2. světová válka - Bitvy o Evropu

Velmi kvalitní a objektivní dokument na rozdíl od záplavy sovětských a ruských "veleděl", kterými nás soudruzi krmili (a občas i krmí) dodnes. V dokumentu je předevdeno, že Spojenci čelili s výjimkou prvních dní tomu nejkvalitnějšímu, co mohl Hitler nasadit, byli stejně stateční jako oni rudoarmějci a měli rovněž - v měřítku svých zemí a přístupu k životu velké ztráty. A nejenom na Omaze, kde to bylo nezvládnutím vylodění, ale i v Hurtgenském lese a hlavně v nejhorší operaci - Market Graden. Ale to je tady vše poctivě přiznáno a vysvětleno, což z oné východní fronty nevíme dodnes. Řekl bych, že obecně největší procento ztrát a fakt, že západní spojenci bohužel nedorazili do Berlína (ale i k nám) do konce roku má na svědomí onen Bernard Montgomery. V díle o překročení Rýna je vidět jeho pomalost a neschopnost více než jasně, což ukazuje jeho chabý smysl pro strategii (viz. dobývaní ostrovů v ústí Šeldy) a naopak hloupé podceňování nepřítele (Market Garden). Tyhle dva zpackané akce totiž prodloužily válku nejmíň o půl roku a umožnily Rusům obsadit půlku střední Evropy. (17.07.2024)

Překvapilo mě, jak lehkovážně Američané přistoupili k vylodění, ale možná se na tom podepsaly jejich zkušenosti ze Sicílie a hlavně z Tichomoří. Japonci na plážích totiž nebojovali. Dnes je každému strátégovi zpoza stolu jasné, že všechno zavinil Hitler, když ráno spal a zadržoval tankové divize daleko od Normandie, ale jeho úvaha, že se může jednat o diverzní vylodění, aby byly jeho jednotky odlákány od Calaiské úžiny má taky svoji logiku a hlavně na onom "přidržování" se podpsal i von Rundstedt. Němci jako suchozemský národ neměli smysl pro podobný způsob obojživelného válčení a když vidíme, co všechno museli Spojenci udělat, nacvičit a také vyrobit, aby zvládli invazi do Normandie s naprostou námořní a leteckou převahou, napadne ho, jak by asi vypadala Hitlerova invaze v roce 1940 - vojsko na labských tažných člunech, směřující k Doveru, pod palbou britských bitevních lodí a zdaleka ne tak dobře krytých ze vzduchu. Hitler může být rád, že se k tomu nakonec neodhodlal. (17.07.2024)

Američané prokázali mnohem větší pružnost a schopnost improvizovat (viz. hrábě na ploty Bocage) a myslím si, že by se to nemělo podávat tak (i v tomto dokumentu se to naznačovalo), že zatímco Britové s Kanaďany a Poláky krváceli v krvavých útocích kolem Caen a vázali na sebe většinu německých tankových sil, pro Američany to byla procházka. I oni si prošli peklem a měli velké ztráty, ale postupovali mnohem efektivněji a byli proto úspěšnější. I třeba schopnost Američanů vyřešit celkem rychle spolupráci letectva s pozemním vojskem po průšvihu s bombardováním vlastních pozic toho byla důkazem. (17.07.2024)

Nejhorší porážka, kterou Spojenci na zápaní frontě utrpěli byla navíc naprosto nesmyslná a zbytečná. Místo otevření antverpského přístavu a zkrácení dodávek pro bojující spojenecké armády si Montgomery prosadil nesmyslnou akci, jejíž samotná několikadenní příprava byla ukázkou jeho nabubřelosti a neschopnosti. Fakt, že po zemi byly obrněné jednotky vyslány po jediné (!) silnici, kterou bylo navíc možné odstřelovat ze dvou stran a hlavně nahromaděním zničených a poškozených vozidel se rychle ucpala bylo nápadem, za který by v prvním ročníku důstojnické akademie letěl adept vojenské kariery od zkoušky. Když k tomu přidáme i blazeované přesvědčení, že Němci jsou totálně na huntě a na nic se nezmohou, ignoraci varovných zpravodajských informací a Montyho představu jak jede v čele vítězné přehlídky Berlínem, na největší průser bylo zaděláno. Tady je nejsmutnější, že si toho (alespoň podle vzpomínek žujících účastníků) byli vědomi i sami britští vojáci, zejména ti od britské výsadkové divize, kteří jako obyčejní vojáci podali heroický výkon. Zbytečně. Díky stupiditě nejen Mongomeryho, ale i třeba výsadkového britského generála Browninga padly zbytečně tisíce lidí, celá akce stála obrovské množství materiálu a ve finále vedla i k zastavení postupu přes Siegfriedovu linii a nepřímo i způsobila problém ve výběžku u Bastogne a Saint Vith. (17.07.2024)

Další obrovská chyba maršála Mongomeryho, který asi nepochopil, jak je důležité získat velký přístav a zkrátit zásobovací komunikace o 500 km. Místo toho vyrazil k Arnhemu a celá mizerně připravená a na zcela chybných základech zahájená operace přinesla porážku a umožnila Němcům konsolidaci a přípravu na ofenzivu v Ardenách i na prodlužování bojů na východní frontě. Je smutné, kolik obětí museli přinést Kanaďané, aby došlo konečně s mnohaměsíčním zpožděním k otevření antverpského přístavu. A tak byli do krvavých bojů vrháni vojáci z Kanady a jejich ztráty vedly v jejich zemi k oslabení nadšení a snížení počtů zájemců o válku v Evropě. JInak k oněm tak často zmiňovaným německým "kampfgruppen" je třeba připomenout (a je to v jiném díle tohoto cyklu), že podobně organizovali své jednotky i Američané, kdy bojovou sestavu vytvářeli ne na základě pravidel organizace, ale na základě potřeb a divize byla pouze organizační jednotkou a ne bojovou skupinou. (17.07.2024)