To musí byť nebo

Podľa popisu som sa na to výslovne tešil, no napokon zostávam pomerne sklamaný. Putovanie Eliu na línii Palestína - Paríž - New York v pseudosatirickom prevedení na hrane nemého filmu nebol zas až tak skvelý nápad, ako by sa mohlo prvotne zdať. Úprimne, nezasmial som sa jediný raz, a všetky tie stereotypy mi prišli skôr trápne, inými slovami - postrádalo to akýkoľvek dôvtip, na ktorom by sa dal takýto typ filmu postaviť. A pritom to potenciál malo relatívne dobrý. Nuž, jedna hviezda. Nič viac, nič menej. (19.05.2021)

Tohle musí být nebe je pro mě jednou velkou transkulturní komedií, kterou charakterizuje nadhled ve spojení se smyslem pro absurditu. Elia Suleiman obsadil sám sebe do ústřední role jakéhosi němého, ale přesto dost výmluvného průvodce roztodivnými situacemi. Ať už je Suleiman ve své domovině, nebo na cestách po Francii či USA, vždy se ve všech třech kulturách odkudsi vynoří jakýsi jednotící prvek. Ono totiž ve finále není na koho ukázat, protože MY vlastně děláme totéž, co ONI, na které s opovržením ukazujeme. Rozdíl je tedy jenom v tom, že TO děláme jinak (třeba jen méně viditelně). Suleiman je zkrátka perfektní pozorovatel detailů a navíc vůbec netroškaří, takže dokáže tyhle nepatrnosti (které však zásadním způsobem hýbou kulturou) patřičně zvýraznit. Suleiman má navíc dar dívat se na svět očima dítěte, což se nebývale otisklo i do tohoto snímku a propůjčilo mu krásnou lehkost. (22.06.2020)

Čakal som na ten moment, kedy sa mám začať smiať, a ono to nikdy neprišlo, len nejaké záblesky úsmevu, ale to je tak všetko. Film má veľmi málo dialógov, vlastne takmer žiadne a bez toho to je maximálna nuda. Mne podivný pohľad pána v okuliaroch, ktorý vyzerá, že má všetko na háku, na zábavu nestačil. (04.06.2020)

Je to snímek pro vnímavého diváka. Už úvodní scéna je vtipná, když kněz vykopne dveře. Občas si hrdina dělá legraci sám ze sebe. Většinu času mlčí. Vidíme všední i fantazijní scény. Co je ve filmu všudypřítomné je až koronavirová prázdnota. Režisér Suleiman nesoudí, nekomentuje , je vyrovnaný, nevměšuje se, nevysvětluje, neobhajuje. Palestina snímek vyslala do soutěže o Oscary. Kouzelná scéna rvačky o židle u fontány. jako kdyby vzdával poctu klasické grotesce. Časem pro mě začalo být vyprávění únavné, protože postrádalo vývoj. (04.09.2020)

Toto je jeden z ďalších snímkov, u ktorých síce na jednej strane musíte oceniť akýsi myšlienkový autoportrét samotného režiséra v hlavnej úlohe, avšak na strane druhej sa to bije s ťažkým artovým kŕčom. A to hlavne preto, že v zásade celý čas čakáte, kým sa stane niečo zásadné a zapamätateľné, aby ste zistili, že už je koniec a vy sa len zamyslíte a poviete si fajn. To je jednoducho málo a aj v rámci artového žánru by som tu očakával trošku viac. 45 % (24.03.2021)