Šmolkovia

Půjdu směle proti proudu. Málokdy se vidí dětský seriál, který dokáže omezovat slovní dětskou zásobu (u každého "pojdme tu věc vyšmoulit", kdo mi vyšmoulil klobouk" a podobně mě je jako při bodnutí zavíracím špendlíkem) a předkládal tak jednorozměrné postavy (s výjimkou Tátky Šmouly). Po vzoru Neználkova Šroubka a Vroubka se vesnicí prohání Kutil a jiné podobné postavy (osobně je označuju za fachidioty, i když, přiznávám, možná poněkud nespravedlivě), některá pstavička pořád vaří, jiná zase neustále sděluje dětem, že nená něco ráda.. Nebudu se navážet do přidružené české hudební slátaniny Šmouloviny, za ty seriál nemůže, ale i tak bych ho dětem nepouštěl ani za nic. Stokrát radši Cestu do fantazie nebo Luckyho Lukea jednou za týden než tohle každý den. (21.07.2011)

Seriál, ke kterému mám hlavně nějaké nostalgické vzpomínky a také je pro mně prostě legendou. Kreslený seriál, který má stále originální díly. Líbil se mi jako malé holce a líbí se mi i teď, když jsem o něco starší. A myslím, že nejsem jediná kdo se na Šmoulové občas rád koukne a zavzpomíná si na staré časy, když jsme seděli u televize a hltali s nadšením každý díl. Šmoula Mrzout je prostě geniální " nemám rád déšť" "nemám rád květiny". Nesmrtelný seriál. (12.11.2013)

U šmoulů to mám tak, že už jako dítěti mi připadali strašně infantilní... A taky jsem je nechápal, proč jsou modří, proč nosej všichni stejný hadry - a to jen kalhoty (-kvůli zakrytí genitálu?) K tomu ty debilní čapky a několik archetypů různých poruch - mě se vždycky nejvíc líbil rejpal (tak ne, to byl trpaslík od Sněhurky, ale dočetl jsem se tu, že šlo o Mrzouta...) ... a tak si tu tak rejpu, a ani mě to moc nemrzí... šlo to, no, ale žádný dobrodružství, co prožili, si fakt nepamatuju. (21.10.2011)

Dobrý jako ukázka, jak vypadá předávkování viagrou (zmodrání, zblbnutí, na žádný růst se netěšte, všechno vám zůstane mrňavé). Už v dětství jsem si k šmoulům nevytvořil kladný vztah, neb mi seriál přišel nesmírně hloupý. Chápu, že šmoulové mají malé hlavičky, do kterých se moc nevejde, ale tak snad by každý mohl mít vlastností víc než jen jednu, nemuseli by vést stále stejné hovory a taky třeba na neměnný Šprýmařův vtip by snad tak vytrvale skákat nemuseli. Nezbývá než spolu s Gargamelem zvolat "šmouly nechci ani vidět" a litovat, že Vulkán Hrádek nevyráběl před lety své produkty i ve vysoce podměrných velikostech, to by jich pak taťka nenafrkal tolik. Dalším mínusem bylo pro mě zasazení příběhů do středověku. Naopak jediné plus představuje hudba, zejména ta Griegova. (21.09.2012)

Nejstarší seriál mého dětství. V letech 1988-92, kdy ČST v Magionu a Studiu Kamarád odvysílala 50 vybraných dílů z prvních 5-ti řad, jsem snad do ničeho jiného nebyl tak zažraný, jako právě do Šmoulů. Měl jsem tehdy nahrané skoro všechny díly a nedělalo mi sebemenší problém je odříkávat zpaměti. Zvlášť musím pochválit vynikající český dabing v brilantním podání předních herců/dabérů. A i teď, když se mi po víc jak 15-ti letech poštěstilo všechny staré díly znovu sehnat, jsem se opět dostal do šmoulí euforie a cítím se, jako bych znovu prožíval své dětství. Ale neodpustím si ještě menší kritiku na pozdější epizody, které byly v letech 1997-98 odvysílány na Nově. Tehdy jsem se těšil, že po nějaké době znovu shlédnu ty staré kvalitní díly z ČT, ovšem jaké bylo mé zklamání, že to jsou zcela jiné díly z pozdějších řad, s novými postavami, infantilnějšími dialogy i dějovými zápletkami a i sestava dabérů byla z větší části jiná. Takže i když pozdější díly z 6. - 8. řady, vysílané na Nově, byly po všech stránkách znatelně horší, za ty vynikající staré díly z ČT nemohu jinak, než dát plný počet 5 *. 90%. (31.10.2006)