Nemocnica na okraji mesta

Pro někoho jsou 4 hvězdičky mo, já si ale myslím, že v porovnání s novodobou snahou navázat na Nemocnici a vůbec při porovnání s mnoha původními televizními seriály je vidět, že Jaroslav Dietl prostě uměl a toto dílko se mu povedlo. Velkou zásluhu však na tom mají i herci, v čele se Štrosmajerem Miloše Kopeckého, který dodal celému projektu neuvšřitelnou šťávu. A právě zde spatřuji slabiju "nových" dílů - ve špitálu po 20. letech naprosto chybí odbobná neustále ironicky glosující postava padoucha s citlivým nitrem. Ostatně, kdo by ji hrál, že? (04.01.2008)

Čím jsem starší, tím více se mi tento seriál líbí a těším se, až ho budou reprízovat. Skvělí herci, složité mezilidské vztahy citlivě podané, vypiplané dialogy. A to si vezměte, že tento seriál vznikl v době tuhé normalizace. To lze poznat samozřejmě na postavě doktora Cvacha, která je dost přestřelená. Prostě parádní "rodinná pouta". (03.10.2010)

Ve své době to byl jeden z nejlepších seriálů. Jaroslav Dietl uměl psát dialogy a vyreslit postavy. Silné charaktery, ať už to byl Ladislav Pešek, bručoun Sova, Štrosmajer, tragikomická postavička doktora Cvacha, Janžurka. Mělo to humor a šmrnc. Nezapomenutelnou atmosféru dotvořila hudba Jana Klusáka. Točit pokračování nemělo smysl. Je to jako kdyby někdo natočil Rychlé šípy po dvaceti letech a udělal z nich darebáky. Magdaléna Dietlová vzpomínala, že když potřeboval nějakou repliku do huby, vzal telefon a volal do nemocnice: "Hele, co říkej běžně saniťáci, když dovezou někoho roztřískanýho?" Opověď nebyla: "Doktore, pacient je v kritickém stavu a má vnitřní krvacení." Ale: "Tady ho máš, je na cucky a teče dovnitř". Škoda, že dnes už jen málokdo umí napsat slušné dialogy. (17.04.2014)

Vrcholné dílo z pera excelentního scénáristy Jaroslava Dietla. Jeho cit pro psaní má za následek poutavost, přirozenost a (ne)všednost příběhů, které se v Nemocnici na kraji města snoubí s fenomenálními hereckými výkony. Jistě není třeba blíže vychvalovat postavy dr. Štrosmajera, primáře Sovy, Arnošta Blažeje či sestry Hunkové-Pěnkavové. Tohle je seriál, který přitahuje diváky k obrazovkám i po letech. (21.12.2010)

Skvěle napsané dialogy a postavy - ty postavy jsou navíc i dobře zahrané (většinou). Nejraději mám Kopeckého a Medřickou, hodně zajímavým vývojem projdou např. Abrhám nebo Janžurová. Srala mě Motlová s tím svým věčně vytřeštěným výrazem ("a co Kája!"), snad největší sviní v seriálu je dcera Štrosmajera - k té cítím přímo fyzický odpor. Jsem zvědavý na pokračování (vyhlížím ho ovšem s mírnými obavami) (25.07.2003)