Sandokan

Kdo chtěl být ve školce opravdu frajer, musel mít tričko se Sandokanem. Kůň je jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem. Takže období, kdy jsem tomu po zkusmém prvním dílu dal výsměšně-nostalgické dvě, mám za sebou. Legendě, Subjektive, vývoje postav netřeba. A dokud je to legenda o zamilovaném (jinak nepřemožitelném, spíš teda neoddělatelném) národněosvobozeneckém pirátském králi, je všechno právě tak, jak má být. I s chlupama veškeré té šmírácké naivity. Že ten příběh od půlky předposledního dílu nedává smysl, není chybou Sandokana, nýbrž jeho tvůrců, nepochopivších, že vyprávění o legendárním bojovníkovi, který dosáhl cíle a naplnění, nemůže pokračovat. Takže rok po svatbě je z Mompračemu, nedávno nedobytného sídla postrachů severobornejského moře, sluníčkový ráj a zároveň v celé oblasti obávaná mocnost, kterou hravě zlikviduje výsadek několika žabích mužů. Ovšem tématicky to dává smysl až do konce. James Brooke, skutečný bílý rádža ze Sarawaku, by se sice nepoznal, ale globální imperialismus poznáváme dosti dobře. Při tom je trapné, že snad s několika marginálními výjimkami (regent, který má jediný dialog v prvním díle, načež z děje mizí, poté svatý muž z Indie, který téměř jen sedí a mlčí) je ze všech samostatně jednajících a nějak souvisle myslících postav Sandokan jediný neevropan (dokonce i jeho pobočník, v uvedených ohledech velmi exponovaný, je - Portugalec). Takže jo. Nikomu nechci tvrdit, že je to na víc než dvě, ale prostě pět. Sandokán Sandokán zabil tygra a muchy se bál. Prší prší jen se leje, Sandokan se z okna směje, Mariana za lesem miluje se s Janésem (Mariana na dvorku, spravuje tam motorku). A tohle, tohle je prostě kult. (01.06.2020)

Obrovský hit poloviny osmdesátek v ČSSR a velký kult našich klukovských let. Každý týden jsme byli uhranuti novým dílem, Sandokana měl na tričku skoro každý, stejně jako na plakátu, všichni si notovali úvodní melodii a můj spolužák přišel při mačetovém souboji se srpy o šlachy na pravé ruce. Abych o tyto dětské zážitky nepřišel, už Sandokana nikdy vidět nechci, protože tuším, jakých kvalit ve skutečnosti seriál dosahuje. A hodnotit se to nedá. (23.12.2020)

Současná generace už si nedokáže představit ten poprask, když se začátkem 80. let poprvé objevil Tygr z Mompracemu na obrazovkách televizorů v českých domácnostech. Strhla se mánie, holt ta směsice exotických scenérií, uhrančivých očí Kabira Bediho, půvabů Carole André a motivů z pokleslých telenovel a dobrodružných šestákových příběhů v panenském, ale o to žíznivějším českém prostředí, představovala to pravé. Přišlo to právě včas a mezi Tajemníky z okresů na severu a Muži na radnici, případně Ženami za pultem to působilo jako zjevení. Po letech jsem si zopakoval ze zvědavosti jeden díl na YouTube a musím říct, že jakkoliv jsem si Sandokana pamatoval jako naivní a nenáročné dílko, zděsilo mě, jak neuvěřitelně stupidní to ve skutečnosti je. Postava Jamese Brooka podaná s nadhledem Adolfem Celim měla sice potenciál, ale to by musely scénář i provedení vypadat úplně jinak. V podstatě to jediné, co i po letech funguje, je hudební složka. Kvůli ní a taky z nostalgie nechávám jedinou hvědičku. Celkový dojem: 20 % (17.02.2018)

To je v poslední době druhý seriál z dob mého dětství (ale Sandokana jsem na rozdíl od Tajuplného ostrova považoval za ptákovinu už tenkrát), u kterého mě po letech zaujalo, jak mezi vším tím amatérismem ční úroveň hudební složky. Holt to asi bude tím, že seriálové médium bylo tou dobou v plínkách a málokdo pořádně věděl, co s ním, zato muziku už lidstvo přece jenom pár staletí dělalo. A ještě k té ptákovinovitosti – pár životných postav (Yanez, Brooke) i pár působivých momentů (v druhé polovině) se tam najde, ale jako celek to bylo skrz celkovou naivitu a utahanost k neukoukání už tenkrát, natož dnes. (15.04.2015)

V době své slávy mě mohlo být tak 10 let.Byla to pro mne pecka.Tričko s fotkou či čb obrázky jsem sháněl kde se dalo..a bylo to stejně snadné jako sehnat komunistické "suvenýry".Ano,některé scény jsou kýčovité i směšné,přesto z nostalgie,nezapomenutelné hudbě a díky charismatickému výkonu nejen K. Bediho,ale i Philippe Leroye(Yanez) a Adolfo Celi(Brook) dávám 60%. (14.07.2008)