Pohlaď kočce uši

Já tuhle hudební komedii mám docela rád :-) Prvně ji produkovala ČST Ostrava, kulisy vysokých pecí nejde přehlédnout a za druhé i další výběr exteriéru v okolí hradu Trosky, nebyla určitě vůbec špatná volba. K oběma místům mám svůj osobní vztah a vzpomínky, proto si je rád tímto filmem nechám připomínat. No a atmosféra okolo dívčího pěveckého sboru, taky není k zahození, takže sledování této oddechové komedie, určitě nebude špatná volba, třeba na pošmourné nedělní odpoledne. (09.12.2014)

"Stačí jen úsměv vzít, nejlevnější svůj dárek, dárků sebou máme stále na tisíc. Každý z nás kouzlo zná, krátit vzdálenost dálek, hřát úsměvem dobrou noc si přát" . Tahle hudební komedie ze života dospívajících má své nepopiratelné kouzlo v dívčím sborovém zpěvu. Mě ale zaujaly třeba i hezké záběry na krajinu Prachovských skal, hradu Trosky či zámku Humprechtu a z dětských výkonů pak bezprostřednost Jany Páleníčkové coby nejmladší členky pěveckého souboru Míši. Na dnešní dobu je tento film samozřejmě lehce naivní, hřejivý úsměv na rtech se však při jeho sledování přesto může dostavit. To když nebudeme zapomínat na to, že "stačí jen tonů pár, úsměv je v písních..." Kdyby šlo o dospělácký film zůstanu u 4 hvězdiček, ale v případě tohoto roztomilého dětského snímku napěchovaného jako vždy hravou hudbou Zdeňka Johna a dívčím zpěvem musím navýšit na plný počet. (09.09.2020)

Další důkaz, že se nevyplácí před zhlédnutím filmu číst komentáře. Navnaděn představou dráždivé socialistické erotiky jsem usedl k televizi a koukal. Pravda, trochu mě postrašil ten název, protože tak trochu evokoval, že by ona hezká slečna mohla mít ňadra jak pes ouška, to bych pak na hlazení něčeho takového bych fakt zvědavý nebyl. Ale koukal jsem a koukal a trpěl, protože ve filmu se hlavně pořád zpívalo, což nesnáším. Ale na druhou stranu, my, co jsme přečetli dona Quijota až na stranu 636 (z celkového počtu 1131 stran), máme trpělivost a sebezapření nějak vycvičené že, v porovnání s drtivou většinou ostatních, kteří četbu vzdávají nejdéle na str. 53, soudě podle tolik citované zcela podružné šarvátky s větrnými mlýny popsanou na této straně cca dvěma větami. No a moje trpělivost skutečně nebyla odměněna, ten dvousekundový záběr na dívku ve sprše a jedno její ňadro z profilu mně nějak k uspokojení nestačilo. Zkrátka, pane Pinkavo, příště prohodit poměr zpívání (99,9%) a nahoty (0,01%) a nemuselo by se jednat o průser, ale pouze o průšvih! (26.08.2013)

,, Teda ale ti naši vojáci jsou stejně pašáci, podívej jak rychle byli pryč'' - Komunistický dětský film o pěveckém sboru a jeho štaci. Obsahově a herecky je to o ničem. Nezastírám však, že některé klasické záležitosti doprovázené sólovým zpěvem mně nenechávaly chladným... Někde hluboko uvnitř mně tenhle film díky sborům chytl za srdce. Ale spíše to bude tím, že mám rád klasickou hudbu a zěv hudbu než čímkoliv jiným. Dvě třešně. * * (02.12.2013)

Další z né přiliš často uváděných filmů pro děti. Příběh je spíše nudný o jednom sboru co jede na soustředění. A dvou dívkách co pějí hlavní hlasy (jedna z nich nám ukáže i prsa na dětský film celkem odvážný) a ty se mezi sebou moc nesnesou či spíše jedna z nich. Na můj vkus je tam až moc toho zpívání. Humorná stránka příběhu je celkem dobrá, třeba B.Poloczek nebo L.Tokoš jsou dobří, ale jinak spíš podprůměr. (09.12.2009)