Nekonečný príbeh

Některé věci z dětství by si člověk měl nechat jenom jako příjemnou vzpomínku. Ano, i já jsem byl kdysi napnutej v močálu smutku a nadšenej z Falca. Ve škole jsme to probírali se spolužákama ze všech stran (dokonce jeden se nás pořád snažil přesvědčit, že hrál Atreje - BTW hrál v jednom dětskym filmu, tušim Případ pro psa, kterej na csfd asi ani neni) a těšili se na to, když to bylo v televizi. Ale kouzlo trochu vyprchalo, dnes mi ta říše Fantazie přijde hrozně přeplácaná až trochu infantilní, dává málo prostoru pro vlastní představivost, což je v rozporu s poselstvím příběhu. Co ovšem musím ocenit jsou krásný loutky, na který se počítačová animace prostě nehrabe. (26.03.2009)

Soundtrack Klaus Doldinger a Giorgio Moroder: 1. Never Ending Story [3:32] ,2. Swamps of Sadness [1:57] ,3. Ivory Tower [3:10] ,4. Ruined Landscape [3:03] ,5. Sleepy Dragon [3:58] ,6. Bastian's Happy Flight [3:16] ,7. Fantasia [0:55] ,8. (J) Atreju's Quest [2:51] ,9. Theme of Sadness [2:42] ,10. Atreju Meets Falkor [2:30] ,11. Mirrorgate/Southern Oracle [3:09] ,12. Gmork [0:28] ,13. Moonchild [1:23] ,14. The Auryn [2:20] ,15. Happy Flight [1:22], (16.05.2011)

Jako dítě jsem byla z této fantasy pohádky naprosto odvařená, držela jsem palce, nedýchala napětím, brečela nad smrtí koně i umírajícím světem, radovala se s Bastienem při letu na Falcovi a strašně jsem si přála najít takovou knihu a uklidit se s ní někam na temnou půdu:-). Pak jsem to viděla jako dospělá a... pořád jsem odvařená, kouzlo zůstalo do značné míry zachováno. Jistě efekty poněkud zastaraly, ale ten příběh zůstal stejně nádherný a teprve coby dospělý jedinec jsem dokázala pochopit a docenit obsažené myšlenky. Netuším, nakolik se "Nekonečný příběh" líbí dnešním dětem, ale já nemůžu dát méně než 100%. (19.02.2009)

Přestože Nekonečný příběh má pramálo společného s Miyazakiho filmy, tak si dovolím tvrdit, že právě takhle by vypadal hraný film od Miyazakiho. Jen se obávám, že jako malý jsem jen stěží dokázal vstřebat onu pointu, kdy fantazie se stává realitou a realita snem. Ostatně některé scény se mnohem více podobají horroru než roztomilé pohádce, které jsem svědky hned v úvodu. Dobrodružství až za hranice fantazie má omamné účinky. Aspoň na chvíli zase začnete věřit na sny. O to větší poklona pro Wolfganga Petersona a zejména jeho kolegy vytvarníky. (25.08.2009)

Když jsem film viděl poprvé, tak dávno, naprosto mě uchvátil svou nespoutanou fantazií, která jakoby neměla hranice. A vizuálním vrcholem byla Slonovinová věž.....Střetnutí světla a temnoty, sfingy, Sandonoriko....nádhera! Později jsem přečetl knihu a pochopil, proč se autor - Michael Ende na filmaře tak rozzlobil. Oni celý příběh naprosto překroutili! Hlavní myšlenka zní: dokaž se poprat se životem, dokaž jít za svým cílem. Není důležité, jak člověk vypadá, ale jaké má srdce, jakou má duši. A právě! Literární Bastián je chlapec silný, nepohledný, s brýlemi a patřičně nesebevědomý a nešťastný. Ovšem když se dostane do Fantázie, stane se krásným a udatným princem, který musí překonat spousty překážek. Na samém závěru - a kdo nezná, nechť dále nečte - je postaven před těžký úkol: zůstat krásný princ, nebo se vrátit zpět jako nepohledný, ale sebevědomý chlapec. Co si Bastián zvolí? Správně, to druhé. A jak je to ve filmu? Ta klíčová volba ...chybí! Jinak kniha je o dost strašidelnější. Jedna z opravdu děsivých scén je souboj Átreje s Mnohočetnou Ygramul, která ulovila do své sítě Šťastného draka. Bodla ho svým jedem a on má hodinu života před sebou. Nakonec bodne i Átreje.... A na doplnění - první film představuje jen část knižního příběhu. Nejen z nostalgie však musím dát plný počet! (16.08.2010)