Horký mesiac

Memento mori každého vztahu muže a ženy. Pečlivě prokleslený portrét l´amour fou, šílená láska Oscara a Mimi je vygradovaná, extrémní, dramaticky tragická (či literární chceme-li), přesto jsou popisovaná úskalí nebezpečná pro každý vztah. Neznatelná (a neuvědomitelná) hranice mezi láskou a nenávistí, vášní a nudou, milováním a ubližováním, měnící se křivka poníženosti ve vztahu („jeden vždycky miluje víc“), marná snaha znovu postavit bortící se domeček z karet – to vše jsou hrůzné okamžiky kdy láska odvrací svou tvář, to vše velmi precizně Hořký měsíc popisuje. Navíc je to jeden z nejerotičtějších filmů, plný rafinovaně vzrušivých scén (mléko k snídani…) a, alespoň ve svém úvodu, bezbřehé vášně. Zhmotněné vyprávění spěje stále blíže přítomnému okamžiku vyprávěcího aktu, nad Černým mořem se zatahují mračna a schyluje se k bouři… (21.03.2007)

Mám dojem, že film hodně zestárl, což byl třeba důvod, proč jsem při prvním pokusu o shlédnutí nevydržela víc než pár minut. Většinou zastávám názor, že pokud je myšlenka dobrá, na formě zase tolik nezáleží, ale v tomto případě to samotný message (který pro mě je zejména to, že i Hugh Grant je idiot, všichni jsou idioti) neutáhne. (30.05.2014)

Scénář: Gérard Brach, John Brownjohn, Roman Polanski .. Působivá obsesní hra o kráse i hořkosti vztahu. Spalující vášeň na jeho začátku s hutným nádechem erotiky a sexuálních hrátek je stejně intenzivní jako spalující nenávist na opačném pólu příběhu. Půvabná diva Emmanuelle Seigner se svými tanečky okolo (ne)opětované lásky vryje hluboko pod kůži. Sekundanti Peter Coyote a v té době ještě ne tak známý Hugh Grant odvádí přesvědčivou práci. Kristin Scott Thomas tolik prostoru nedostává, ale během Silvestrovské noci si reputaci dozajista napraví. Roman Polanski si perfektně pohrává s divákem, který je místy stejně zmatený jako Nigel a postupně servíruje i stupňuje vyprávění, které spěje k hořce hořkému konci. Výborná kamera Tonino Delli Colli (dvorní kameraman Sergio Leone), hudba Vangelis nebo skvělé zvolené dobové písničky vyšroubují kdejakou scénu k dokonalé působivosti. 85%. (23.10.2007)

Tri dôvody, prečo považujem Bitter Moon za Polanskiho najlepší film (obsahuje spoilery): 1. Dvojplánovosť filmového zážitku je elegantne prevedená do procesu rozprávania a prelieva sa medzi oboma líniami i celistvou formou, teda tvorí zaujímavý a zároveň pohlcujúci konštrukt, obozretne narábajúci s diváckou dôverou a empatiou. 2. Kamera upriamuje pozornosť na labilnosť a nejednoznačnosť, naznačenú aj v rozhovoroch medzi Nigelom a Oscarom; prevládajúce rozkolísané zábery z vnútra lode reflektujú pomyselnú sypkú pôdu pod Nigelovými nohami, filmársky čisté a precízne stabilizované zábery z Paríža zasa odrážajú pevnú vieru Oscara v jeho životné rozprávanie; divák je však vedený prijímať "súčasnú" líniu ako skutočnú a Oscarovu spoveď (zloženú výhradne zo silne esteticky štylizovaných momentiek, v ktorých postavy divoko exhibujú svoje vnútro spútavané neinvenčnou réžiou) ako pochybnú. 3. Rafinovanou psychológiou postáv predvádza Polanski nové obzory svojich možností, ktoré postupne odhaľujú svoje korene - záverom, ktorý uvádza pochybnosti diváka na pravú mieru, nadväzuje na rozuzlenie systému hrania nebezpečných hier o ženy zo svojho debutu Nóż w wodzie, ale volí omnoho drastickejšiu metódu, logicky dopĺňajúcu erotické dusno a komornú uzavretú fabulu v jasne ohraničenom čase a priestore. 90% (04.12.2014)

Moc mě bavilo poslouchat a sledovat Oscarovo uhrančivé vyprávění plné vášně, sexu, lásky a také trpkosti, vystřízlivění, mučení. Velmi se mi líbila ta netradičně vzrušivá a provokativní atmosféra, která voněla jako vzduch po dešti, kterou jsem hltal a užíval si ji každým okamžikem. Scény z plavby sice už nebyly tak dobré, i když taneček dvojičky Thomas-Seigner, dychtivý a nadržený Grant či závěrečné vyústění příběhu stáli zato. Takovýhle příběh lásky se moc často nevidí a myslím si, že na něj jen tak nezapomenu. Dávám 5* a Hořký měsíc hodnotím jako nejlepší režisérův film. Výstižný komentář: Enšpígl (19.02.2011)