Sanitka

"Promiňte, já vám chtěl jen zachránit život." Sanitku jsem míval radši než Nemocnici, byla akčnější, měla hezčí baby (Hudečková, Adamovská, Andrlová), lepší hudbu a sešli se tu mí oblíbenci jako Hanzlík, Kostka nebo Vinklář jako charizmatický, chápavý šéf s úžasnými melancholicko-patetickými proslovy k zaměstnancům. Naivita a patos mi nevadí, právě naopak a nad politiku jsem povznesen, ale faktem je, že je to hrozná limonáda, že Hanzlíkova správňácká postava nepůsobí nejsympatičtěji a že bych rozhodně nepostrádal linii jeho otravného bratra. Ovšem ten euforický pocit pokaždé, když vyrazí sanitka do ulic a ten poslední traumatizující díl s leteckou katastrofou... (17.01.2010)

Po letech jsem se opět podíval na tento pro některé rozporuplný seriál. Musím konstatovat, že se mi moc líbí. Jak už postava Jaromíra Hanzlíka a jeho profesních-lékařských peripetií, tak vlastně také jeho lidský osud. Rozhodně bych se, být na jeho místě, Zdeňku Srstkovi nepostavil :-) Hezky jsou v tomto seriálu rozpracovány osudy i ostatních postav, kde vyniká nadmíru Zdeněk Řehoř a Josef Karlík. Překvapuje mě, jak se seriál postavil k otázkám emigrace...škoda politiky v jinak výborném seriálu. Ale bohužel, které dílo není poplatné době svého vzniku. Jen je mi maličko líto Josefa Vinkláře, který hrál takovou loutku, kterou jsem mu nevěřil. (18.01.2012)

Jako celek depresívní a pesimistické. Jako televizní podívaná dobré. Nemám nic proti Jaromíru Hanzlíkovi, ovšem v celkem jedenácti hodinách tady dostává až moc velký prostor, v němž se nezřídka potácí jako příšerně unavený a ospalý (páč ho furt někdo budí ve službě, po službě, před službou atd.). Má to spoustu zdlouhavých scén a nudných dialogů, což ovšem vyvažují výborné dramatické momenty. Mezi ty nejsilnější patří letecká katastrofa v posledním díle a úmrtí doktora Skalky (Jiří Bartoška) v předposledním. Ostatně, Skalkovy glosy a citáty klasiků dávají najevo, že scénárista je vzdělanec. Krásnou konfrontaci mezi životem ve městě a na venkově představuje zemitý otec v podání Josefa Karlíka, jednu z prvních větších příležitostí tu dostala i Zlata Adamovská, po celý seriál zoufale svádící boj o svého druhého muže a se svým prvním mužem (tím prvním je nakopnutíhodný Karel Heřmánek). Bitvu o druhého muže svádí s Evou Hudečkovou, kterou jsem tady kdysi viděl poprvé a od té doby ji nemám rád. Výborně zahraná role, postava ovšem napřesdržku. A dodneška nechápu, jak se sem mohla propašovat postava emigranta doktora Mádra (Petr Kostka), která přitom nevyznívá nijak negativně. Povedenou kreaci rozšafného šoféra Fandy tady podal Pavel Zedníček, stejně tak Petr Nárožný jako garážmistr Pudil nebo dispečerka Simona Stašová. A závěrem, píseň Můj čas se vážně povedla. (08.07.2012)

Když jsem jako malý slyšel jen úvodní znělku, bylo mi do pláče. Strhující příběhy sanitních lékařů Pražské zachranné služby. Je pravda, že s postupem času jsou některé repliky spíše úsměvné, než že by je člověk bral smrtelně vážně. Svoji cestu k vašemu srdci si ale tenhle seriál najde. Moje slabost pro seriály z lékařského prostředí se tu opět projevila. 85% (07.10.2010)

Vracím se k hodnocení tohoto seriálu dodatečně, abych mohla srovnat svoje pocity s pokračováním, ke kterému jsem se už vyjádřila. První seriál hned po natočení nebyl žádná bomba. Je to s podivem, ale až po letech se mu dostalo odpovídajícího diváckého docenění. Kdysi mi dosti vadilo hysterické chování Evy Hudečkové, nerozhodnost Jaromíra Hanzlíka vůči Zlatě Adamovské i scény s otcem rodiny Josefem Karlíkem. Těch samotných záchranářských zásahů tam zase tolik nebylo, rodinné zápletky v ději převažovaly. Hlavním kladem je pohled nazpět do let, kdy byli všichni hlavní představitelé tak mladí a krásní. Teď už jsou jenom krásní. Myslím, že dvojka navázala celkem důstojně. (03.12.2013)