Jak se točí Rozmarýny

Ve snímku můžeme vidět spoustu odkazů na ostatní filmy režisérky Plívové. Kdo tuto tvorbu nezná, může v některých scénách tápat. Líbili se mi uvolněné a vynikající výkony nejen dětských představitelů, především hlavní dětská role a živelná Pavlína Mourková a u dospělých neméně divoká Dagmar Veškrnová. Mám rád tento typ filmů, kde se ukazuje zákulisí a kouzlo filmové tvorby, zde ještě v netradiční formě, kdy je divák nepřipraven vržen přímo do horečných příprav natáčení. Takto hezky to vymyslet a chtít ukázat dětem pohled za kulisy dokazuje opravdovou lásku k filmu. (02.05.2014)

Ikona československého dětského filmu nás nechává nahlédnout do zákoutí tohoto kumštu. Osobitá Iva Janžurová plná filmařského slangu, a také jistě vystihující samotnou režisérku, nám tu ukazuje práci s dětmi a s filmem. Práci, která šla přímo od srdce. Barrandovská filmová továrna pracuje naplno, stejně jako celý štáb, pod vedením lidsky přísné režisérky. Hledání skutečné dětské osobnosti a všechny strasti i radosti natáčení. Svěrák a Smoljak pojali svůj film o filmování jednoduše, spousta parodujícího humoru a písní. Paní Plívová - Šimková si do toho přidala ještě drama, a takovou, řekl bych, větší reálnost, co se týká filmařských možností doby. Poctivý filmový svět, který nemá nic společného s tím komerčním a za účelem výdělku točícím světem dneška. (11.03.2013)

Má to samozřejmě fajn obsazení (včetně dětských herců) a někomu se může líbit i trochu nahlédnout do zákulisí natáčení (trochu ve stylu Trháku), ale to je tak všechno. Dějově je to strašně nezajímavé, až nudné, a dokonce ani ta Hapkova hudba to nějak nevytrhne (když tam navíc člověk už snad popáté slyší dokola tu příšernou píseň Jany Kratochvílové, má pomalu chuť proskočit oknem). K režisérce chovám respekt, ale z její filmografie podle mě obstáli jen Páni kluci a Krakonoš a lyžníci, a zbytek už za vidění moc nestojí, bohužel. (29.05.2023)

„Americká noc pro děti a mládež“ v režii Věry Plívové-Šimkové. Aneb poetické přiblížení filmařského zákulisí dětskému divákovi, se zajímavým prolínáním dvou příběhů v hlavní postavě Rozmarýně, která jedno pocitově pestré drama ztvárňuje před kamerou a druhé zároveň ve stejné době uvnitř své duše prožívá, s řadou hezkých nápadů rozložených v průběhu celého filmu až do roztomilého konce s pouliční hrou na film a jeho natáčení...   s krásným nahlédnutím do často opravdu náročné práce s dětmi (co teprve při práci umělecké!)... Já měl filmy této paní režisérky vždycky hodně rád, Pány kluky a Krakonoše jsem si před pár lety pouštěl pravidelně a většina z nich na mě dýchá mě jedinečným kouzlem radostí i drobných starostí dětských časů. Osobitě mě paní Věra v Rozmarýnech potěšila postavou režisérky v podání Ivy Janžurové, do níž přetavila svůj temperament, zkušenosti, vložila svůj pohled na tuto práci a s nadhledem ukázala kus vlastní práce na scénách, které někdy hezky evokují předchozí režisérčiny filmy. Ještě větším potěšením mi bylo poslouchat krásnou hudbu Petra Hapky, který svými melodiemi umí rozveselit, roztančit či dojmout. Po všech stránkách nádherná tvorba dělaná srdcem, asi takto si jako již dospělý divák představuji původní autorský film pro děti a mládež, který zároveň dokáže upoutat bez ohledu na věk. [85%] (12.09.2022)

Plívová-Šimková se toho fakt nebála. Zatímco jiní maj problémy zvládnout dětské herce natolik, aby hráli, že hrají, ona je nejdřív donutí hrát, že nehrají, a teprve pak že hrají. A ani při tom moc nežehrají. Čili práce na druhou. Body strhávám zejména za tu několikanásobnou svatbu, z pohledu kluka totiž tyhlety milostný vztahy spolehlivě zabijou jakékoli dobrodružství! (27.12.2015)