Nemocnica na okraji mesta

Dovolím si parafrázovat Tosima: "Silné lidské příběhy. To prostě Jaroslav Dietel uměl",.... ale to rozhodně nestačí! Měl jsem to štěstí, že za totality jsem byl ve věku, kdy mě tenhle seriál ještě nemohl zajímat a v době, kdy by mě zajímat mohl, už byl filmový výběr a srovnání mnohem pestřejší a zajímavější. Inscenační seriály nikdy nebyly a nebudou můj šálek čaje a pro sílu sdělení mi nestačí jen dobré dialogy a detaily na vážné obličeje. (04.09.2005)

V tehdejších i dnešních podmínkách rozhodně nadprůměrná záležitost, ale nějak zvlášť urvaná jsem z ní nikdy nebyla. Postavy Štrosmajera a Fastové jsou skvěle napsané, životné a přesvědčivé, zato Sova a Cvach jsou slušně odfláknutí a zatímco pan primář svou ušlechtilostí naleptává žaludeční stěnu, Cvach není postava, ale karikatura. Nemluvě o Čeňkové, která mi vždycky lezla krkem, a dost zvláštní chronologii příběhu, který zpočátku postihuje každou drobnost, aby v závěru chvátal mílovými kroky. Ale pravda je, že liga dobrých herců v čele s Kopeckým, Medřickou a Janžurovou z toho dokáže vytěžit celkem dost. A pravda je bohužel i to, co tu napsali mnozí přede mnou - že pokud se člověku "poštěstí" vidět něco z druhé série, začne mu původní řada seriálu připadat jako naprosto špičková záležitost. (29.08.2007)

Čím jsem starší, tím více se mi tento seriál líbí a těším se, až ho budou reprízovat. Skvělí herci, složité mezilidské vztahy citlivě podané, vypiplané dialogy. A to si vezměte, že tento seriál vznikl v době tuhé normalizace. To lze poznat samozřejmě na postavě doktora Cvacha, která je dost přestřelená. Prostě parádní "rodinná pouta". (03.10.2010)

Nejlepší český seriál z nemocničního prostředí, který má i po 30 letech sledovanost přes milion diváků. Už to o něčem svědčí. Samotný děj, zpracovaní a vůbec takové to pojetí se vůbec nedá srovnávat s těmi dnešními, až na na nějaké ty výjimky, sladkými slátaninami... A to už vůbec nemluvim jak to zde po stránce herecké! Neobyčejná skupina pánů herců se sešla. Z každého slova, skutku či pohledu je cítit určitá přirozenost, přesvědčení a zaujetí. Zato dnes může v seriálu po pár minutách tréninku hrát každý a úspěch v podobě finančí odměny a závratné sledovanosti je zaručen. Inu Jaroslav Dietl je prostě Jaroslav Dietl! Teď už nikdo tak nepíše a ani psát nebude. Každému určitě v paměti uvíznul některý z jeho famozních dialogů - i po těch třiceti letech... (04.04.2008)

Dietlův majstrštyk. Bohužel, tragický okamžik, tedy zcela nečekaná (a předčasná) smrt Karla Högera, původního představitele primáře Sovy, se nad celým seriálem vznáší jako prokletí. A přestože se Ladislav Chudík snaží, seč může, ta role – věkem, charakterem i osobním charizmatem – byla psána Högerovi na tělo a jedině on ji mohl vycizelovat do nejmenších detailů. Herci Högerova formátu jsou, bohužel, alfou a omegou každého díla, sebevíc milovaného a obdivovaného. (06.07.2015)