Ponorka

Mám za sebou další snímek z kategorie těch, které je nutné zhlédnout z povinnosti, představují totiž žánrový fundament, od kterého se odvíjí orientace v dané oblasti kinematografie. Rozumím tomu, o co se Petersen pokoušel, i tomu, co na snímku oceňuje většina diváků. Život námořníků na ponorce rámují služební povinnosti, stres, stereotyp, strach a klaustrofobie. Jestliže se ale v řadě komentářů dočítám, že dlouhá stopáž vůbec není na překážku, na základě osobní zkušenosti to potvrdit nemohu. Ať se ta podívaná tvářila, jak chce velkolepě, pro mě byla únavná a byl bych za pokrytce, kdybych se přidal ke sboru pějícímu oslavné ódy. K postavám posádky jsem si nenašel cestu, žádný charakter mě doopravdy nezaujal a nepřijal jsem ho za svůj. A do třetice, jeden se musí divit, kolik odpůrců nacismu se v Německu v období války našlo a jak si na válečném plavidle bezstarostně pouštěli pusu na špacír. Tři hvězdičky jsou formálním uznáním řemeslných kvalit Petersenova velkofilmu, ale srdcovou záležitostí se pro mě Ponorka nestala a ani se k ní v budoucnu nebudu vracet. Celkový dojem: 55 %. (07.08.2019)

Jako o protiválečném filmu bych se o tomto skvostu nikdy nevyjádřil! Jako o humánním spíš. Podle mě se však jedná "pouze" o neskutečně realistický válečný film, který má samozřejmě vzdát hold obecné lidské síle, boji o život a neskutečné vůli, avšak spíše podprahově také přináší opožděné, ale tolik potřebné, poděkování a ocenění služeb všech příslušníků wehrmachtu, na nějž bylo Německo tak hrdé. Vybral si pro tento účel jednu z nejnebezpečnějších, nepříliš vděčných úloh německých vojáků - statečné ponorkáře. Je zajímavé, ale vcelku pochopitelné, jak se film úzkostlivě vyhýbá nacistickým symbolům. Dokonce i německá námořní vlajka se tu mihne jen párkrát a hákový kříž, abys pohledal. Hajluje se tu jen jednou a ještě tak činí ti, kteří se pouze ulévají v bezpečném neutrálním přístavu, a pro filmové hrdiny jsou minimálně podezřelými elementy. A vzpomeňte si, jak jsou u amerických či britských filmařů nacistické symboly i pozdrav nadužívané - a to i u takových rodinných týpků, jakým je Spielberg. Jeden jasný nácek se v roli důstojníka i objeví a je sympatické, jak je v nejvypjatějších momentech na gibraltarském dně vtažen do posádky a na jeho dosud pečlivě udržované bradě se leskne mírné strniště. Je tu propráno i pár kontroverznějších témat - viz. problém francouzského děvčete německého námořníka. Každopádně takovýto snímek z druhé strany velmi dlouho citelně chyběl. (17.03.2005)

Měl jsem tu čest vidět ponorku v rychlo dabingu, přesto, že se jednalo o jeden z těch povedenějších, zážitek to jistě trochu pokazilo. Das Boot je naprosto úžásný válečný film, se skvělým, nezapomenutelným hudebním doprovodem a německými herci v hlavních rolích - čím to asi bude? :) - které mu dodává ten pravý punc pravdivosti. Rozhodně překonává i takové americké velkorozpočtové ponorkové filmy jako je například Bonorka U-571. Skvělý film... (14.02.2006)

Možná se dopustím kinematografického rouhání, ale dovolil bych si Ponorce, této monumentální podívané, cosi vytknout. A sice nedostatek akčních scén. Děj se soustředí na vykreslení napjaté atmosféry během křižování moří pod válečnou hladinou, čehož bylo dosaženo brilantním způsobem. O tom žádná, ani v nejmenším. Ale při tak dlouhé metráži (viděl jsem Director´s cut) bych si uměl představit větší prostor pro samotnou bojovou akci. Ne, že bych byl německým fandou, vlastně bylo příjemné pozorovat, kterak dostávají na frak. Ale, rozumíme si, ne? Pokud však pominu tuto moji osobní malichernost, jde o fantastické veledílo, z těch věnovaných ponorkám zcela jistě nejlepší, jaké kdy mé oko uzřelo. Abyste o mně ale neměli špatné mínění a nepsali mi do pošty, že jsem nepochopil podstatu filmu, zmíním pro jistotu, že Ponorka je více než o válce nebo boji o samotných válečnících. O jejich světě smrsknutém do hromady železa a ocele (nebo z čeho všeho se ty obrovské mrchy tenkrát vyráběly). Pro hnidopichy; nechybí ani třešnička na dortu, již tvoří hudba Klause Doldingera. (24.07.2011)

Hodnocení Director´s Cut (216 min) verze: Brilatní v ohledu autentického a nepříjemně realistického pohledu na "život v ponorce". Díky tomu, že kamera v podstatě celý snímek neopustí klaustrofobicky úděsný prostor podmořského plavidla, servíruje divákům altruistické pocity každou minutu. S posádkou smrtícími torpédy vybavené ponorky ráno divák vstává, dopoledne dělá průzkum, v poledne obědvá, pak sepisuje hlášení, a nakonec s vynervovanými mladíky opět usíná do dalšího nejistého dne. A co může být pesimističtější než čekání na zatopení v uzavřeném prostoru s lidmi, kterým věříte? Na špatné věci tu nikdo raději nemyslí a je důležité, brát všechno jako práci. Petersenovi se maximálně povedlo zprostředkovat děsivé akční scény do té míry, že jsem byl celou stopáž napnutý jako struna a upřímně se obával toho, s čím vyrukuje smrtelně nebezpečný oceán příště. A to jsou hlavní hrdinové nacisti! Takhle jsem se naposledy bál o rodinku Toma Cruise ve Válce světů... Nezdálo se mi to zdaleka tak dlouhé, jako mohou odradit minuty v profilu. A ten konec! (17.01.2010)