Ja, Claudius

Áno, je to inscenácia, všetko sa odohráva v interiéroch, nie sú tu žiadne akčné (tobôž nie davové) scény a masky sú už dnes smiešne, ale... ten scenár a tie herecké výkony! Jeden diel mi trvalo, kým som si zvykol na istú teatrálnosť, ale potom už som hltal jeden diel za druhým. Skvost, ktorý je vo vykreslení rímskych (ne)mravov a brutalitou niektorých scén rovnako pôsobivý a realistický ako Rím, ktorý túto "starinu" v mnohom citeľne napodobňoval. Vôbec sa nečudujem, že to bola za komančov taká udalosť. A John Hurt ako Caligula je proste úchvatný, McDowell mu nesiaha ani po členky. (25.10.2008)

Skvelé herecké výkony v podaní Claudia, Caligulu, či zo ženských postáv Lívie nezmažú len malý historický prínos a nepresnosť tohto diela. Takmer tretinu seriálu vidíte v hlavnej úlohe cisára Augusta, ktorý bol len karikatúrou skutočnej historickej postavy. Sám známy ako vzdelaný, podporujúci umenie a kultúru, vzhľadom skutočne vznešený. Lenže tu na obraz prichádza obrastený nechuťák, nemorálny ako všetci okolo neho, no Augustus bol práve naopak veľmi prísnym strážcom mravnosti. Ďalším na rade je práve spomínaný Caligula. Čo máme z vynikajúceho hereckého prejavu, keď bol zasadený do nesprávnej doby? Áno, Caligula bol šialený, ale šialenstvo sa u neho prejavilo až zhruba po pár mesiacoch jeho vlády, nie od malička a ešte za vlády Tiberia. Naopak, ako nový cisár bol vo všeobecnosti prijatý s veľkým nadšením. Svoju popularitu aj zvyšoval prvotnými rozhodnutiami, vládol mierne, zväčšoval moc senátu, odmietal božské pocty i stavanie sôch. Tu to nie je vôbec ukázané. Takéto chyby robia z divákov hlupákov a nesprávne ich informujú. Daný seriál teda treba brať aj pre svoju teatrálnosť len ako paškvil skutočnej histórie. (15.02.2016)

Dějově jeden z nejnepřekonatelnějších seriálů. Bohatost událostí místy sice dost mátla změtí jmen, ale když člověk dával pozor, tak se dalo orientovat. Škoda těch studiových interiérů a toho nedostatku exteriérů. Zato s dokonalostí hraničí masky, které z jednotlivých postav dělají postupem času starce a stařeny (vrásky, vlasy, pleť). V podstatě je to hrozně ukecanej seriál, to znamená: většinu času se tam nic neděje, ale probírá se to v dialozích, ale stejně je to pořád zajímavé a napínavé (a člověk se aspoň pořádně dozvěděl o zkaženosti Říma, a jaký svině byli Caligula, Tiberius, Nero a další známá jména) a nezbývá než držet Claudiovi palce. Já, Radiqus, jsem nadšen. (06.09.2009)

Niekde som čítal, že tento seriál nie je dosť dobrý, pretože nemá dosť dobré kulisy. Odhliadnuc od toho, že ani megalomanské kulisy negarantujú kvalitu diela (o čom by iste mohla rozprávať Liz Taylor - stále nažive :-) i od toho, že "claudiovské" kulisy mi pripadajú celkom postačujúce, miestami dokonca špičkové (niekto si dal námahu a pozrel sa na to, aký štýl fresky volila Lívia Augusta pre svoju vidiecku vilu), povedal by som, že všetko mohlo byť pokojne nasnímané pred neutrálnym pozadím a výsledok by bol (takmer) rovnaký - režisér mal totiž dva úžasné tromfy: scenár (dnes je dôležitejší nápad než scenár) a hercov (dnes - keďže nápad je všemocný - naozaj dobrý herecký výkon je dokonale postrádateľný). Asi budem jediný, kto povie, že rovnaké uznanie ako Derek Jacobi a John Hurt si zaslúži i Sian Phillips v úlohe "praktickej" ženy. Jej postava nevyžadovala expresívne herectvo, potrebovala inteligentnú osobnosť, ktorá by nevytvorila stereotypne poňatú karikatúru niekoho, kto si založil súkromný cintorín. Naturalisticky povedané - úsporne a pritom nesmierne efektívne narába s repertoárom tvárových svalov. Kamenný výraz sa u nej nerovná emocionálna plochosť (napr. zbožný, pritom krajne rezervovaný pohľad, ktorý vrhne na inkriminované plody figovníka). Jej výrazne rytmická dikcia reči prezrádzajúca odchovanosť na klasickom divadle a recitácii anglickej poézie je očarujúca. Táto "Šán Filips" doviedla aristokratickú blazeovanosť k absolútnej hereckej dokonalosti. Je to velšský národný poklad (Richard Burton a Zeta-Jones láskavo prepáčia) a "Ja, Claudius" je britské "rodinné striebro". PS: Seriál spoľahlivo zodpovie otázku, prečo Ridley Scott na Johna Hurta tak naliehal, aby mu zahral postavu Kanea vo Votrelcovi, hoci vedel, že herec má voči sci-fi averziu. (17.02.2009)

Nejdříve jsem viděl tenhle seriál jako dítě, pak roky nic a pak až vyšel na DVD. A je to zajímavý pocit, sledovat něco, co si pamatuji citově a útržkovitě jako dospělý, přes řadu jiných zkušeností, které mi prošly hlavou a moje pozornost se zaměřuje na celistvější pohled, než když jsem byl dítě. Hlavně úvod mi přišel dobrým, mělo to tah, ale pak tempo upadá, přestože v seriálu je stále dost inteligentních kolizí, při nichž s nadhledem náhle někdo sdělí razantně svůj postoj, a snad to tak bylo i v reálu, neb vždy lidi bojovali a bojují o moc, a tu si udrží jen ti, co se i vyvezou na bedrech jiných, či dělají dlouho blbé a náhle jsou na trůně, což je právě případ Claudiuse, kterého nechali na pokoji jako neškodného a dostal se díky tomu až na trůn, když v správných okamžicích udělal rozhodnutí, které mu k tomu dopomohlo. A přece na závěr předává vládu někomu, kdo Římu v jeho největším rozkvětu moc nepomohl, tedy matce budoucího císaře Nera, bez níž by se Nero nikdy na trůn nedostal a sám se nechá otrávit, neb už má věk a dál se mu žít už nechce. (10.09.2011)