Muž menom Ove

Poslední dobou mám rád filmy o stáří a o bilancování, a tenhle je přesně takový. Vyprávění protivného dědka o jeho životě, životní lásce a o tom, že možná je sice hovado, ale třeba k tomu má nějaké své důvody. Život je krásný a jsme to jen my, kdo si ho děláme hnusným. Snímek má příjemné lidské poselství a navíc není nudný. (19.07.2017)

Opravdu velké zklamání. Nechápu zdejší vysoké hodnocení. Od seveřanů jsem zvyklá na daleko větší jízdu, pořádný černý humor nebo bláznivé situace. Tohle byl vlídný humor až moc, socialistický čajíček, realita s růžovými brýlemi. Lidskost beru, ale v jiném podání. Strašně předvídatelná vyprávěnka. Nemám ráda polopatické filmy. Docela mi zatrnulo, když mi začalo připadat, že vidím naivitu 50. let. Švédové se opravdu na severu vymykají. Škoda. Hvězdu navíc dávám za herectví Rolfa. (26.09.2020)

Celkem dobrá podívaná. Ale nemůžu se zbavit dojmu, že je filmový Ove až příliš zkratkovitý a vyprávěný jako z rychlíku. Nejsem ortodoxní "kniha je vždycky lepší než film" typ, znám pěknou řádku filmů, které v mých očích svou předlohu trumfují (Hvězdný prach, Princezna Nevěsta, Jurský park, Forrest Gump, Potomci lidí, Kmotr...), ale Ove se k nim rozhodně nepřidá. (30.07.2016)

Pátá hvězdička za song En stund på jorden od Laleh v závěrečných titulcích. Jasně, je to stará dobrá story o nerudném dědkovi, na něhož s přibývajícími flashbacky začínáme pohlížet jinýma očima a který došel "polidštění" skrze své sousedy (nejlepší scéna: Ove učí Parvenah řídit), ale tu písničku si pouštím pořád dokola... (17.10.2016)

Jde o adaptaci stejnojmenného románu od švédského blogera F. Backmana, který v desetimilionové zemi prodal rekordních 700 tisíc kopií. Kniha, jež vyšla i u nás, částečně tematizuje střet starší generace a její představy o blahobytné, férové zemi pro všechny a změny, kterými v posledních desetiletích prochází. Počty emigrantů se zvyšují a dostupným blahobytem pro všechny zůstala už jen IKEA, jak zaznělo při úvodu. Film je však obsahově plošší a je spíše sledem epizodek ze života čerstvě vyhozeného 59letého vdovce Oveho, který je zastáncem pořádku, dochvilnosti, poctivosti a dalších hodnot, které se ze společnosti vytrácejí, jak se snaží snímek „nenápadně“ naznačit. Holm neustále lavíruje mezi komedií o nevrlém dědkovi, který chce spáchat sebevraždu, a intenzivním tearjerkerem se vskutku tragickou linií, která vrší jedno neštěstí za druhým. To má spíše za následek určité otupení a distanc, byť se určitému dojetí ubránit nelze, a to zejména ve flashbackových pasážích. V nich se autor dle svých slov inspiroval kultovním Forrestem Gumpem – k jeho překonání má však směšně daleko. Sem tam padne docela dobrý vtípek, který ironizují typickou švédskou náturu nebo důchodcovské manýry, ale celkově jde o zcela zapomenutelný film na jedno zhlédnutí. [LFŠ 2016] (29.01.2020)