Ponorka

Nedostatky, ktoré by som mohla filmu vytknúť sú len technického rázu (napr. že v hĺbke 150 {ale kľudne aj 280} metrov je kalná zelená voda plná svetla), takže kvôli bezchybnej atmosfére som sa rozhodla dať plný počet. Priznám sa, že boli chvíle, keď som tie tri hodiny pätnásť chcela mať za sebou a neviem, kedy (či) sa odhodlám k Ponorke vrátiť, ale určite to stálo za to. Treba vidieť. (26.12.2007)

Válka je nesmyslná a tohle je další film, který to jen potvrzuje. Zatímco si vůdce tahal po mapičce ponorčičky, v těch opravdových seděli pod masivem vody chlápci, kteří měli za úkol likvidovat, ale většinu času se klepali o život, protože ti na druhé straně měli ten stejný úkol - tak, jak praví podtitul filmu "když se z lovců stali lovení". Je pitomé to říct, ale držela jsem jim palce a myslím, že Director´s cut právě svou délkou tu vydýchanou, hutnou atmosféru strachu a ticha, přerušovaného jen kvílivými zvuky přítomnosti "okolního světa" a zřídkavými výbuchy úlevy, jen umocnil. Počáteční nadšení postav, které toho moc nenamluví, přesto je důkladně poznáme, rozumíme jim, cítíme s nimi, se mění v pochybnosti a slova jako "vůdce, vlast, čest" postupně pozbývají v touze přežít na významu. Velká poklona patří panu Petersenovi za skvělý scénář a režii, též nesporné kvalitě hereckých výkonů, z nichž tou mojí postavou byl Johann. (03.06.2005)

Jo tak tohle je fakt masakr. Asi nejlepsi ponorkarsky film, ale z americkejma se neda moc porovnavat, protoze tenhle je trochu o necem jinym. Tohle totiz neni moc akcni film, ale je to spis takove valecne drama, coz me ze zacatku prekvapilo, ale nakonec jsem si to skvele uzil. Director's cut, ktery jsem videl na me pusobil tak, ze kazda ze scen byla necim zajimava, ale na druhou stranu, zkraceni filmu na 2 hodiny bych si dokazal predstavit. 200 minut je precejen uz trochu pretahlejch, takze se film nevyhnul tomu, ze misty nudi. Hlavne prvni hodinka neni nejak uzasna, ale pak se jede do boje a zacne to. Velkou cast filmu vyplnujou okamziky, kdy jsou namornici naprosto po tichu a jen cekaj, jesli na ne spadnou bomby a ty jsou udelany naprosto paradne, se skvelym ozvucenim a vybornejma hereckejma vykonama, jaky bych od me neznamejch hercu necekal. Navic cele je to podane dost realisticky. Triky jsou taky slusny, ale v nekterejch scenach je videt, ze nejsou na mori, ale maj to jen jako pozadi. Hudba i kamera je paradni a spolu s ostatnima vecma (herci, realisticnost atd.) vynahradi trochu slabsi pribeh, ve kterem jde vlastne jen o to, ze nemecke ponorky jezdi utocit na anglicke lode. Zaverecna zhruba hodina je naprosto dokonala a i kdyz jsem vahal mezi 4* a 5*, tak kuli ty posledni hodine tech 5* dam. (06.11.2005)

Wolfgang Petersen musí vodu buď nenávidět nebo milovat. V Ponorce poskytuje tomuto živlu nevídaný prostor – více než tři hodiny. Více než tři hodiny totiž sledujeme osádku jedné německé ponorky za druhé světové války. Náplní filmu není nic jiného než boj několika stále zarostlejších námořníků s nudou a nepřátelskými torpédoborci. Když se objeví nepřátelské plavidlo, je nutný okamžitý ponor – 150 metrů a klidně i víc – a naprosté ticho, všepohlcující ticho občas přerušené pípáním nepřátelským sonarů či skřípěním plechů ponorky, které musí vzdorovat nepředstavitelnému tlaku. Stejně jako námořníci. V jejich pobledlých tvářích se značí zoufalý nedostatek slunečního světla, do kůže se jím vrývá každá další minuta strávená v tomto miniaturizovaném pekle. Největším nepřítelem nejsou Angličané, nýbrž strach. Strach naakumulovaný v jedné konzervě s ještě živým lidským masem. Nesejde na národnosti, Ponorka stejně jako mnoho válečných filmů dokazuje, že většina národních hrdinů nebojovala za vlast, nýbrž za vlastní přežití. Film je realistickým pohledem do hlubin oceánů, toho času válečných vod, nesnaží se o nějaký humanistický přesah jako Schindlerův seznam, pouze z dané situace čerpá maximum možného napětí a představuje toho nejlepšího zástupce žánru klaustrofobních thrillerů. Ale tři hodiny jsou stejně moc. Ticha je moc, čekání je moc. Nemůžu ovšem srovnávat s původní, dvouapůlhodinovou verzí. Až na délku lze Ponorce vytknout snad leda mizernou zadní projekci při interiérových scénách. Jde o první a taky poslední mistrovský počin Wolfganga Petersena, který do filmu vložil veškerý svůj talent. My můžeme jenom litovat, že si jej po natáčení nevzal zpátky. 85% Zajímavé komentáře: Malarkey, Kass, Cornon, Weirdman, TotalFilm (02.09.2006)

Možná se dopustím kinematografického rouhání, ale dovolil bych si Ponorce, této monumentální podívané, cosi vytknout. A sice nedostatek akčních scén. Děj se soustředí na vykreslení napjaté atmosféry během křižování moří pod válečnou hladinou, čehož bylo dosaženo brilantním způsobem. O tom žádná, ani v nejmenším. Ale při tak dlouhé metráži (viděl jsem Director´s cut) bych si uměl představit větší prostor pro samotnou bojovou akci. Ne, že bych byl německým fandou, vlastně bylo příjemné pozorovat, kterak dostávají na frak. Ale, rozumíme si, ne? Pokud však pominu tuto moji osobní malichernost, jde o fantastické veledílo, z těch věnovaných ponorkám zcela jistě nejlepší, jaké kdy mé oko uzřelo. Abyste o mně ale neměli špatné mínění a nepsali mi do pošty, že jsem nepochopil podstatu filmu, zmíním pro jistotu, že Ponorka je více než o válce nebo boji o samotných válečnících. O jejich světě smrsknutém do hromady železa a ocele (nebo z čeho všeho se ty obrovské mrchy tenkrát vyráběly). Pro hnidopichy; nechybí ani třešnička na dortu, již tvoří hudba Klause Doldingera. (24.07.2011)