Lesné jahody

Podívala jsem se na další Bergmanovu klasiku, doposud jsem od něj viděla tuším tři filmy. V podstatě mě zaujaly všechny, a to včetně Lesních jahod. Ovšem jen jeden z nich mě dokázal uhranout, protože jsem se zrovna nacházela ve specifickém duševním rozpoložení. Na Bergmana se člověk asi nemůže dívat jen tak, ale musí na něj mít chuť. Netrvdila bych, že dnes jsem tu chuť neměla, ovšem na druhou stranu musím říct, že po zhlédnutí Lesních jahod nadšená nejsem. Líbil se mi Sjöström se vším všudy. Dokonale vystihl podstatu své postavy. Uznávám ho jako skvělého režiséra i herce. Bergman natočil film, který do jeho filmografie zapadne velice lehce. Dobře vylíčil pocity postavy, která tuší neodvratně se blížící smrt, tady nemám co vytknout. Je tu myšlenka a poselství, ale snímek jako takový kolem mě jen tak proplul. (08.04.2012)

Krásně pomalý, citlivě odvyprávěný příběh, sledující starého muže již před prahem smrti. opět klasický Bergman, který nabízí mnoho otázek, nezapomenutelné obrazy a snad tu nejlepší Bergmanovu sondu do lidského myšlení. Vřele doporučuji a prosím o trpělivost, protože tempo je pomalé a mnohý divák zvyklý na moderní svižné tempo může být vykolejen... Stačí otevřenost....a ono to přijde... (07.09.2006)

Pohled starce do zrcadla, skrze sny i epizody nevšední cesty do Lundu, za čestným doktorátem. Absolutně nepojmenovatelná síla jednotlivých snových výjevů, které utkvější fantastickou vizuální kompozicí i celkovou náladou, která se zadírá hluboko pod kůži. Lehké střídání poloh od humoru, idyly (zejména oblíbené nadýchané rodinné výjevy), až po drásavé existenciální výlevy, které evokují Kafku... Bergman je v Lesních jahodách strhujícím vypravěčem, který do každého záběru dokáže vetknout nenápadné, ale o to sugestivnější drama. Bez jakékoli intelektuálské nesrozumitelnosti vytváří road movie stárnoucího muže, který se tváří tvář smrti, vlastní nedokonalosti a mrzutému osudu stane chápavým a štědrým otcem Isakem. Tohle je Bergman, přátelé, kouzelník filmového obrazu, žonglér zešeřelých nálad a mistr myšlenek. (29.10.2008)

Od svojho vzniku je film umením, ktoré využíva realitu k tomu aby vytvoril niečo fiktívne. V niektorých prípadoch fiktívnosť prevláda, v iných prípadoch prevláda realita. A v niektorých ojedinelých prípadoch - kedy je film ovplyvnení umeleckým štýlom - je film podkladom pre rozvoj toho umeleckého štýlu. Lesné jahody sú pokojnou road movie, ktorá je zároveň sondou do duše starého človeka. Aj keď ani to nie je úplne isté. Borg je profesor, ktorému sa sníval sen. Ako mnohé znepokojivé sny, ktoré sú obalené predzvesťou, aj tento silno zarezonuje v Borgovej osobnosti. Vydáva sa na cestu, spolu so ženou svojho syna, do akadémie, kde mu má byť udelená cena. Skôr ako cesta na akadémiu sa Lesné jahody stávajú akousi púťou spomienkami, v ktorých je predzvesť niečoho zlého (podobne ako pri sne).Táto predzvesť Borga dostihne, a podľa zvláštneho pocitu, ktorý máme po skončení spomienky, je to nepríjemné dostihnutie - tá krutá realita, ktorá sa dokáže podpísať na človekovi, bez rozdielu či ten človek sníva, alebo nie. Borg žije smutný, osamelý život. Nebolo to niečo čo by si vybral. Skrátka sa to stalo. Bergman pracuje s mnohými motívmi - v snovej sekvencií dokonca odkazuje vozom na samotného Sjostroma, ktorý stvárnil hlavnú úlohu profesora. Film nie je dramaticky vystupňovaní, ale aj napriek tomu má presné smerovanie. Film obsahuje tému lásky, smrti, hľadania a existencie Boha, a premárneného života - ktorá sa vo väčšej miere prejavila vo väčšine Bergmanových filmoch. Aj napriek ťažkej téme, je film natočený ľahko a sála z neho umiernenosť a pokoj. Čo je iste aj zásluhou hercov. Veľmi pekný film, ktorý je pripomienkou ničivej sily reality, ktorej každý z nás musí čeliť, a spomienkou detských čias, ktoré boli plné rybačiek a pojedania jahôd. (14.12.2011)

1957 byl pro Bergmana vyjimecne plodny rok, kdy krome masterpiecu Sedma pecet stihnul splacnout i tyhle Lesni jahudky, je ale az prilis zretelne, ze v tomto pripade je to spise film do poctu, ktery hodne zaostava za svou povesti. Nema smysl prehnane analyzovat, protoze se cely film da shrnout jednim slovem - nuda. Ta je navic doplnena znacne nesympatickymi herci, kdy predevsim zeny v cele s Ingrid Thulin jsou zde vylozene osklive. Selhani filmu je ale o to vetsi skoda, protoze natocene je to vazne pekne, exterierni lokace v black & white modu a oldschool full screenu vypadaji skvele a napr. hned uvodni Lynchovska snova sekvence je skutecne vyborna. Skoda, ze to v podobnem stylu nepokracuje a zameri se to na nekoncici nudne hlody nesympatickych hercu. "When you were little you belived in Santa Claus, now you belive in God." 5/10 (23.05.2010)