Ponorka

Tak jsem to včera (27.3.) v Klubovně viděl poprvé v životě, na velkém plátně, a hned režisérský sestřih 3,5 hodin. Paráda. Jen občas se to až moc opakovalo (záběr zespodu na projíždějící trup torpédoborce, po němž následují exploze hlubinných pum - když se to opakovalo asi po páté, tak jsem si říkal, že mohl režisér zvolit i jiný postup)... Ale jinak úžasný zážitek, celých 210 minut jsem ani nedutal..! (28.03.2019)

Tak bohužel tahle Lacova srdcovka pro mě srdcovkou nikdy nebude. Jako rozhodně uznávám, že v mnoha aspektech je to špičkový film ať už po stránce výpravy nebo opravdu místy neuvěřitelně stísněné klaustrofobní atmosféry, ale ta délka to zabíjí. Na repete viděna režisérská verze a přišla mi nekonečná a narozdíl od někoho bych si dokázal představit i tu kinoverzi a tu hodinu bych v pohodě zvládnul vystřihnout. Tak jako tak kvalitní záležitost a pro některé lidi klasika, ale tak úplně jsem si k ní cestu nikdy nenašel.60% (04.08.2023)

Takový "trošku jiný" pohled na boje vedené z německých ponorek. Velmi realistický, skvěle natočený (i přes příšernou kopii použitou pro přepis na VHS), s výbornými hereckými výkony. Jeden z nejlepších filmů s tématikou 2.světové války. Na VHS je to tak 90%, v kině by to musel být zážitek ještě silnější. (17.04.2004)

Přiznám se, že filmy odehrávající se po většinu času v podmořském světě zrovna nějak moc nemusím, dokonce ani "Propast" od mého Top režiséra J.Camerona mě přes svou nepopiratelně vysokou úroveň zpracování dvakrát nenadchla. V hledání vyjímky, jenž by dle rčení porušila pravidlo, jsem svou pozornost zaměřil na Petersonovu slavnou adaptaci románu L.-G. Buchheima "Ponorka". Bohužel musím napsat, že co do úspěšnosti záměru zůstal pokus s "Ponorkou" jen na půli cesty ke klíči k bráně s nápisem - spokojenost. Co naplat, že za zvuků nádherného ústředního motivu, v nebývale realisticky vykresleném prostředí svádí přesvědčivě obsazená posádka, se strhujícím charizmatickým kapitánem (J.Prochnov) v čele, podmořské bitvy s nepřítelem, kterému nikdy ani nepohlédnou do očí, když pro mě jsou prostě 3 hodiny času strávené v uzavřeném klastrofobickém prostředí ponorky jen těžko k vydržení. "Ponorka" svou kvalitu má - já ji vidím v očích zbědované posádky - jen jí přes ně nedokážu dohlédnout až do kovového srdce. Komu se to poštěstí, určitě zažije úžasné film. dobrodružství, jaké si umějí dát jen "chlapi sobě". (20.11.2004)

Světe div se, ale jedna z nejlepších protiválečných demonstrací vznikla v Německu, odehrála se výhradně pod mořskou hladinou a velel jí charismatický ďábel Jurgen Prochnow, který postupně prošedivěl a nechal se zlákat nabídkami i od führera Uwe Bolla. Wolfgang Petersen kormidluje svou životní pouť jako velezkušený mazák a odporným zápachem války a utrpení dáví diváka možná s trochu kolísající, ale po celých 200 minut znatelnou a obdivuhodnou intenzitou. V prvních dvou třetinách jsme podrobně obeznámeni s charaktery hlavních hrdinů a s jejich nicotným, víceménně nechtěným válečným podílem, abychom si v závěru mohli ohryzávat nehty a držet těm zoufalým náckům palce takovým způsobem, že se nám na nich udělají modřiny. Nezbývá než hluboce smeknout před výtečnou klaustrofobickou výpravou, chytrým scénářem s jasným poselstvím a heroickým projevem všech herců, jejichž zarostlé a vyděšené obličeje mluví v podstatě za vše. "Vraťte mi mou svobodu". 90% (13.10.2013)