Nemocnica na okraji mesta

Dovolím si parafrázovat Tosima: "Silné lidské příběhy. To prostě Jaroslav Dietel uměl",.... ale to rozhodně nestačí! Měl jsem to štěstí, že za totality jsem byl ve věku, kdy mě tenhle seriál ještě nemohl zajímat a v době, kdy by mě zajímat mohl, už byl filmový výběr a srovnání mnohem pestřejší a zajímavější. Inscenační seriály nikdy nebyly a nebudou můj šálek čaje a pro sílu sdělení mi nestačí jen dobré dialogy a detaily na vážné obličeje. (04.09.2005)

Ten dlouhý seznam nahoře, to není nic jiného než odhodlaná filmová armáda v plné polní, připravená podat ten nejlepší výkon. Armáda generálů, vysokých důstojníků, praporčíků, ale i frajtrů a vojínů. Jak může dopadnout výsledek bitvy, když mapy namaloval největší stratég Jaroslav Dietl? Celé rodiny vyjížděly z chat a chalup s dostatečným předstihem, aby nepropásly klání svých hrdinů. Doktor Štrosmajer se stal národní legendou a v druhé části se zaskvěla Dana Medřická v roli doktorky Fastové. Krásně naspsané, bravurně zahrané a natočené. Kdo by tvrdil, že je to bezduchá telenovela nebo snad dokonce sitkom, bude mít co dělat se mnou:) (24.05.2008)

Nejzajímavější je na seriálu určitě hudba skutečného mistra Jana Klusáka (tehdy v nemilosti režimu), jinak jde o běžné dobové spotřební zboží, jaké na běžícím pásu (typický "papírový" jazyk) Dietl psal (to, že se v tomto případě zdánlivě vyhýbal schůzím a soudruhování považuju v dnešním kontextu spíše za minus, protože realitu dělal ještě víc jinou, než byla, vytvářel takový rádobyrealismus). Stačí jen srovnat se Sanitkou, která je dle mého dojmu mnohem povedenější (už jen v reálnosti profesního terénu). (15.07.2010)

Seriál s pořádnou dávkou životních mouder a pravd, který dokáže v divákovi probudit celou řadu různých pocitů. Pocitů hlavně radosti, ale i zlosti, smutku, zklamání, zadostiučinění a tak pořád dokola. Seriál dokonale promyšlený, procítěný a vůbec ne povrchní. Proto ho mám tak ráda. Skoro každý, kdo Nemocnici okomentoval, uvedl i své oblíbence a neoblíbené, tak se také přidám. Velmi blízcí jako lidé mi byli pan primář Sova a doktorka Čeňková. Schopnost úžasně ztvárnit svou roli a pořádně přitom naštvat nebo otrávit diváka měli Ladislav Frej st. (Karel), Daniela Kolářová (Kateřina), Helga Čočková (Irena, dcera Dr. Štrosmajera) a Hana Maciuchová (paní Blažejová). Parádní postava, která projde velkou proměnou byl MUDr. Cvach. Z dalších mě velmi pobavila Iva Janžurová v roli sestry Huňkové a Stella Zázvorková v roli paní Dobiášové. Nesmím zapomenout na nepřekonatelnou Danu Medřickou a okouzlujícího Miloše Kopeckého. A nakonec, koho jsem opravdu nemusela, byla věčně nešťastná Ema, hospodyně u primáře Sovy a protivná Oldřiška s bolavým bříškem. (23.01.2009)

Z dnešního pohledu jen průměrný televizní seriál, který v žádném případě neobstojí v porovnání s lepší částí americké seriálové produkce. Příliš upovídané, pomalé, interiérové. Na druhou stranu seriál jako jeden z mála není z převážné většiny zatížený předlistopadovým ideologickým balastem. Dietl dialogy psát uměl. Vzhledem k relativně omezenému počtu dílů se nemusel a nestačil ztrapnit tak, jako současní autoři telenovel. Celkový dojem (se silným přídavkem nostalgie): 50 %. (14.06.2006)