Sanitka

Pro mě atraktivní prostředí z pražské záchranky a proto jsem vždy uvítal když Hanička Zagorvá, mě vyzvala " příteli, chvátej, píšu vzkaz.." a já utíkal rychle k TV abych vyděl jak ty sanitky vyjíždí k dalšímu připadu. Kdykoli jedu na letnou kolem "výjezdovky" juknu na ty vrata. Samozřejmě dnes bych to hodnotil jinak, ale tehdá rozhodně to lepší, to lepší . (27.10.2006)

Nebýt Jandery mladšího v podání Tomáše Juřičky a určité nevyhnutelné poplatnosti době (která ale byla charakteristická pro většinu tehdejších seriálů, včetně tolik opěvované Nemocnice na kraji města) dal bych bez váhání plný počet. Obzvlášť díly s Mádrovým nebo Skalkovým loučením patří k těm, na které koukám moc rád. Byť je to loučení rozdílné, z obojího přímo sálá smutek a nostalgie. Prostě něco, o co v dnešní seriálové tvorbě ani nezavadíte. Seriál má jedinečnou atmosféru a vyznívá nesmírně depresivně, mohou za to kromě nemilosrdné lékařské tematiky také režie a hudba. Plus samozřejmě scénář z ruky Jiřího Hubače, který odvedl skvělou práci a dokázal postavám vtisknout zajímavé a především lidské charaktery. V roli ředitele záchranné služby exceluje Josef Vinklář. Pokračování nikdy nemělo vzniknout… (31.08.2013)

Jiří Hubač mě jako tvůrce seriálu baví víc než Jaroslav Dietel. Hubač je akční a dává větší prostor hercům, Dietlovy hrdinové deklamují sáhodlouhé monology... (Dobrý večer, tady Sova. Chtěl jsem vám říct takovou možná maličkost... [o 5 minut později]... nashledanou). Doktor Jandera nekecá, doktor Jandera koná. A od kecání (ale jak úžasně podaného) je tady občas zcela zoufalý ředitel záchranky, který se často musí snažit (útlocitní prominou) uplést z hovna bič... (04.04.2011)

Nemůžu dát jinak než za 4*. Protože to je kousek historie, protože vybraní herci hrají (což se dnes někdy ani nedá říct) a protože mi Sanitku připomíná každý rok moje maminka... Ta dáma se totiž nejprve podívala na další "televizní várku" Sanitky a pak teprve se nechala odvézt (autem, podotýkám) do porodnice, aby moji maličkost přivedla na svět. (14.05.2013)

Schematismem vonící, prorežimní, odporný, bolševický výplod, plný propagandy, ostuda Jiřího Hubače. Pročítat zdejší názory a často bezprizorní a stylisticky impotentní komentáře je nanejvýš zarážející a skutečně mě překvapuje tak vyhrocená nenávist, hraničící až s maniakálním honem na čarodějnice. Scénárista a dramatik Jiří Hubač se rozhodně nemá za co stydět, ba naopak. Podařilo se mu vytvořit dějově i obsahově zajímavý příběh ze současného života, jehož hrdiny jsou obyčejní lidé z prostředí záchranné stanice, které už samo o sobě poskytuje dostatek inspirace. Téměř dumasovsky jsou vypointované nejen postavy, ale i zásadní okamžiky seriálu: odchod hlavního hrdiny z prestižní kliniky k záchranné službě, srážka městských autobusů, letecké neštěstí v Suchdole, reakce starého Jandery na smrt milované družky a samozřejmě skon doktora Skalky. Linie kolem politicky nevyhovujícího doktora Mádra má zcela nepochybně svůj propagandistický účel, ale pozornému divákovi nemůže uniknout, s jakou nadsázkou a ironií je celá problematika prezentována. Hovořit v souvislosti se SANITKOU o komunistické propagandě a schematismu je naprosto zcestné a prozrazuje se tím pouze absolutní neznalost většiny zdejších respondentů, kteří se zde s oblibou pasují do rolí samozvaných soudců. Herecké obsazení nabízí sestavu špičkových představitelů tuzemské divadelní, filmové a televizní Thálie (Adamovská, Kostka, Řehoř, Brousek, Nárožný, Zedníček, Dlouhý, Andrlová, Němec, Heřmánek, Pešek a řada dalších). Vedle Hanzlíka a Bartošky bych osobně vyzvedl skvělé uchopení postavy ředitele záchranné služby Josefem Vinklářem; doslova herecký koncert zde odehrává mistrovský Josef Karlík, jemuž patří čtvrtá epizoda s nezapomenutelným znovusmířením se synem. Je-li dnes na režiséra Adamce pohlíženo skrz prsty, je to do jisté míry zaviněno neseriózním přístupem médií k jeho osobě, protože k nováckým estrádám jej dovedla nesmyslná polistopadová štvanice. SANITKA představuje jeden z nejzdařilejších a dramaticky bezchybných seriálů osmdesátých let a jsou-li v něm spatřovány nedostatky, pak se jen stěží lze ubránit (ne)chtěnému srovnávání se současnou fabrikovou produkcí, chrlící takřka bez pardonu zmetky typu Ordinace v růžové zahradě, bezmocně se topící v kaluži podprůměru a kde nezavadíte ani o kvalitně napsaný děj, ani o zajímavé postavy a ani o dobré herce. Tím vším naštěstí disponuje právě Hubačův a Adamcův seriál. (12.06.2010)