Cesta vzhůru

Jsem snad jedinej s tak vysokým ohodnocením, no pár bláznů jako já se tu najde. Příroda a nádherná A.J. Cook k tomu kdy scény jí a Haydena jsem hltal jako náctiletý, nemůžu hodnotit jinak protože já se na to těšil od rána, kdy v lavicích ústavu jsem se potil víc než Peter lezoucí po skalách v Horizontu. (13.05.2011)

Podle mého skromného názoru docela příjemný seriál na vážná témata, který poučuje nepříliš vtíravým způsobem, zároveň však problémy "mladých" bere smrtelně vážně, což je jen dobře. Seriál se dotýká všech závažnějších problémů, které mohou člověka nejen během dospívání potkat... ať už se jedná o zneužívání, drogy, problémy s příjmem potravy nebo sebepoškozování... Nenásilnou formou je zde ukázáno, že ten, kdo si dokáže o svém problému otevřeně promluvit a snaží se bojovat, dopadne většinou lépe než ten, co se nechá problémem pohltit a rozcupovat. Velkým přínosem je parta mladých kanadských herců, kteří se do svých postav pěkně vžili, a proto není problém jim jejich emoce věřit. Chovají se přiměřeně svému věku, svým povahám a prostředí, v jakém žijí... Což je snad největším plusem... Našlo by se sice pár much jako například některá klišé a samoúčelné poučné situace, ale to se při tomto žánru musí čekat a respektovat. P.S. Mé první setkání s Haydenem, když tento seriál běžel poprvé na ČT1, a hned osudové :D :D (09.06.2008)

Jeden z mých nejoblíbenějších seriálů. Poprvé jsem seriál sledoval v roce 2003 ve svých 16 letech. A musím dodat, že to nebylo kvůli Haydenu Christensenovi. Bylo to kvůli zajímavému ději, originálnímu příběhu i pozoruhodným postávám, které se povedlo scénáristům stvořil. Blondýnka Shelby, která má problémy se svou minulostí, afroameričanka Kate, která se těžce vyrovnává se ztrátou sestry, hispánec Auggie, který trpí dyslexií, černovláska Juliette, která má problémy s bulimií, chlapec jménem Ezra, který se velmi dobře vyzná v dorgách a opiátech, blonďák Scott těžce se vyrovnávající se zneužíváním svou nevlastní matkou. A samozřejmě Daisy, která zde není úplně od začátku, ale kterou jsem si zamiloval nejvíce ze všech postav a naprosto nenapodobitelně ji ztvárnila Jewel Staite. Nesmím zapomenout ani na učitele Petera v podání Joe Landa, který v celém seriálu působí velmi sympaticky. To jsou prostě postavy, které jsem si oblíbil, které mi přirostly k srdci, a k jejichž příběhům se budu znovu rád a rád vracet. Jsem celým seriálem naprosto okouzlen a považuju za jeden z nejzajímavějších a nejkvalitnějších seriálů, které jsem měl možnost vidět. Škoda jen, že seriál má pouze jednu řadu, zasloužil by si těch řad určitě více. Za sebe uděluji pět hvězdiček. (20.07.2008)

Na seriál jsem začal koukat hlavně kvůli Christensenovi, kterého jsem si oblíbil ve Hvězdných válkách. Po prvním dílu jsem měl jasno...tohle musím vidět až do poslední epizodky a také že jsem viděl a to třikrát. Potěší Joe Lando a plejáda čerstvých hereckých hvězdiček, která se opravdu snaží zaujmout a nenudí. Na scénu se dostává také krásná kanadská příroda, kterou miluju. (26.01.2006)

Na tenhle seriál jsme dostali tip na přednášce, abychom byli obeznámeni, že kdesi mimo Českou republiku existuje přístup, kterému se říká dobrodružná terapie. 22 dílů se dalo zkouknout celkem rychle, příjemně utekly, to jo, nakonec mam ale pocit, že se mi dostalo spíš Dawsonova světa v divočině než echt dramatického ražení, americká koprodukce se tu holt zřejmě nezapře :) Kdybych se měl soustředit na průhlednost chování některých postav, na jimi pronášené věty a na psychoterapeutickou stránku jako takovou, která si prostě dělá, co chce (sem tam zabírají některý postupy dost zkratkovitě a jednoduše, pokroky jsou ideální, moralizování, lpění na zásadách), byly by to jasný 3*. Na druhou stranu, postavy jsou sympatické, oblíbil jsem si je (zdravím Shelby), i přes hlavní témata to má celkově pohodovou atmosféru (nepočítám finiše některých epizod), vhodné a inteligentní potitulkové citáty známých osobností, takže coby odpočinková jednohubka na pár večerů ... ? 4* (09.04.2014)