Sanitka

TV/// Obsazení 10/10 Děj 7/10 Hudba 8/10 Prostředí 8/10/// +herci, hudba, prostředí -občas děj a postavy/// Z nostalgie bych musel dát za pět, ale je pravdou, že si z prvního zhlédnutí pamatuji především hudební znělku, která je to nejlepší na celém seriálu. V dnešní době asi po 15ti letech od prvního zhlédnutí se na děj seriálu a na celý seriál dívám úplně jinak. Občas mě unikal smysl některých dialogů a především chování některých postav (hlavní postavy především). Rovněž některé epizody pro mě byli příliš o ničem. Jsou tu však i zajímavé momenty dány především zajímavým prostředím. Tehdy to uchvátilo (nemocniční prostředí) a ani v současné době mi to nepřišlo špatné. Zajímavé bylo taky sledovat jak si tehdy museli poradit se záchranou pacientů. Také jak tehdy u nás fungovalo zdravotnictví a spousta dalších detailů: například auta, domy, technika a především pak herci. Ty jsem si užíval nejvíc. Spousta známých tváří a jmen. Nejvíc mě zaujal Josef Vinklář, ale samozřejmě i spousta dalších. Na závěr musím pochválit závěrečné titulky. Vždy jiné v závislosti na hercích v dané epizodě. A stejně tak vyzdvihnout závěrečnou epizodu, která i po letech má spád./// Celkem 80%/// (12.07.2011)

Nemůžu dát jinak než za 4*. Protože to je kousek historie, protože vybraní herci hrají (což se dnes někdy ani nedá říct) a protože mi Sanitku připomíná každý rok moje maminka... Ta dáma se totiž nejprve podívala na další "televizní várku" Sanitky a pak teprve se nechala odvézt (autem, podotýkám) do porodnice, aby moji maličkost přivedla na svět. (14.05.2013)

Jako celek depresívní a pesimistické. Jako televizní podívaná dobré. Nemám nic proti Jaromíru Hanzlíkovi, ovšem v celkem jedenácti hodinách tady dostává až moc velký prostor, v němž se nezřídka potácí jako příšerně unavený a ospalý (páč ho furt někdo budí ve službě, po službě, před službou atd.). Má to spoustu zdlouhavých scén a nudných dialogů, což ovšem vyvažují výborné dramatické momenty. Mezi ty nejsilnější patří letecká katastrofa v posledním díle a úmrtí doktora Skalky (Jiří Bartoška) v předposledním. Ostatně, Skalkovy glosy a citáty klasiků dávají najevo, že scénárista je vzdělanec. Krásnou konfrontaci mezi životem ve městě a na venkově představuje zemitý otec v podání Josefa Karlíka, jednu z prvních větších příležitostí tu dostala i Zlata Adamovská, po celý seriál zoufale svádící boj o svého druhého muže a se svým prvním mužem (tím prvním je nakopnutíhodný Karel Heřmánek). Bitvu o druhého muže svádí s Evou Hudečkovou, kterou jsem tady kdysi viděl poprvé a od té doby ji nemám rád. Výborně zahraná role, postava ovšem napřesdržku. A dodneška nechápu, jak se sem mohla propašovat postava emigranta doktora Mádra (Petr Kostka), která přitom nevyznívá nijak negativně. Povedenou kreaci rozšafného šoféra Fandy tady podal Pavel Zedníček, stejně tak Petr Nárožný jako garážmistr Pudil nebo dispečerka Simona Stašová. A závěrem, píseň Můj čas se vážně povedla. (08.07.2012)

Vůbec to nebylo tak špatné, ale výš hodnotit nemohu z pár důvodů. Prvním je začátek seriálu. Sledovat pokaždé přerostlého novorozence a zesnulou babku mě opravdu nebavilo, i když je to koloběh života. Také nemusím moc detailní záběry na tváře herců, zvlášť když jsou někdy opravdu nevzhledné, a že si pan režisér jednu obrýlenou tvář skutečně oblíbil. A taky nemusím opilé lidi. Jsem přecitlivělá na tyhle věci. Ovšem na druhou stranu seriál dokáže správně naštvat a otrávit, všechno je pořád špatné a špatnější a depresivní a není návratu a pak je to pro změnu ještě horší, do toho skutečně někteří excelují ve své roli, jako paní Eva Trejtnarová - Hudečková, v roli nechápavé, otravné bývalé milenky, tak maximálně, že tedy opravdu smekám, takhle naštvaná jsem na fimovou postavu už dlouho nebyla. Všechny postavy mají charakter, dá se předvídat, jak se zachovají, je to napsané opravdu pěkně. Jen mě zaujalo, jak Karel Heřmánek v podstatě ztvárnil totožnou roli s paní Hudečkovou, ale u jeho pokusů získat zpět svou lásku jsem se spíš usmívala a u paní Hudečkové jsem měla chuť vraždit - asi proto, že mě představa takové osoby v mém životě skutečně děsí. Hlavní postava, kterou ztvárnil Jaromír Hanzlík také není bez chybičky a občas mě ten jeho samolibý úsměv rovněž vytáčel. Ale o tom to je, správně se naštvat u seriálu, prožívat ho, nadávat, být smutný nebo se radovat a to se určitě povedlo, u mě tohle u Sanitky zkrátka fungovalo. (06.09.2013)

Těžké hodnocení... Upřímně míněná snaha natáčet civilně působící, reálnými situacemi inspirované televizní seriály, znamená s odstupem času poměrně zvláštní a dosti reálnou reflexi onoho blbého systému. Místy až překvapivě přesně a otevřeně popisují tvůrci běžné mechanismy moci a fungování totalitního systému. Šlendrián, bratříčkování a známosti, neschopní ředitelé a stranický klíč k sortýrování osob, kvetoucí šedá ekonomika, pokřivené vztahy, pragmatismus, podivné nevyslovené společenské dusno, bezútěšnost... nejvíce získá ten, kdo umí ohýbat hřbet, loajálně a servilně poklonkovat mocným a sem tam si i něco vyvzdorovat... Samozřejmě nepřekvapí, že o Pražském jaru není v seriálu ani ta nejmenší zmínka, přestože probíhalo zhruba v době, do níž je seriál situován. Ve skutečnosti by byl samozřejmě Mádr dávno za kopečky, protože v roce 1968 to nebyl žádný velký problém. Ve skutečnosti by ovšem také v žádném případě Mádra nikdo nikdy na počátku sedmdesátých let nepustil na "nějaký ten kongres" do Kodaně. To si soudruzi samozřejmě uměli ohlídat. Obojí je rozhodně nejvylhanější komponentou celého seriálu, přičemž postava emigrovavšího "zrádce Mádra" je nepochybnou úlitbou režimu za možnost, kriticky popisovat všednodenní situace tehdejšího Československa... Sympatické je velmi slušné herectví většiny zúčastněných a občas i překvapivě dobrá kamera. Naopak některé situace opravdu notně šustí papírem, například promluvy ředitele záchranky, scénář působí schématicky, divák se místy nevyhne dosti citelné nudě. Samotnou kapitolou jsou partnerské vztahy, alfa a omega všech českých seriálů z jakéhokoli prostředí. Sorry, ale tolik nečekaných zvratů snad nenajdeme ani v telenovelách. Jediným rozdílem je to, že tyhle působí tak nějak méně utěšeně. Tak trochu podle hesla "za každým rohem číhá nějaká nevěra". Dost často ovšem jde i o slušný doják, nesmírně vhodný ke ždímání kapesníků, natahovaný až běda a tklivě podbarvený "romantickým klavírem Jiřího Maláska XXIV"... Neuvěřitelně otravný a vlezlý je ostatně celý popový hudební doprovod... Suma sumárum. Nemyslím si, že jde o primárně "propagandistický seriál". Komunistické bláboly a občasné úlitby moci v něm samozřejmě jsou dosti citelné, ale neřekl bych, že to byl důvod jeho vzniku. Ne, že by se to úplně dařilo, snaha "diváka vychovávat", stejně jako přílišný zájem o rodinné a partnerské vztahy směřují výsledek kamsi jinam, ale už jen úvodní promluva vypovídají jasně o tom, že to celé bylo míněno jako určitá pocta záchranářům. To se ostatně velmi dobře povedlo v posledním díle. Scéna záchrany po pádu letadla je natočená naprosto skvěle. Kéž by takhle dobře vypadal celý seriál... Celkový dojem: 68% Zajímavé komentáře: flanker.27, sportovec, Radek99 (01.10.2011)