Nemocnica na okraji mesta

Nejlepší český seriál z nemocničního prostředí, který má i po 30 letech sledovanost přes milion diváků. Už to o něčem svědčí. Samotný děj, zpracovaní a vůbec takové to pojetí se vůbec nedá srovnávat s těmi dnešními, až na na nějaké ty výjimky, sladkými slátaninami... A to už vůbec nemluvim jak to zde po stránce herecké! Neobyčejná skupina pánů herců se sešla. Z každého slova, skutku či pohledu je cítit určitá přirozenost, přesvědčení a zaujetí. Zato dnes může v seriálu po pár minutách tréninku hrát každý a úspěch v podobě finančí odměny a závratné sledovanosti je zaručen. Inu Jaroslav Dietl je prostě Jaroslav Dietl! Teď už nikdo tak nepíše a ani psát nebude. Každému určitě v paměti uvíznul některý z jeho famozních dialogů - i po těch třiceti letech... (04.04.2008)

Zdařilý a téměř všemi oblíbený (dnes už kultovní) televizní seriál, který ani po dlouhých téměř třiceti letech nezklame jak věrného a stálého televizního diváka tak i toho občasného a nového . Skvělá Dudkova předloha, scénář-jakbysmet, režie, herecké výkony na tehdejší velice dobré úrovni, oblíbená, pronikavá a velice zapamatovatelná hudba, a hlavně příběhy ze života obyčejných lidí jejich charaktery a nevšední problémy. Tak to přesně můžu, a tento seriál mi to přesně před mnoha lety miliónově splňoval. Dietl měl prostě čich, a jeho poměrně zdařilé seriály ( a to nekoukám ani na dobu a ani nejsem nějak politicky zaujatý), za bývalého režimu vždy téměř povinně vyklízeli ulice. Prostě televizní klasika. Škoda jen jedné věci? A to sice toho že se tohoto seriálu nedožil pan Karel Höger (původní dr. Sova). Se kterým byla natáčena původní třináctidílná série v roce 1976. A dodnes s ním zbylo několik natočených scén, třeba ta pod deštníkem s Eliškou Balzerovou a Ladislavem Chudíkem. Nejraději jsem měl ale stejně a samozřejmě dr. Štrosmajera a jeho nezapomenutelné výlevy nejen ze života ale i ze své bohaté lékařské praxe. Jako třeba tento který povídal vrchní sestře Pěnkavové (Iva Janžurová).."Kdyby blbost nadnášela, tak tu létáte jak holubička." Nevím jestli originál z jeho hlavy? Ale jak pravdivé že? (16.01.2007)

Dovolím si parafrázovat Tosima: "Silné lidské příběhy. To prostě Jaroslav Dietel uměl",.... ale to rozhodně nestačí! Měl jsem to štěstí, že za totality jsem byl ve věku, kdy mě tenhle seriál ještě nemohl zajímat a v době, kdy by mě zajímat mohl, už byl filmový výběr a srovnání mnohem pestřejší a zajímavější. Inscenační seriály nikdy nebyly a nebudou můj šálek čaje a pro sílu sdělení mi nestačí jen dobré dialogy a detaily na vážné obličeje. (04.09.2005)

Nebylo všechno na tom socialismu jenom špatné. Třeba, jak se komunisté mezi sebou věšeli, to se mi líbilo, nebo pak tenhle seriál. Ale vážněji: Nemocnice je skvěle řemeslně zvládnutý seriál s excelentními hereckými výkony. Dokáže-li si člověk odmyslet onu rovinu, v níž se prezentuje plakát socialistického zdravotnictví, musí uznat, že příběhy jsou vedeny naprosto bezchybně a že se od nich lze jen stěží odtrhnout. Tandem Dietl-Dudek je nepochybně to nejsilnější, co jsme kdy v televizní tvorbě měli. Na dalších sériích Nemocnïce je to znát velice zřetelně. (01.12.2007)

Ano je to už legenda ,která dokáže stále udržet diváka u tv. Ale při současném neustálém opakování tohle prostě ztrácí na zajímavosti a spíše nudí aspoň mě. Je z toho příliš znát ta šed těch seriálů z tv provedení 70 let. Některý momenty působí dnes naprosto jinak než by měli velice směšně a trapně ,nudně viz seznamování doktorky Čeňkové s Němcem (ted si nevzpomenu jak se v seriálu jmenoval). (30.12.2007)