To musí byť nebo

Čakal som na ten moment, kedy sa mám začať smiať, a ono to nikdy neprišlo, len nejaké záblesky úsmevu, ale to je tak všetko. Film má veľmi málo dialógov, vlastne takmer žiadne a bez toho to je maximálna nuda. Mne podivný pohľad pána v okuliaroch, ktorý vyzerá, že má všetko na háku, na zábavu nestačil. (04.06.2020)

Tohle musí být nebe je pro mě jednou velkou transkulturní komedií, kterou charakterizuje nadhled ve spojení se smyslem pro absurditu. Elia Suleiman obsadil sám sebe do ústřední role jakéhosi němého, ale přesto dost výmluvného průvodce roztodivnými situacemi. Ať už je Suleiman ve své domovině, nebo na cestách po Francii či USA, vždy se ve všech třech kulturách odkudsi vynoří jakýsi jednotící prvek. Ono totiž ve finále není na koho ukázat, protože MY vlastně děláme totéž, co ONI, na které s opovržením ukazujeme. Rozdíl je tedy jenom v tom, že TO děláme jinak (třeba jen méně viditelně). Suleiman je zkrátka perfektní pozorovatel detailů a navíc vůbec netroškaří, takže dokáže tyhle nepatrnosti (které však zásadním způsobem hýbou kulturou) patřičně zvýraznit. Suleiman má navíc dar dívat se na svět očima dítěte, což se nebývale otisklo i do tohoto snímku a propůjčilo mu krásnou lehkost. (22.06.2020)

Aby mě někdo nutil přemýšlet takto nenuceným způsobem, to je vskutku umění. Beze slov, lehýnce a s jemným úsměvem plyne příběh a obyvatel “západu” jen kouká, k jakým absurdnostem přivedl svůj život, kulturu, společenské způsoby. Ale podivně si žije i “východ”. Spolu s autorem se na sebe navzájem můžeme mile usmát a dovolit si porozumět. (03.03.2020)

Podľa popisu som sa na to výslovne tešil, no napokon zostávam pomerne sklamaný. Putovanie Eliu na línii Palestína - Paríž - New York v pseudosatirickom prevedení na hrane nemého filmu nebol zas až tak skvelý nápad, ako by sa mohlo prvotne zdať. Úprimne, nezasmial som sa jediný raz, a všetky tie stereotypy mi prišli skôr trápne, inými slovami - postrádalo to akýkoľvek dôvtip, na ktorom by sa dal takýto typ filmu postaviť. A pritom to potenciál malo relatívne dobrý. Nuž, jedna hviezda. Nič viac, nič menej. (19.05.2021)

Na sebeprezentaci Eliy Suleimana coby člověka, který se tváří, že mu svět něco dluží, mi je něco krajně nesympatického. Celý film tráví tím, že neslovně soudí karikatury, které sám vymyslel (mimochodem poměrně obstarožní a povrchní karikatury), aniž by vyjádřil zájem o cokoliv krom okukování ženských zadků, což ve mně evokuje něco, co by natočil Jiří Menzel někde mezi Králem a Donšajny. (02.07.2020)