Réžia:
Ingmar BergmanKamera:
Gunnar FischerHrajú:
Harriet Andersson, Lars Ekborg, Dagmar Ebbesen, Åke Fridell, Naemi Briese, Åke Grönberg, Sigge Fürst, John Harryson, Georg Skarstedt, Gösta Ericsson (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Ve svém raném filmu Bergman pokračuje v soustředěném zkoumání citových vztahů, tentokrát nezralé lásky sotva dospělých mladých lidí ze sociálně nižší vrstvy na předměstí Stockholmu. Temperamentní přidrzlá Monika okouzlí a svede plachého, nesmělého Harryho a podniknou spolu romantický únik lodí z města na ostrov. Rajské opojení brzy pomine a dvojice, zbavena iluzorních snů, je vržena zpět do tvrdé reality. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (73)
Po delším čase jsem se Bergmanem nechal zavést do temných zákoutí ženské duše. Prvotní setkání s živelnou, spontánností nabitou Monikou mě bavilo sledovat a usedlý jeliman Harry působil rušivým dojmem. V povznesené náladě nesourodá dvojice nastartuje člun a pustí se do zcela nepředvídatelného letního dobrodružství. Manická rozvolněnost Moniky působí roztomile na Harryho stejně jako na diváky do chvíle prvního "houbového" zádrhelu a prvotního vážnějšího konfliktu, který vyústí v potemnělý návrat zpět do Stockholmu. A zde nastane definitivní zvrat ve vyprávěném příběhu. Z manické rozvolněnosti je divák bez okolků vhozen do depresivní reality všedních dní. A divák, stejně jako Monika, propadá zoufalství. Který vyústí v mrazivý Moničin pohled přímo do kameru (škoda, že právě v této chvíli film neskončil, bez závěrečné doslovnosti bych se obešel). Geniálně maniodepresivní film, se skvěle napsanou ženskou postavou. A vážení, s tou vaší hysterií jděte do háje. Smutný film o neveselých věcech a rozpadu jednoho mladého života. Tohle prostě Bergman zvládá navýbornou. [Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií] ()
Zřejmě první zralé Bergmanovo dílo přináší svou poetikou nový pohled na švédskou realitu jak ve formě, tak v obsahu. Syrovost pohledu a až naturalizující způsob jeho podání prokazuje - pro někoho překvapivě - známý fakt. "Dno" evropského "zlatého věku" (1945-1975) bylo ve všech zemích v zásadě srovnatelné. Hedonismus-požitkářství, charakterizující v mnoha ohledech naši dobu, nespadl z nebe. Lidé nejsou ani ďábly, ani anděly. Ale právě - naštěstí - lidmi. Zdánlivě prostá psychologie obou hlavních postav je ve skutečnosti většinovou charakteristikou naší doby. Protože všechny Bergmanovy snímky jsou tak či onak osobní zpovědí, lze důvodně i zde předpokládat, že mistr hraného autorského filmu i tady využil buď svou, nebo v blízkém okolí pozorovanou životní zkušenost. Výrazná kamera, provázející Bergmana až do konce jeho nedávno uzavřené životní dráhy, i některé další náznaky prokazují, že zvládnutí neorealizujícího námětu je pro velkého Švéda jen zastávkou na cestě k jeho zralým dílům. ()
Zopár poznámok, ostatné je v komentoch a v článku Aleny Prokopovej na DVD z Lacných kníh. 1.Dokumentárne zábery prístavu, vodnej hladiny, mostov a okolitej krajiny pripomínajú úvod filmu Manoela de Oliveiru Douro riečna drina (1931). 2. Moniku nazývajú vo filme bacuľkou, hoci ňou nebola (možno v porovnaní s dobovým štandardom áno, ale vo filme niet veľmi s kým porovnávať) 3. Zarazená tvár otca pri prvom pohľade na vlastné dieťa ako osobné prekuknutie prchavosti silnej lásky a zároveň predtucha, že zodpovednosť o potomka bude vážnou trhlinou manželstva. 4. Monika síce bola nevycválaná, ale mám pre jej správanie pochopenie. Vyrastala vo veľkej rodine tiesniacej sa na malom priestore, s otcom veselým opilcom, občas násilnícko sa sebaľutujúcim. Pretlak emócií prispel k nedefinovateľnej nespokojnosti, ktorá potrebovala nejako vybúriť. O nápadníkov a milencov núdzu nemala, veľká láska k dobrému chlapcovi zaimponovala, ale na rodičovskú zodpovednosť bola ešte táto osemnástka primladá. 5. Úplne mimo, ale súvisí s predchádzajúcou vetou: Ženy, ktoré si zamladi dostatočne užili, sú často neskôr veľmi dobrými matkami, nefrustrovanými neukojenými pudmi, neverou a utekaním z domu. Pretože majú nažité tak, že starostlivosť o bábätko je pre nich vykúpením, ku ktorému pristupujú s plnou vážnosťou. ()
Tak tohle byl ve své době film ceněný samotným Jeanem-Lucem Godardem (težko říct, jak to viděl jako maoista v 70. letech a později). Překvapivě se ale Létu s Monikou podobá jeho Bláznivý Petříček. Mě osobně film připomněl, že zřejmě i Ingmar Bergman musel být kdysi mladý a neřešil jen otázky víry, smrti a lidské komunikace. I když i tenhle film končí dost pesimisticky a tíživě. Krásné léto, které spolu prožije mladý milenecký pár, skončí deziluzí z návratu do tvrdé reality každodenního dobývání si skromného živobytí. ()
Godard vybehol z kina a kričal: "Bergman stvoril ženu!" Táto situácia sa ešte bude asi v histórii viackrát opakovať. Rozmrzelá, náladová, pokušiteľská a živelná Harriet Andersson ako "oplácaná" Monika uhranie svojim zjavom ešte nejedného cinefila. Leto s Monikou je jedno z najvhodnejších zasvätení nielen do mystéria ženy, ale aj do mystéria Laterny Magiky ako nám ju servíruje Ingmar. Tu sa Bergman ukazuje vo svojej plnej sile. Vidieť raz toto dielo v mihotajúcom sa svetle 35mm premietačky je môj sen. Impresívne zábery mesta na úvod. Vnútrozáberová montáž. Takmer sa dodržuje pravidlo, čo obraz to jeden záber. Keď strihnú detail na tvár, tak je to silný a presne určený emočný zásah. Geniálna práca so svetlom. Keď prvýkrát na scénu vojde Harryho otec, je nasvietený odzadu a v celom obraze mu ani raz neuzrieme tvár. Sugestívne natočená bitka s Lellem. Erotická scéna s Monikou. Ja vybieham z obývačky a kričím: "Bergman stvoril ženu!" ()
Galéria (37)
Fotka © Svensk Filmindustri (SF) / Criterion Collection, The
Zaujímavosti (5)
- Bergmanova múza a v té době i přítelkyně, herečka Harriet Andersson, se v jednom ze slavných záběrů filmu objevila nahá u moře. Nejenom že ji tato scéna okamžitě proslavila a přispěla k pověsti Švédska jako sexuálně liberální země, zpodobení ženského těla tu bylo na svou dobu natolik odvážné, že ve Spojených státech se film promítal pod názvem „Monica: Story of a Bad Girl“ v polopornografických kinech coby ukázka „hříšných Švédů". Slib nahoty mimochodem do kinosálu přilákal i mladého Woodyho Allena, který se díky tomuto titulu poprvé seznámil s jedním ze svých nejoblíbenějších režisérů. (Zdroj: Letní filmová škola)
- Po třech týdnech filmování poslali natočený materiál na vyvolání. Kvůli závadě na stroji se v laboratoři poškrábaly tisíce metrů filmu a skoro všechno se muselo točit znova. Štáb si ovšem letní natáčení celkem užíval, a tak se dle Bergmana tajně radovali z „prodloužené svobody“. (Rattlehead)
- Vo filme Nikto ma nemá rád (1959) je plagát, ktorý René a Antoine ukradli z kina, s Harriet Andersson v tomto filme. (Bilkiz)
Reklama