Přijela k nám pouť

♫ "Proč bychom se netěšili snad bychom se nebál, snad bychom se neděsili, snad abychom zpívali. Žluťásku, žluťásku, čičorečko..." Velmi roztomilý dětský film s úžasně hravými písničkami Petra Skoumala. Možná je zde těch písní na dnešní dobu až moc (příběh o soupeření dvou klučičích part by si bez nich možná i vystačil), takže si nejsem moc jistý, jak moc by se ještě líbil dnešním dětem. Ale já si užíval naprosto maximálně, nejen ty písně, ale celkovou letní mírně poetickou atmosféru s pohupujícími a točícími se pouťovými atrakcemi a hlavně těmi s poletujícími žluťásky. (17.11.2023)

Bože můj, co já bych provedla těm klukům...to by si za klobouk nedali. A že by mi snad chtěli zakázat jít na pout? Odpověd: "Naser si". A že by mě snad chtěli poslat po klouzačce? Odpověd: Pár kopanců do koulí, ran pěstí. A kdyby mě poslali? Odpověd: Svezla bych se i podruhé a pak bych se pořádně otřepala jako pes, aby z toho bahna měli radost taky. A že by mi snad chtěli ustřihat vlasy? Odpověd: Kdyby se jim to podařilo, udělala bych takovou scénu doma, že by ti kluci měli doživotní průser... No nechala jsem se trochu unést.. Tento film je docela pěkný, až na ty příšerný písničky a vcelku nelogickou zápletku, kdy kluci prohrajou díky svojí vlastní demenci a pak to svádí na jiné (25.12.2010)

Možná už jsem na tom tak špatně, že nedokážu rozplést ani dětský film, ale u Věry Šimkové - Plívové má vždycky pocit jakéhosi chaosu, u kterého nevím, co tím chtěla filmařka říci. Písně byly hodně slabé, děj jsem nějak nepochytil, pokud tam nějaký byl. Na druhou stranu, lákání kolotočáře do jeskyně bylo v podání Ivany Maříkové vyzbrojené pořádným šibalským úsměvem bylo excelentní (rád bych věděl, kolikrát se to zkoušelo, nebo jestli to jelo na první pokus). Malicherné klučičí spory poměrně věrohodné, takoví jsme prostě byli. Takže dětská poetika jako vždy na jedničku. Skluzavka samozřejmě výborná, překvapila filmová "dámička" Renata Mašková, která si zmazání od bláta vyloženě užívala. Asi nadhodnocuji, jak je u nenáročných filmů mým zvykem, ale tak už to u mě prostě bývá. (14.05.2012)

„Okáčníčník i rosničkový,neschovávejte se dědečkovi jičmínkový i vodníkový, neulítněte dědečkovi“. Jedna z velkých klasik naší dětské tvorby……Páni kluci to určitě nejsou, ale k mému dospívání patří minimálně stejně jako oni. Odér léta, pouťové zábavy, dětské naivity i klukovské rivality…..ač ne vždy 100%, Věra Plívová-Šimková je královna a dnes již téměř (hlavně mladší generaci) neprávem opomíjená. Mám to prostě, i teď se čtyřicítkou na krku, rád…..jednoduchý příběh – přijela pouť, holky se pohádaly, kluci honí mičudu..nic víc, nic míň. Do toho písničky – sice se všechny nestaly nesmrtelnými (jako díla pánů Svěráka s Uhlířem), ale popěvky „žluťásku, žluťásku“ nebo „hele Pelé, střílí gól“ léta patří do mého ranního repertoáru. Pořád se mluví o Tomáši Holém. Určitě ne neprávem, ale co taková Yvetta Kornová, Roman Čada nebo další „bezejmenní“? Jak se točí Rozmarýny, Páni kluci, Lišáci, Myšáci a Šibeničák, Krakonoš a lyžníci, Mrkáček Čiko…..dětský film made in Československo rovná se paní Věra Plívová-Šimková. (10.04.2018)

No, moc se mi to nikdy nelíbilo. Asi proto, že mě jako malou všichni a všude děsně šikanovali a byla jsem ta tlustá ošklivá outsaiderka? Fakani zlí a krutý... nikdy jsem nebrečela a nemstila se a nestříhala nikomu vlasy a neházela ho za trest do bláta. Naopak, vždycky jsem se rozdělila o svačinu, za kopance poděkovala, nastavovala druhou tvář a hlavně nedolejzala! Takže když byla fronta na kolotoč, byla jsem poslední a nekolotočovala. No a všichni pak blili, páč to překolotočovali a mě bylo fajn, takže mě nesnášeli ještě víc. Každopádně, tenhle film jsem viděla docela dostkrát, protože za komoušů se produkci zdálo, že by se z toho mládež mohla asi nějak poučit, nebo co. Při poslechu některých písní z tohoto filmu se mi dodnes ježí vlasy a nůžky, zavřené v šuplíku, zlomyslně cvakají a v tu ránu si vzpomenu, proč jsem neměla ráda neděle. (18.02.2015)