goodnight, Seattle, we love you!" (30.01.2006)

Sledovat intelektuálního psychiatra, jak se probíjí každodenním životem mezi "obyčejnými lidmi", je jednoduše kouzelné. V tom mu řádně sekunduje jeho neméně sofistikovaný bratr. Frasierovo propady šílenství nad určitými životními etapami nemají jedinou chybu. Inteligentní, zábavná podívaná, s úžasnými slovními obraty, zraje jako ono kvalitní víno, které si rád doktor Crain dopřává. Vracím se k seriálu v roce 2020 a cením ho ještě výše. Není divu, že seriál posbíral v průběhu let nominace na mnoho cen a mnoho jich vyhrál. V žánru to považuji za zcela jistou špičku, kterou stále nikdo nepřekonal. Mimochodem, byt Frasiera je úchvatně nadčasový. Vynikající dabing. //2022 a opět jedinečný. (21.01.2017)

Promovaný psychológ Dr. Frasier dáva rady cez rozhlasový éter svojim poslucháčom. Komediálne zápletky mu "pomáhajú vyrábať" jeho otec (ex-policajt) na dôchodku, ktorý býva u neho v byte. Ďaľším spolhráčom je Frasierov nepraktický brat, domáca pani, starajúca sa o otca a v neposlednom rade i veľmi nepríjemný otcov pes, nedbajúci na luxusné vybavený byt. (01.07.2003)

Pre mňa osobne najobľúbenejší neanimovaný seriál klasického tipu. A to aj napriek všeobecnej neobjavenosti tohto klenotu slovenskými televíziami, teda až na pár príležitostných vínimiek. Je to pomerne nepochopiteľné, kedže oplýva všetkými správnymi seriálovými ingredienciami: zaujímavým prostredím, originálnymi a neilen humoru schopnými charaktermi(bratia psychológovia, opatrovateľka Dafne z Manchestru či klaustrofobicky so svojím synom žijúci postarší otec Martin), inteligentným humorom, okrem epizódnych častí aj hlavnou pomaly sa rozvíjajúcou dejovou kostrou ako aj poučením či láskou. Proste stvorený na ponocovanie pred Tv pri poháriku dobrého vyzretého vínka, podobne akým je tento seriál sám. (12.03.2007)

Milujem ten seriál z celého srdca. Pamatám sa, že som bol kvoli nemu vždy dlho do noci hore. Nič nestratil po tých rokoch zo svojej atraktívnosti. Stále je veľmi humorný, ľudský a príjemný. Dokonca teraz je možno ešte lepší, lebo chápem už aj tým vtipom, ktoré mi možno pred rokmi unikali. Večná a nesmrteľná klasika. Neverím, že niektorí seriál budem mať ešte dakedy radšej ako práve Frasiera. (11.03.2011)