Purpurové rieky 2

Zatímco jednička byla mírně nadprůměrná temná kriminálka s hloupým koncem, dvojka je hloupá temná kriminálka s koncem vysloveně debilním. Tvůrci v blbém scénáři stále dokola protáčí atmosférické záběry na oblohu, cool akční scény, vyšetřovací nudu s unylým Renem a krvavé mordy alá Sedm/první Purpurové řeky/Vraždy podle Jidáše/cokoliv podobného. Vlastního - nebo alespoň opravdu dobře prezentovaného - tu není nic. Po dvaceti minutách začne takový cirkus nudit, po čtyřiceti otravovat. V akčních scénách obvykle Andělé apokalypsy v hábitech (jakési demoverze matrixovského Nea) hopsají po střechách a všude možně náruživěji než tatranský kamzík na steroidech a prezentují svou nezničitelnost. Hm. První honička byla docela dobrá, pokud pominu fakt, že by se více hodila do nějakého futuristického akčňáku. Příběh opravdu za řeč nestojí. Čekal jsem, kdy vyšetřovatelé zavolají Strážce vesmíru... pardon, ale prostě to fakt nefunguje. Někdo chtěl natočit vizuálně stylový thriller a vyprodukoval pouze půldruhahodinovou klipovitou kaši s neprůhledně hustým hejnem much. A to Indianajonesovské finále bylo... no, nevím co si o tom myslet. Aspoň, že to rychle uteklo. (07.04.2008)

Převeliká mystická legrace na téma konečný konec světa, která se snaží bezúspěšně papouškovat všemožné flagelantské thrillery, se kterými se roztrhl v dnešní pre-apokalyptické epoše pytel. Jakás takás atmosféra by tam snad na rozjezdu byla, ale když se ten pseudo-biblický kolos dá do pohybu, začne být mimoděk směšný. Velmi éteričtí andělé apokalypsy, kteří připomínají nadopované shaolinské mnichy, zmatená odbornice na symboly, která se očividně lépe vyzná v kosmetice, beznadějně neslaný nemastný Jean Reno a akční manekýn Magimel... to je skutečně sousto. Do toho řídká zápletka o bandě kolíků, co si hrají na apoštoly a o bandě kolíků, co si z pofidérních důvodů usmysleli zinscenovat Zjevení sv. Jana. Samozřejmě nesmí chybět mužný přednes Christophera Lee, jehož postava sice nemá valnou motivaci, ale být tam musí. Jakés takés efektíky režie Oliviera Dahana se beznadějně rozmazávají ve zmatečném celku a dadaisticky útržkovitých dialozích, které musel scénárista deklamovat z absinthové lázně. Každopádně je to paradoxně celkem zábavné a v některých chvílích by tomu člověk i uvěřil temnou atmosféru. Bohužel v závěru už tomu věříte jen nelíčenou blbost, která je jako jediná nepředstíraná. Hlavně že film vykrádá to nejkvalitnější z hollywoodské provenience, bohužel však rozřesenýma rukama řadového šmatáka z Montmarteru. Milý Francouzi, u vás ta Amerika prostě ne a ne nastat. Sv. Jene, vidíš to? (08.02.2006)

Proč se točí dvojky, když chybí pořádný nápad, jak zastínit jedničku nebo dojem z ní úplně nezprasit?! A to téma, kdy se likviduje podle náboženských manuálů, to už je taky tak omleté a předvídatelné ..... Neprůstřelní mniši, nemožní policajti, vlastně jediné plus vidim v Jean Renovi, i když na druhé straně si řikám "hochu, z Hlubiny do takové povrchnosti, máš to zapotřebí?" (04.05.2005)

Nemusel to vůbec být špatný thriller, kdyby to dostal do rukou nějaký normální režisér, scénárista a kameraman. Příběh lehce postavený na hlavu, snažící se oslnit morbiditou, pro obraz zvolen naprosto nevhodný filtr, takže všechno je neúměrně tmavé a některé drobnosti nebo části obrazu jsou do toho naopak neskutečně přesvícené. Ne, to není umělecké ztvárnění, to je debilita. Nemluvě o natočení obrazu o několik stupňů. Bohužel do toho ještě český dabing a výsledkem je něco neskutečně blbého, u čeho naprosto zřetelně cítíte, že to mohlo být mnohem a mnohem lepší, ale zpackal to tým packalů. Škoda. (06.11.2011)

Už úvodní rvačka s drogovým dealerem, za kterou by se mimochodem nemusel stydět žádný špičkový akční film, naznačí, že film má svižné tempo, dobrou kameru i nasvícení a profesionální režii. Co je to všechno platné, když scénář je blboučký, jako kdyby šlo o společnou práci chovanců ústavu pro slabomyslné v nejhorší možné kondici, navíc povzbuzených alkoholem. Vážně se to brát nedá, na druhou stranu, pokud si odmyslím absentující logiku děje, tak při jednotlivých scénách jsem se díky výše uvedené technické dokonalosti slušně bavil. O čem to je, přesně vypovědět neumím, neb jsem Bessona opravdu nepochopil (aspoň doufám), ale na pozdní večer při unavené mysli docela slušná relaxace, která vás nenutí přemýšlet. Navíc se člověk může v některých momentech i nasmát - to když se z německého vysoce postaveného úředníka vyklube šéf neonacistické organizace nebo když naši hrdinové bojují se zakukleným černým mnichem v samoobsluze. Celkový dojem: 35 %. (07.12.2007)