Sanitka

11/11 Slavný ambiciózní seriál Hubače a Adamce. Skutečně není špatný ani po letech, jen je příliš intenzivní ve své snaze pokrýt tolik zásadních témat. Náročná je každodennost jednotlivých pracovníků rychlé záchranné služby, náročné jsou jejich případy. Ono nestačí se denně střetávat se stářím, kolapsy v mezilidských vztazích, kolapsy v socialistickém nedostatku personálu a materiálu, seriál popisuje v pouhých jedenácti epizodách rozsáhlý korpus let a osudů. Rozhodně tedy Sanitka nepatří mezi relaxační, ale mezi náročné projekty jak pro výrobu, tak pro diváky. Stojí za pozornost, jen už tehdy mohla dramaturgie probrat ty zajímavější příběhy mezi těmi bývalými letci z Anglie, bývalými manželi, dávnými láskami, alkoholiky a pracanty. (16.12.2016)

Sanitka je kupodivu převážně dost depresivní seriál z obvykle podstatně jinak pojímaného prostředí záchranné služby, kde hlavní roli mají mezilidské vztahy a jejich vývoj. Zákroky "rychlé" jsou tu v podstatě jen jakýmsi zpestřením, a vždy vedou k další scéně profesní a/nebo osobní konfrontace. Dejte řeč s někým, kdo tu nevděčnou práci dělá, a dozvíte se, že na slovech pana Vinkláře - který tu podává nejlepší herecký výkon ze všech zúčastněných - se za těch x desetiletí nic nezměnilo. Sanitka jako seriál fungovala tenkrát a funguje i dnes, a ty drobné úlitby režimu jsem ochoten režiséru Adamcovi (narozdíl od zločinů proti divákově inteligenci, které páchá v už nemálo posledních letech) odpustit. 80% (07.09.2013)

TV/// Obsazení 10/10 Děj 7/10 Hudba 8/10 Prostředí 8/10/// +herci, hudba, prostředí -občas děj a postavy/// Z nostalgie bych musel dát za pět, ale je pravdou, že si z prvního zhlédnutí pamatuji především hudební znělku, která je to nejlepší na celém seriálu. V dnešní době asi po 15ti letech od prvního zhlédnutí se na děj seriálu a na celý seriál dívám úplně jinak. Občas mě unikal smysl některých dialogů a především chování některých postav (hlavní postavy především). Rovněž některé epizody pro mě byli příliš o ničem. Jsou tu však i zajímavé momenty dány především zajímavým prostředím. Tehdy to uchvátilo (nemocniční prostředí) a ani v současné době mi to nepřišlo špatné. Zajímavé bylo taky sledovat jak si tehdy museli poradit se záchranou pacientů. Také jak tehdy u nás fungovalo zdravotnictví a spousta dalších detailů: například auta, domy, technika a především pak herci. Ty jsem si užíval nejvíc. Spousta známých tváří a jmen. Nejvíc mě zaujal Josef Vinklář, ale samozřejmě i spousta dalších. Na závěr musím pochválit závěrečné titulky. Vždy jiné v závislosti na hercích v dané epizodě. A stejně tak vyzdvihnout závěrečnou epizodu, která i po letech má spád./// Celkem 80%/// (12.07.2011)

Kultovní seriál od Adamce, který mě nebavil, tak jak mě od něj nebaví skoro nic. Nudily mě špatně napsané postavy (jediný Bartoška a Kostka ušly), zdlouhavé nelogické rozhovory (má mě rád, nemá mě rád). Sral mě Juřička a Andrlová. Jediný co mě vzpružilo byly samotné záchranářské akce. A zachycení zrození záchranné služby (29.05.2014)

Proslavená ústřední melodie a co navíc? Podobné seriály ve mě vyvolávají kus nostalgie a z dnešního pohledu jde v podstatě o nehodnotitelný kousek. Vždyť jak se může dnešní divák dívat na socialisticky laděnou oslavu obyčejných lidí z ambulancí, když viděl Chicago Hope, ER, včetně všech rozdílných postupů (střih, pomalejší tempo, dialogy a hlavní motivy)? S úctou k dnům minulým, ale vědomím současného stavu televizní zábavy. (06.02.2005)