Ponorka

Mám za sebou další snímek z kategorie těch, které je nutné zhlédnout z povinnosti, představují totiž žánrový fundament, od kterého se odvíjí orientace v dané oblasti kinematografie. Rozumím tomu, o co se Petersen pokoušel, i tomu, co na snímku oceňuje většina diváků. Život námořníků na ponorce rámují služební povinnosti, stres, stereotyp, strach a klaustrofobie. Jestliže se ale v řadě komentářů dočítám, že dlouhá stopáž vůbec není na překážku, na základě osobní zkušenosti to potvrdit nemohu. Ať se ta podívaná tvářila, jak chce velkolepě, pro mě byla únavná a byl bych za pokrytce, kdybych se přidal ke sboru pějícímu oslavné ódy. K postavám posádky jsem si nenašel cestu, žádný charakter mě doopravdy nezaujal a nepřijal jsem ho za svůj. A do třetice, jeden se musí divit, kolik odpůrců nacismu se v Německu v období války našlo a jak si na válečném plavidle bezstarostně pouštěli pusu na špacír. Tři hvězdičky jsou formálním uznáním řemeslných kvalit Petersenova velkofilmu, ale srdcovou záležitostí se pro mě Ponorka nestala a ani se k ní v budoucnu nebudu vracet. Celkový dojem: 55 %. (07.08.2019)

Wolfgang Petersen musí vodu buď nenávidět nebo milovat. V Ponorce poskytuje tomuto živlu nevídaný prostor – více než tři hodiny. Více než tři hodiny totiž sledujeme osádku jedné německé ponorky za druhé světové války. Náplní filmu není nic jiného než boj několika stále zarostlejších námořníků s nudou a nepřátelskými torpédoborci. Když se objeví nepřátelské plavidlo, je nutný okamžitý ponor – 150 metrů a klidně i víc – a naprosté ticho, všepohlcující ticho občas přerušené pípáním nepřátelským sonarů či skřípěním plechů ponorky, které musí vzdorovat nepředstavitelnému tlaku. Stejně jako námořníci. V jejich pobledlých tvářích se značí zoufalý nedostatek slunečního světla, do kůže se jím vrývá každá další minuta strávená v tomto miniaturizovaném pekle. Největším nepřítelem nejsou Angličané, nýbrž strach. Strach naakumulovaný v jedné konzervě s ještě živým lidským masem. Nesejde na národnosti, Ponorka stejně jako mnoho válečných filmů dokazuje, že většina národních hrdinů nebojovala za vlast, nýbrž za vlastní přežití. Film je realistickým pohledem do hlubin oceánů, toho času válečných vod, nesnaží se o nějaký humanistický přesah jako Schindlerův seznam, pouze z dané situace čerpá maximum možného napětí a představuje toho nejlepšího zástupce žánru klaustrofobních thrillerů. Ale tři hodiny jsou stejně moc. Ticha je moc, čekání je moc. Nemůžu ovšem srovnávat s původní, dvouapůlhodinovou verzí. Až na délku lze Ponorce vytknout snad leda mizernou zadní projekci při interiérových scénách. Jde o první a taky poslední mistrovský počin Wolfganga Petersena, který do filmu vložil veškerý svůj talent. My můžeme jenom litovat, že si jej po natáčení nevzal zpátky. 85% Zajímavé komentáře: Malarkey, Kass, Cornon, Weirdman, TotalFilm (02.09.2006)

***Věděli jste, že: Německou válečnou ponorku, která se v několika záběrech objeví v závěru filmu Indiana Jones a dobyvatelé ztracené archy, si filmaři vypújčili právě ze souběžně vznikajícího filmu "Ponorka". Scény ze Spielbergova filmu Petersenův štáb natolik přesvědčily, že jejich model ponorky snese cokoliv, že jej vystavili drsným vlnám. Ponorka šla ale okamžitě ke dnu.*** (15.03.2007)

Drahně tomu let co jsem s taťkou, ještě jako malý špunt, viděl původní sestřih Ponorky. Bylo to na staré ošuntělé VHSce a na vypouklém přibližně čtyřbarevném televizoru Tesla. Dodnes si pamatuji jak jsem se pak raději nějakou dobu vyhýbal našemu obstarožnímu rozvrzanému výtahu (jen tak pro sichr, protože co kdyby, že jo), který vydával až nebezpečně podobné zvuky jako U-Boat pod drtivým tlakem vodní masy. Dodnes ve mě přetrvaly dojmy z prvního filmu, který mi sdělil, že válka je pěkná svině, která dopadá především na obyčejné lidi a že ne všichni Němci jsou zákonitě ti zlí. Po mnoha a mnoha letech jsem si pořídil DVDčko s novým, takřka tří a půl hodinovým, sestřihem. A dlouho jsem odolával podruhé se ponořit do slaných vod Atlantiku. Měl jsem takové neblahé tušení, že se tím naruší můj nezkažený pohled na tento film. A bohužel jsem se nemýlil. Nová verze je samozřejmě výtečná, nenudí, ale nepřijde mi ani zdaleka tak intenzivní jako původní verze. Místy se dokonce dost vleče. Ale možná, že zato může ta má nostalgie. A možná také ne. Ping.......Ping.....Ping...Ping.Ping.Ping...Ping.....Ping.......Ping Původní sestřih: 5/5, Režisérský sestřih: 4/5, Speciální edice: ?/5 (01.04.2008)

Skvělý a naprosto nádherný film. Film jsem viděl dříve, než jsem si přečetl stejnojmennou knihu od Lothara-Gunthera Bockheima. A právem je řazen mezi absolutní špičku všech válečných filmů a mám ho na svém vnitřním žebříčku filmů o ponorkách právem na prvním místě. Je to film o lidech (vojácích), kteří se stali (ať již chtěně či nechtěně) součástí válečné mašinerie a odváděli svou práci a chtěli přežít. Minimální patos, minimální ideologie.... Jurgen Prochnow ve své životní roli. (03.02.2004)