Nemocnica na okraji mesta

Jednotlivé postavy byly velmi dobře zahrané, ale bohužel to vše kazily všelijaké ty schůze SSM apod. To se ale nemůže moc tvůrcům vyčítat, když byla doba taková, jaká holt byla. Stačilo mi vidět seriál jen jednou a utkvěli mi v paměti především Miloš Kopecký a Ladislav Chudík, kteří vyloženě excelovali. Nijak však netoužím vidět seriál znovu jako celek. Spíš si rád připomínám jednotlivé scény. (17.04.2010)

Dovolím si parafrázovat Tosima: "Silné lidské příběhy. To prostě Jaroslav Dietel uměl",.... ale to rozhodně nestačí! Měl jsem to štěstí, že za totality jsem byl ve věku, kdy mě tenhle seriál ještě nemohl zajímat a v době, kdy by mě zajímat mohl, už byl filmový výběr a srovnání mnohem pestřejší a zajímavější. Inscenační seriály nikdy nebyly a nebudou můj šálek čaje a pro sílu sdělení mi nestačí jen dobré dialogy a detaily na vážné obličeje. (04.09.2005)

Vrcholné dílo z pera excelentního scénáristy Jaroslava Dietla. Jeho cit pro psaní má za následek poutavost, přirozenost a (ne)všednost příběhů, které se v Nemocnici na kraji města snoubí s fenomenálními hereckými výkony. Jistě není třeba blíže vychvalovat postavy dr. Štrosmajera, primáře Sovy, Arnošta Blažeje či sestry Hunkové-Pěnkavové. Tohle je seriál, který přitahuje diváky k obrazovkám i po letech. (21.12.2010)

Malá socialistická telenovela. 1) V době vzniku mé dvacetileté já vnímalo tento seriál značně kriticky. Fádní primář Sova pronášel své výchovné proslovy, jeho nesympatický syn se opíjel, panenkovská doktorka Čeňková s bezvýrazným ksichtem a stejně nijakým herectvím se točila kolem asexuálně působícího nevěrohodného hokejisty Rezka, nudná doktorka Králová s pro mě tehdy nepochopitelným jednáním ujížděla na poslechových diskotékách vážné hudby s doktorem Řehořem, doktor Blažej se točil kolem zomboidky (ve slovníku nehledej) Iny a všichni chodili po chodbě nemocnice a neustále otevírali nějaké dveře, čímž dodávali dílu potřebný drive. 2) Vnímal jsem i pozitivní aspekty - zejména skvělou sestru Huňkovou, doktorku Fastovou či hláškujícího moudrého guru doktora Štrosmajera. Neunikly mi prázdné ulice při vysílání nového dílu a zaznamenal jsem nepochybnou řemeslnou profesionalitu Dietlova scénáře i dobovou hereckou elitu. Navíc, dosud nepolíben telenovelami, jsem netušil, že může být mnohem hůře. 3) Uběhlo třicet let. Panoptikálnost některých postav mě už neštve, ale mírně baví. Uplynulá léta ani nové společenské poměry nic nezměnily na faktu, že seriál má co říci i dnešním divákům. (22.03.2011)

Pro někoho jsou 4 hvězdičky mo, já si ale myslím, že v porovnání s novodobou snahou navázat na Nemocnici a vůbec při porovnání s mnoha původními televizními seriály je vidět, že Jaroslav Dietl prostě uměl a toto dílko se mu povedlo. Velkou zásluhu však na tom mají i herci, v čele se Štrosmajerem Miloše Kopeckého, který dodal celému projektu neuvšřitelnou šťávu. A právě zde spatřuji slabiju "nových" dílů - ve špitálu po 20. letech naprosto chybí odbobná neustále ironicky glosující postava padoucha s citlivým nitrem. Ostatně, kdo by ji hrál, že? (04.01.2008)