Lesné jahody

Asi mám zatím jen štěstí na výběr filmů, ale myslím si, že navzdory všem tvrzením byl Bergman srdcem optimista (a navíc věřící člověk, ačkoliv o tom sám pochyboval, ale to je na jinou debatu u jiného filmu). Poměrně silný mix snů, vzpomínek, aktuálních konfrontací a road movie (!) mne neustále překvapoval - třeba jsem si myslel, že v tom domě dětství stráví víc času, možná celý film, ale přišli ti tři mladí a dostalo to úplně jiné grády, což mne trochu vykolejilo z mého uhoupaného očekávání, a zároveň dalo nový impuls k přemýšlení. Pan doktor toho zažil za jeden den skutečně hodně, snad víc, než za celý život. A dalo to i jemu nový impuls k životu. Fakt jsem se hodně bál, že to skončí jeho smrtí, a když pak ve snu viděl u jezera maminku a tatínka - no jo, jenže maminka žije, takže nešlo o žádný druhý břeh. K formě ještě dodám, že mě pobavila čurda Maxe von Sydow, který je zde ale skvělý. Nu a teď to podstatné - téma filmu. To mne hodně citelně zasáhlo, protože to právě řešíme v naší rodině, u mé manželky. (A taky jsem vzpomněl na staršího souseda z Havířova, který bydlí nad námi.) Neschopnost citu, chlad vůči druhým lidem, jakési znechucení životem, chtěná osamělost, arogance, neschopnost přijímat dary, neschopnost umět poděkovat nebo poprosit, být mrtvý zaživa (skvělý záběr u jezera na tu uschlou větev nad profesorem), přitom ale navenek snaha vypadat jako lidumil, který pomáhá - a přenáším to z generace na generaci, všechno to sekýrování a citovou odtažitost, jen abych sama sebe nezranil/-a. K tomu dojde i na pár pěkných úvah o smrti, o Bohu a víře (ta báseň recitovaná třemi lidmi je skvělá), na různé vztahy v manželství, které mohou vést až k naprostému ponižování jednoho druhým a naopak. Ze začátku mi trochu vadil voice over, ale má tam nakonec své opodstatnění (holt vědec jde na všem spíše rozumem než tím citem a musí si věci uspořádat, tomu žel dobře rozumím), krapet mi vadila vzdálená inspirace Dickensovou Vánoční koledou, nebo židovská jména u jednoznačně nežidovské rodiny. Jo, a ty titulky pro Českou televizi, potažmo Levné knihy dělal debil a zasloužil by po papuli, amatér jeden. (07.01.2022)

Od svojho vzniku je film umením, ktoré využíva realitu k tomu aby vytvoril niečo fiktívne. V niektorých prípadoch fiktívnosť prevláda, v iných prípadoch prevláda realita. A v niektorých ojedinelých prípadoch - kedy je film ovplyvnení umeleckým štýlom - je film podkladom pre rozvoj toho umeleckého štýlu. Lesné jahody sú pokojnou road movie, ktorá je zároveň sondou do duše starého človeka. Aj keď ani to nie je úplne isté. Borg je profesor, ktorému sa sníval sen. Ako mnohé znepokojivé sny, ktoré sú obalené predzvesťou, aj tento silno zarezonuje v Borgovej osobnosti. Vydáva sa na cestu, spolu so ženou svojho syna, do akadémie, kde mu má byť udelená cena. Skôr ako cesta na akadémiu sa Lesné jahody stávajú akousi púťou spomienkami, v ktorých je predzvesť niečoho zlého (podobne ako pri sne).Táto predzvesť Borga dostihne, a podľa zvláštneho pocitu, ktorý máme po skončení spomienky, je to nepríjemné dostihnutie - tá krutá realita, ktorá sa dokáže podpísať na človekovi, bez rozdielu či ten človek sníva, alebo nie. Borg žije smutný, osamelý život. Nebolo to niečo čo by si vybral. Skrátka sa to stalo. Bergman pracuje s mnohými motívmi - v snovej sekvencií dokonca odkazuje vozom na samotného Sjostroma, ktorý stvárnil hlavnú úlohu profesora. Film nie je dramaticky vystupňovaní, ale aj napriek tomu má presné smerovanie. Film obsahuje tému lásky, smrti, hľadania a existencie Boha, a premárneného života - ktorá sa vo väčšej miere prejavila vo väčšine Bergmanových filmoch. Aj napriek ťažkej téme, je film natočený ľahko a sála z neho umiernenosť a pokoj. Čo je iste aj zásluhou hercov. Veľmi pekný film, ktorý je pripomienkou ničivej sily reality, ktorej každý z nás musí čeliť, a spomienkou detských čias, ktoré boli plné rybačiek a pojedania jahôd. (14.12.2011)

Kromě ponoření do duše bilancujícího starého profesora mě na filmu bavil i ten Road movie prvek. Hlavní dvě postavy někam jedou příčemž potkávají další postavy, z nichž každá je něčím zajímavá a má nějaký svůj význam a příběh. Především v konfrontaci se starým profesorem. Film je ve výsledku mimo jiné také zajímavou studií různých charakterů, povah a generací. Velmi naplňující záležitost. (04.08.2018)

1957 byl pro Bergmana vyjimecne plodny rok, kdy krome masterpiecu Sedma pecet stihnul splacnout i tyhle Lesni jahudky, je ale az prilis zretelne, ze v tomto pripade je to spise film do poctu, ktery hodne zaostava za svou povesti. Nema smysl prehnane analyzovat, protoze se cely film da shrnout jednim slovem - nuda. Ta je navic doplnena znacne nesympatickymi herci, kdy predevsim zeny v cele s Ingrid Thulin jsou zde vylozene osklive. Selhani filmu je ale o to vetsi skoda, protoze natocene je to vazne pekne, exterierni lokace v black & white modu a oldschool full screenu vypadaji skvele a napr. hned uvodni Lynchovska snova sekvence je skutecne vyborna. Skoda, ze to v podobnem stylu nepokracuje a zameri se to na nekoncici nudne hlody nesympatickych hercu. "When you were little you belived in Santa Claus, now you belive in God." 5/10 (23.05.2010)

Tenhle starý pan profesor se mi moc líbil, jeho cesta je v daném okamžiku mnohem důležitější než její cíl, sny a rozjímání nad životem, mezilidskými vztahy (ta hospodyně byla báječná), vzpomínky na dětství, mládí, na rodiče jej dovedou přesně tam, kde by měl být.. Velice příjemné filmové pohlazení s výborným Victorem Sjöströmem.. (09.04.2021)