Lesné jahody

Z reality do sna...tam a zase zpět aneb Profesorova životní cesta. Ze spořádaného, pedantsky upraveného pokoje, do poblázněného, neuspořádaného světa, kde se každý může svěřit s čímkoli, jede pan Borg pro své ocenění, pracovní i lidské. Skutečně bych si přál, aby lidé v mém okolí se mnou mluvili jako v Bergmanových filmech. To je ale jen malý sen, nic neznamená. Nebo ano? Klasicky precizní, nicméně v mých očích má tento severský filmový psycholog a filozof ve sbírce silnější kousky. (06.07.2018)

Zvláštní, ale myšlenkově velmi bohatý film. Lesní jahody jsou o ohlížení se starého muže za svým dosavadním životem (pohledem do minulosti, vzpomínek), přemítáním nad samotou, resp. částečné izolaci od lidí okolo a zároveň o konfrontaci s mládím. Děje se tak formou nanejvýš zajímavých (polo) snů, z nichž mě nejvíce zaujala úvodní snová surrealistická sekvence, na kterou pak už film nenavázal, což je trošku škoda. Na druhou stranu je tu přítomný i humor v úsměvných slovních výměnách hlavní postavy se svou hospodyní. Věřím, že časem, tedy až budu starší, docením film ještě o něco více, protože nejspíš ne všechny myšlenky u mě dopadly na úrodnou půdu, takhle jsou to však prozatím slabší 4*. (06.11.2013)

Překrásný film, v němž černá a bíla nejsou jen dvě barvy a v němž se mísí německý expresionismus s italským neorealismem říznutým Kafkou a Davidem Lynchem (dobře, tady to asi trošku hapruje O:-). Skvostné herecké výkony a překrásná atmosféra, zajímavě vyprofilované postavy a plynulý proces prozření o skutečné podstatě povahy Isaka Bjroga. Škoda jen, že podobně jako u Sedmé pečeti, i zde mám silný problém s naladěním se na vnitřní logiku filmu, kterou čas od času prostě nejsem schopen prokouknout, pochopit, akceptovat... V tomto směru asi navždy zůstanu Bergmanovsky nekompatibilní... (15.01.2010)

Film o jednom starém pánovi, který si jede pro uznání za svou práci? Vlastně road movie z roku 1957? V režii Ingmara Bergmana? S jeho surrealistickými obrazy, kterých není moc, ale stejně vás dostanou? Třeba hned na začátku? A že je to dobré? No, posuďte sami, protože ono to opravdu dobré je, až to člověka překvapí, jak moc dobré. (14.01.2015)

Zteřelý exemplář auteurského filmu se vším všudy. Je tady silný autobiografický rozměr: Bergman dostal inspiraci poté, co se mu zdál sen, a Sjöström si zahrál roli, která do značné míry připomínala jeho vlastní osobní / profesionální pozici. Navíc sny jako takové jsou základem psychoanalýzy, která z nich významně čerpá. Lesní jahody jsou sice bez zaváhání natočené, ale jinak z dnešního pohledu téměř neživotné, zakonzervované v čase a přímo odkazující na teoretické přístupy, které jsou dnes již překonané, nebo v lepším případě marginalizované. Tohle pro mě není klasika, která by dokázala být věčná a věčně platná, ale naopak dílo, které ustrnulo v čase, dnes již nepřekvapivé a staromilecké. (07.11.2013)