Leto s Monikou

Narozdiel od iných Bergmanových snímkov, v ktorých obyčajne tento režisérsky velikán rozoberie svoje postavy po psychologickej stránke až na kosť, tu sa venuje iba jednoduchému rozprávaniu príbehu, je to teda vlastne taká Bergmanova oddychovka, čo samozrejme nie je na škodu. Je to o zaľúbencoch, ktorí strávia spolu leto, aby ich potom dostihla krutá realita života. Kto z nás by nechcel odísť od všetkých tých starostí vyplývajúcich z pretechnizovaného a preľudneného sveta a neužívať si len tak bezstarostne život niekde v lone matky prírody? Ako Adam a Eva. Žiaľ, to už v tomto svete nie je možné a problémy si každého skôr či neskôr nájdu... Páčila sa mi hlavne druhá polovica a vykreslenie situácie po návrate hrdličiek domov - veľmi reálne vystihnutie problémov, ktoré čakajú na každý pár, ktorý sa hlava nehlava vrhne do manželstva a rodenia detí. Ešte šťastie, že aspoň ten chalanisko našiel v sebe trochu zodpovednosti... 75/100 Videné v rámci - 5x5 tour : Po stopách režisérov. (13.06.2016)

Nejlepší scény jsou ty nejjednodušší: Kluk se dívá za holkou, která ujíždí tramvají, a když otočí hlavu, je na jeho tváři vidět rtěnka. Ti samí dva se dívají v kině na film, ona kouká okouzleně, on zívá. Kluk je vyhozen z práce a chce po šéfovi hodit skleničku. Nakonec si to rozmyslí a jenom ji smířeně shodí ze stolu... Naopak když Bergman tlačí na pilu, je to docela křečovité. Myslím, že by film vyzněl lépe, kdyby skončil scénou, kdy se v kavárně dozvíme o Moničině nevěře. Ten další vývoj je pak už zbytečně depresivní a k předchozímu ději se moc nehodí. Léto s Monikou se mi líbilo tak z jedné třetiny. Od dalšího zkoumání Bergmanovy tvorby mě však rozhodně neodradilo. (22.04.2007)

V Létě s Monikou pojímá Bergman moderní ženství pesimisticky. Jakkoliv se dívka Monika zpočátku staví do protikladu k městu, je stejně jako ono nezdravě poživačná, egoistická a ničící (a zdánlivý kontrast je jen výrazem stabilní nespokojenosti s dosaženým stavem). Její mládí, přimykající se v zachycované fázi k přírodě (a koneckonců i k přirozenosti) jen zkusmo, z nutkání vstřebávat nové požitky, je zrádnou maskou vnitřní tmy, prorážející „břehy těla“ prostřednictvím jazyka, gest a pohledů. V izolaci od kultury (nikoliv od civilizace) se z propasti její duše drápe na svobodu ukrývané zvíře. Po návratu do města se z domnělé vlčice stává kukačka a proměna ve zrůdu je dokonána. Zdánlivě tezovitý příběh je prohlubován symbolizujícími obrazy zachycujícími hlavní postavy v různých prostředích: napětí mezi ostrovem a městem je díky tomu povýšeno na svár volnosti a nesvobody, které se ale v kritických okamžicích prostupují: ostrov svobody se stává vězením hladu, nespokojenosti a pochyb, v porobujícím odcizeném městě se objevují lidé, kteří dokážou pomoci (chlapcova teta) a kteří jsou schopni nefalšované vroucí emoce (chlapcovi spolupracovníci při návratu ze služební cesty). (13.04.2009)

Jeden z mála filmov, kde sa Bergman opiera o sociálnu situáciu hrdinov, zrejme silne ovplyvnený neorealizmom. Príčiny neskorších zlyhaní však možno hľadať nielen v nelichotivom zázemí domova. Bergman vytvára čím ďalej od mesta, tým krajšie a idylickejšie zábery, čím vyjadruje iluzórnosť, ale aj skutočnú krásu onoho leta, ktoré sa už nikdy nevráti. Možno polemizovať nad Monikinou premenou v záverečnej tretine filmu, či je dostatočne pripravená a či Monika bola počas dovtedajšieho deja až tak nesympatickou postavou. Celkom by som privítal nejaké pokračovanie ako Druhé leto s Monikou po 15 rokoch, kam obaja protagonisti dostali... (25.04.2016)

Kdybych neznal jméno režiséra předem, vůbec bych u Léta s Moniky nehádal zrovna Bergmana. Poměrně epický příběh ústřední dvojice, jejichž čas rychle ubíhá, postupně přechází z letní romance ve jménu mladistvých radovánek, s duchem komorní vzpoury mládeže proti komformismu starší generace, až ke závažnému střetu s následky a dalším životem. Dokáže být i poetický, zábavný, později napínavý, emocionálně pestrý, realisticky ukázat život v autentických prostorech chudinské čtvrti ve své době, rozehrát námět nerozvážného konání ze zamilovanosti mladistvých, přijít s vtipnými scénami (alespoň já tak vnímal tu stylizovanou rvačku) i depresivní atmosférou směrem k vyvrcholení. Za mě rozhodně to lepší a kvalitní ze švédského filmu této epochy, mezi vyčpelými krimi a kýčovitými limonády, s jakými jsem měl v minulosti čest, byť vrcholy Ingmara Bergmana měly z mého pohledu teprve za pár let přijít. Už tady jsem ale mohl obdivovat pěknou výtvarnou stránku a místy i klasickou severskou spjatost Seveřanů s přírodou, třeba i s měnícími se účesy hlavní hrdinky, která během útěku a hlodání masa v lese působí na chvíli až jako divoženka. I po mnoha letech od vzniku na mě Léto s Monikou působilo jako dostatečně zajímavé psychologické drama, které mi některými motivy a scénami připomnělo o pár let mladší československé filmy o „mládeži na scestí“ typu Cesta zpátky nebo Probuzení. [75%] (25.05.2023)