Hanba

Priority plesnivý, láska uvadá, vůle přežít narůstá. Ta atmosféra ve spojitosti s bezmocí, dotváří jasnozřivou konturu a rozvětvuje Bergmanovo filmové větvoví do jiné roviny. Elektrizující, hádám. Na víc se nezmůžu, ten film by měl zůstat bez jakýchkoli komentářů, může se stát, že by byl okraden o smysl. 90% (14.04.2011)

Jeden z lahšie pochopitelných filmov v Bermanovej filmografii. Podla mňa preto, že hrdinovia sú vystavení problémom zvonka, čím je v tomto prípade vojna a každý si vie predstaviť, ako by asi takúto udalosť prežíval. Respektíve prežívanie takýchto hrôz je všeobecne prežívané približne rovnako u každého človeka, čo príbeh viac približuje divákovi. Pri príbehoch, kde si ľudia problémy vytvárajú, alebo vznikajú z vnútorného popudu, každý divák reaguje inak. (09.08.2009)

Po posledně viděném Bergmanovi mám skoro chuť napsat: „Scény z manželského života“ na pozadí války. Jenže to bych Hanbu celkem zploštil. Jestli je zde na Bergmanovi režisérovi fascinující, nakolik tísnivou atmosférou s minimálními prostředky vytvořil a jak pečlivě tradičně dokáže vést své dvorní herce k mimořádným výkonům, u Bergmana jako scenáristy mi nedá znovu vypíchnout hlubokou propracovanost rozehraného a sděleného. Přestože se tu Bergman věnuje primárně manželského vztahu na pozadí války, současně rozvíjí několik dalších včetně témat politického nátlaku a propagandy, zneužití a manipulace televizním médiem, totalitních praktik... a také obě hlavní témata (válku a manželský vztah) od počátku úzce propojuje a již od chvíle, kdy se o válečné hrozbě ještě pouze mluví, ukazuje nakolik taková (prozatím vzdálená) situace vplývá na vnitro člověka, jeho konání, postoje, uznávané hodnoty... za hodně působivou scénu se silným poselstvím bych dokázal označit už jen tu, v níž se oba manželé za stolem u prosluněné chaloupky baví o svých poměrně obyčejných plánech na zítra a do budoucna. Na Bergmana místy až nezvykle akční film zachází do stále větší tísně. Válku a její vliv na lidi ukáže v různých podobách jako něco, co může lidi přiblížit, současně však mezi nimi vyvolat další malou sokromou „válku“ a ve finále znovu skrze okolnosti spojit i na jednu loď... a líbí se mi, že přes místy vyčerpávějící existenciální tíseň a ke konci dost těžký prožitek ten film stále zachovává a úplně neodhazuje přítomnou naději, přestože pocit hanby – noční můry z nechtěného veřejného střetu kdesi uvnitř hluboce zůstává... [85%] (10.04.2023)

Filozofická dráma manželov - hudobníkov, ktorí sa chcú ukryť pred vojnou na odľahlom ostrove. Že si ich vojna nájde je jasné od začiatku. Sprvu vidíme klasického Bergmana, kde sa obrazy striedajú ako majú, až... keď vstúpi do filmu násilie vojny... potom sa psychologická surovosť mení na hmatateľnú, pre režiséra nevídanú. Drobnokresby postáv sú alfou a omegou Bergmanových filmov, ale azda nikdy nepoužil také silné "vonkajšie" násilie. A to je hnacím motorom prerodu postáv, hlavne Jan ( Max von Sydow ), ktorý sa z precitliveného umelca stáva bezcitnou postavou. Postava Evy ( Liv Ullmann ), so svojou krehkosťou, ale i živelnosťou zase dáva nádej do budúcnosti. (05.05.2011)

Druha cast Bergmanovej trilogie dostala meno Skammen. Film je pokracovanim kultoveho Vargtimmenu, tentokrat ale s politickym a vojnovym podtextom, hoci samotny Yngmar Bergman to popieral : "Politicky nezaujimam vobec ziadne stanovisko". Ci chceme, alebo nie, ta politika vo filme rozhodne pritomna je. A je to len dobre, vojnove sceny posobia maximalne realne, dokonca ustrednemu manzelskemu paru vojaci podpalia dom a zaznie strelba. Max Von Sydow pokracuje v linii zapocatej uz kultovym Vargtimmen-om, a prizraky ma stale, akurat jeho manzelka Liv Ullman uz nie je za starostlivu manzelku, ale skor za sucitnu pestunku. Vojnove sceny, ako som uz spominal, posobia maximalne realne, dialogy su na urovni. Posledna scena - utek na clne z ostrova - je silna doteraz. Pan reziser Yngmar Bergman sa moze kludne porovnat s najvacsimi velikanmi filmu : Orsonom Wellesom, Hitchcockom, Caprom. 92 % (26.11.2013)