Šmolkovia

Hodnotím opravdu objektivně. Aby si snad někdo nemyslel že hodnotím něco co jsem viděl v deseti. Jako malej když to běželo v tv jsem to asi ani nějak v oblibě neměl, nebo si na to nepamatuju. Teď když se na to dívám s dětmi musím říct, že je to opravdu pěkný, má to hlavu a patu. Ty dnešní pohádky šmoulum nesahají po kotníky. (04.04.2022)

Tak tohle jsem nikdy moc nemusel. Nejvíc mě vadila asi Šmoulinka. Vždycky jsem fandil Gargamelovi a Azraelovi , ale vždy se jim nepovedlo žádnýho modrýho skřeta dostat natož sežrat. Pomatuju si jak jsem tenkrát musel s odporem poslouchat ty trapný šmoulý písně ve třídě na gramci , to bylo pro mě za trest, jak já to nesnášel. (27.01.2009)

Pro ty kdo nepamatují, tak Šmoulové v ČST působili v době uvedení jako zjevení. Všichni rákosníčci, Maxipsové i Včelka Mája se proti nim mohli jít najednou zahrabat. Komunistické Československo zahltila epidemie západních Šmoulů, vycházely i komiksy, a soudružky učitelky nám dětem o výtvarce rozdávaly skici Gargamela, Taťky Šmouly i Šmoulinky, ať máme podle čeho kreslit. Viděl jsem nějaké další verze, ale ta původní je stejně nejlepší, a rád na tu dobu vzpomínám. (08.02.2023)

Klasika mého dětství. Banda Šmoulů (každý má nějakou vlastní charakteristiku - můj favorit je věčně hladový Mlsoun a věčně zachmuřený Mrzout se svým "Nemám rád") je naháněna čarodějem Gargamelem, jeho kocourem Azraelem a později též jeho vychytralým pomocníkem klukem Fukem. Právě tihle 3 jsou silným tahounem seriálu, jejich hlášky a originální nápady na pochytání Šmoulů jsou nezapomenutelné. Díly bez nich jsou slabší, protože ne všichni Šmoulové jsou zábavní jako Mlsoun s Mrzoutem ( Sašetka a ostatní Šmoulata, děda Šmoula, Fešák, Koumák - ti mě moc neberou). Ale přesto je to moc hezká pohádka. (12.06.2010)

Belgické komiksy, seriály a filmy mají dvě superhvězdy, první je Tintinův otec Hergé a druhým je o generaci mladší autor Šmoulů Peyo. Jako dítě jsem měla ráda LP desky Vyprávění o Šmoulech a samozřejmě seriál a bylo zajímavé sledovat ten modrý boom... Na nové filmy se teprve chystám, ale komiksová alba řadím mezi pomyslný top k Asterixovi a Tintinovi. Krátce před Šmoulíky Peyo kreslil zábavná středověká dobrodružství Johana a Pirlouita a příhody kočičky Poussy. A právě od Johana se později odštěpila celá ta šmoulí vesnička už v roce 1958. Jak takové příhody vypadaly se můžeme podívat ve filmu Šmoulové a kouzelná flétna (1976). První samostatné komiksové album Černí šmoulové vyšlo mezitím v roce 1963. O tři roky později se poprvé objevila Šmoulinka a zbytek už je historie. Zpětně jsem ráda, že i po letech je původní šmoulí seriál koukatelný a vcelku zábavný i pro dospěláky. Jsem ráda za nové reprízy na Barrandově i nová DVD. Takový fenomén by bylo škoda pochovat v archivech. (30.06.2019)