Ja, Claudius

Skutečně nadprůměrně zpracovaný seriál plný skvělých hereckých výkonů. Samozřejmě je třeba být si vědom toho, že to je sice skvělá, ale adaptace literární předlohy. Ne všechno se ve skutečnosti odehrálo přesně takhle, nebo to minimálně nemáme spolehlivě doloženo. Dobré literární dílo potřebuje hrdiny i padouchy, realita však bývá velmi často daleko banálnější... Dokud je Claudius pouhým pozorovatelem, funguje příběh skvěle, jakmile se stane císařem, nezbude autorovi než místy vytvářet velmi složité konstrukce, aby některé doložené Claudiovy činy vysvětlil či obhájil. Mimoto Claudius určitě nebyl tak přesvědčeným republikánem, jak se na kladného hrdinu moderní doby sluší... (08.11.2008)

Možno je to tým, že som videl verziu v nižšej kvalite, no herci ma nepresvedčili vo vyjadrení dostatočnej majestátnosti zobrazených štátnikov, ani ich pochýb alebo podlých pudov. Samozrejme mi tam chýba akcia, dynamika, lepšia kamera a ani výstupy nie sú dramatické až na hranu. Jednoducho som už videl v podobných látkach aj lepších hercov a veci viac apelujúce na charakter postáv. Hra o tróny však v tomto seriáli baví a býva rozdaná veľmi efektívne. (08.02.2018)

O kvalitách tohoto seriálu jsem sice tušil, ale i tak jsem z něho měl trochu obavu, jelikož tyhle studiové inscenace obvykle trpí poměrně rozvleklým tempem. K mému překvapení tomu bylo však úplně naopak. Dialogy byly obvykle svižné a vše tak nějak osýpalo jak mělo. Ano, sem tam se objevila hlušší místa, ale rozhodně jich nebylo tolik, aby se člověk začal vysloveně nudit. Herecky samozřejmě skvěle obsazené. Jacobi i Hurt byli ve svých rolích výborní, ačkoliv já si nejvíc užíval Briana Blesseda a jeho Augusta. Jediné co trochu zamrzelo, že moje oblíbená postava Germanika dostala tak málo prostoru. Ale tak chápu, že vzhledem k objemnosti obou románů, se to trochu proškrtat muselo. (11.11.2015)

12/12 Sice bych více ocenila přepis, který připravoval von Sternberg v roce 1937, ale bohužel ho nedokončil. Nicméně BBC seriál samozřejmě vyniká už svou délkou a divák má tak více prostoru se sžít s jednotlivými postavami, popřemýšlet si o intrikách babičky Livie a rozhodnout se, jestli by byl pro republiku či nikoli. Samozřejmě, že v momentě nástupu monstra jménem Caligula se celé jemné předivo intrik mění v doslovné orgie a zejména vyniknou choutky Tiberia a speciální vztah mladého Botičky s jeho prababičkou. Díky čemuž se Já, Claudius může směle měřit s takovými skvělými dnešními záležitostmi jako je Spartacus: Blood and Sand (Gods of Arena & Vengeance). Jistě, na druhou stranu rok 1976 v BBC sebou také přináší extrémně pomalé scény a podivné masky, ale dějem je seriál tak nabitý, že není potřeba mít pocit jakýchkoli prostojů. Nadto nový dabing není vyložená prohra, rozhodně ne pro někoho, kdo ten původní nezažil. Ovšem to, co se děje v druhé polovině seriálu docela hraničí s laťkou zobrazování římského světa a navzdory své televizní inscenovanosti, je to celé nadmíru nechutné. A právě výpravná pohádkovost současného Spartaca vedle toho působí jako dětská selanka, ačkoli právě jemu bývá připisováno v negativním světle to, za co je Claudius veleben s naprostou samozřejmostí. Messaliny mi bylo vždycky líto... #bbc (09.03.2012)

Jeden z nejlepších seriálů vůbec. Inteligentně, úsporně, historicky věrně natočených bezmála osmdesát let starořímského cířařství. Naprosto strhující, stěží si představit, že by se člověk ubránil vtažení do děje. Nelze si po shlédnutí neuvědomit, že moc chutná stejně u Mňačka jako u Gravese; Hitlerovi, Stalinovi nebo starověkým císařům. (05.03.2007)