Frasier

Můj vůbec nejoblíbenější seriál. Přesně takhle by měl sitcom vypadat. Humor je tady inteligentní a obloukem se vyhýbá vtipům typu The Nanny. Přitom můžete vypnout a prostě si užívat k popukání vtipních momentů a dialogů které vám Frasier nabízí. Dodatek: Nedávno jsem si taky uvědomila, že ve Frasierovi jsou i momenty nad, kterými jsem se zamyslela a řekla si tak to je teda pravda (např. slyšeli jste už o Lupi Valaz?). V žádném jiném seriálu jsem neslyšela tak dobře formulované životní pravdy (tohle slovní spojení zní hrozně pardon). A kromě toho jsou tu i skvělý herci. Taky jsem chtěla říct, že humoru ve Frasierovi si musíte přijít na chuť a po zhlédnutí 3 dílů se vám to nepodaří. Je prostě nejlepší. TAK (09.05.2010)

Konečne seriál v ktorom sa riešia problémy, s ktorými sa stretávam aj v bežnom živote. Konečne seriál z mojej často opomínanej vrstvy. ...ale nie :o). Seriál je úžasný v tom, že sa vlastne píše sám. Je tu taká možnosť využitia kreativity scenáristov a to len na základe mnoho a mnoho konfrontácií. Máme tu súperenie medzi bratmi, spôsob života strednej a vyššej spoločenskej vrstvy, konfrontácia sexuálnych životov, prístupu k životu, spôsobu vyjadrovania a mnohých a mnohých ďalších stretov. Seriál sa nedá nič iné ako odporučiť a sledovať dookola. Zaručene sa vám nezunuje ani po X sledovaniach. PS: Ďalší seriál, v ktorom slovenský dabing je omnoho lepšie lezúci do ucha ako český. (05.12.2009)

seriál s inteligentným humorom, na ktorom som si najviac vychutnal pasáže s asi najmenej intelektuálskou postavou - sarkastickým starým otcom a jeho psom :). Žial, seriál trpí klasickým nešvarom iných seriálov, že s narastajúcim počtom častí má človek pocit, že už je to celé jedna obohratá platňa - a tomu pocitu nebránia ani rôzne vzťahové rošády scenáristov medzi postavami, skôr naopak (14.12.2011)

Dobu, kdy jsem poprvé viděla Frasiera, si pamatuji dodnes. Psal se červenec 2001 a mé desetileté já při přepínání programů náhodou narazilo na jakýsi seriál o lehce snobském psychiatrovi ze Seattlu. Ještě toho večera jsem se do Frasiera zamilovala a ještě toho večera začal i můj nekonečný boj s ostatními rodinnými příslušníky, kteří by náhodou v době, kdy v televizi Frasier běžel, chtěli sledovat cokoliv jiného. Tato úchylka mi vydržela po mnoho dalších letních nocí a táhne se vlastně až dodnes, byť se v době, kdy tento komentář přepisuju, píše již rok 2011 a první cifru mého věku nahradila dvojka. Proč však Frasiera tak zbožňuju, pro mě za ty roky zůstalo vždy částečně záhadou. Komediální seriály mě nikdy nebavily; dokonce i Přátelé nebo Simpsonovi mě minuli bez zájmu. Ze všech sitcomů, které mi kdy prošly rukama, si tak jen Frasiera pouštím sama s radostí. Možná to tedy není jen humor, čím je pro mě Frasier tak speciální. Možná za to může i fakt, že pro mě tento seriál vyniká svou pozoruhodnou lidskostí. Zapomeňte na všechny trapasy hlavního hrdiny; i když se při sledování směju od začátku do konce, ta uvěřitelnost všech postav a situací je zvláštně podmanivá. Ano, do vrstvy obyvatel, jejíž největší frustrací je křeslo neladící se zbytkem interiéru, asi většina diváků patřit nebude, ale nic to nemění na tom, že jsem v Kelseym Grammerovi na rozdíl od herců v jiných komediálních seriálech nikdy neviděla jen herce hrajícího svou výstřední roli, ale skutečnou postavu. Zatímco většina sitcomů zkrátka vsází na efektní, vyhrocené postavičky, kterým za dva roky dojde šťáva, Frasier nabízí jistou nadčasovost, příběh, mentální vývoj i rozvoj, radost i smutek. Není proto s podivem, že Kelsey svého hrdinu vydržel hrát soustavně více jak dvacet let (déle než kdy jaký jiný herec hrál jinou roli) a přitom měl stále co nabídnout. Dr Frasier Crane je v mých očích jednoduše jedna z toho mála postav, které jsou věčné, a kdyby se Grammer v sedmdesáti rozhodl natočit ještě jednu řadu, mohla by i ta pod vedením správných scénáristů dopadnout na výbornou. Málokterý seriál mě za srdce chytl jako tento. "Goodnight, Seattle, we love you!" (30.01.2006)

Promovaný psychológ Dr. Frasier dáva rady cez rozhlasový éter svojim poslucháčom. Komediálne zápletky mu "pomáhajú vyrábať" jeho otec (ex-policajt) na dôchodku, ktorý býva u neho v byte. Ďaľším spolhráčom je Frasierov nepraktický brat, domáca pani, starajúca sa o otca a v neposlednom rade i veľmi nepríjemný otcov pes, nedbajúci na luxusné vybavený byt. (01.07.2003)