Krakonoš a lyžníci

Plívová tentokrát opět točila v kruté podkrkonošské zimě se spoustou sněhu (a filmy se sněhem nemám rád). Jako téma si zvolila počátky lyžování v českých zemích (včetně pana hraběte Harracha na konci filmu) v chudém kraji, kde lidi živilo sklo, tkalcovský stav, ale v nemenší míře i pašování ze Slezska. Ta vratislavka tedy nebyla od Liberce, ale z Wroclawi, došlo mi to teprve v půli filmu... Film jistě dětem přinesl dobrou podívanou, z hlediska odrostlých je to spíše průměr, znám lepší filmy naší krajanky z Chuchelny... (23.12.2019)

Pokud se budeme bavit a jakémsi kouzlu (a můžete si pod tímto pojmem představovat cokoliv) ,tak kolik tuzemských snímků disponuje větší silou, něž právě tento zasněžený příběh z počátku století? Věra Plívová-Šimková byla shůry obdařena a dáme li stranou Pány kluky, tak u Krakonoše a Lyžníků se vyřádila (v dobrém slova smyslu) asi nejvíc. Milé, nenásilné, poetické i autentické....jedním slovem pohlazení. Navíc herecký výkony....to snad ani nejde nazvat výkony, ale prostým lidským bytím. A co teprve dětské role, třeba Kreidl, Krňanská nebo Král...o tom si ti dnešní "herci" z Ulice a podobných seriálů mohou nechat jenom zdát. Ne Mrazík, ale tenhle snímek patří k zimě (chcete li k vánocům), stejně tak jako patří k tomu nejlepšímu z domácí kinematografie. (05.12.2017)

Skvělá komedie, vynikající Karel Heřmánek, nezapomenutelná, geniální hudba Petra Hapky, nádherná atmosféra prvorepublikových Krkonoš, půvabné dětské výkony a kupodivu mi tady nevadil ani Ondřej Havelka, kterého jinak moc nemusím. Jen ke konci to trochu habrovalo, ale opravdu jen malinko. Zhruba za 70%. (07.04.2015)

Poetická pohodovka nabízející téměř pohádkově idealizovaný svět počátku minulého století, viděný „dětskýma očima“, ať už dětí nebo dospělých, ponořených do sentimentálních vzpomínek, měnících dětství, nejen to před sto lety, v ideální, navždy ztracený svět. Královna českého dětského filmu Věra Plívová - Šimková v nejlepší formě, k tomu krásná Hapkova hudba, skvělý Havelka jako nadšený učitel, nevtíravý humor, obvyklá klukovská dobrodružství, úsměvné okouzlení vynálezem zahnutých prkýnek a samozřejmě Karel Heřmánek jako nepolapitelný pašíř. To jsou jen některé z důvodů, proč se k lyžníkům člověk rád vrací ať je zima nebo léto. (29.05.2011)

Úplně rozumím své ženě, křtěné Mumlavou, že Krakonoše a lyžníky bezvýhradně miluje – pro horala to musí být něco jako vzpomínka na dětství, nebo ještě spíš na dětskou představu o ideálním dětství. I chlapíkovi z údolí a plání je to pokoukání milé, ale přece jen víc vnímá různé nedotaženosti, jak ty dramat(urg)ické (viz jako vždycky precizní JC), tak ty realizační – momenty, kdy měl evidentně zajiskřit vtip či srážka pohledů, ale jiskra kvůli neuhlídanému výrazu nebo nedobře načasovanému střihu jaksi nepřeskočila. (05.07.2015)