Nájomník

Ještě předtím, než se to stalo ochrannou známkou Davida Lynche, natočil podobný mix reality a nenormálna i Roman Polanski. Navíc s autobiografickými prvky a sebou samým v hlavní roli. Škoda, že postupná ztráta příčetnosti vrcholí ve formě, která už se nedá brát vážně a působí nechtěně humorně. Jinak je to ale výborné. (14.01.2009)

Schizofrenie je pěkně otravná panovačná čubka, obzvlášť, když se nastěhujete do stísněného kutlochu, který předchozí nájemnice použila jako odrazový můstek pro placáka do asfaltu, a vaši sousedé jsou cháska nerudných, vyšinutých důchodců. Roman Polanski je dokonalá děvka pro všechno. Jako režisér zdatně nacucává každou cihlu a vrzavá dvířka znepokojivou atmosférou, po nocích kolegům na psacím stroji krátkozrace ťuká dialogy a nakonec sám rozhazuje před kamerou jeden nesmělý ksicht za druhým. Ale buďme upřímní, jeho herecký projev by potřeboval trochu osolit. A opepřit. A možná trochu pálivé papričky, tymiánu a náprstek whisky. Jakmile však v půli přepne na své transsexuální alter-ego Romanu, tak jde všechno ureptané hnidopišství stranou a divákovi nezbývá než seškrabávat spodní čelist z koberce, jelikož taková kreace si zasluhuje vlastní síň slávy na předměstí Bangkoku. (26.05.2013)

Nájemník je ukázkovým filmem v němž se snoubí paranoia s hororovými prvky, je velmi podobný se starším režisérovým počinem Rosemary má děťátko který mi přišel vzhledem k depresím o kus lepší. Co mi vadilo, byla občasná přehnanost a některé scény byly nevysvětleny (zmizelé odpadky). Ale i přes to, je pro mě Polanski jedinečným filmařem, mistrem gradace který dokáže navodit depresivní atmosféru z téměř prach obyčejné scény. (06.05.2010)

Než se stane nájemník nájemníkem, vyskočí z okna mladá žena a protože na její smrti nebo přežití závisí, kdo byt získá, vykoná náš zájemce návštěvu v nemocnici, aby se podíval, jak to s pacientkou - totiž jeho bytem - vypadá. Zraněná žena ho spatří, zařve a skoná. Příběh od začátku nájemníkovi příliš nefandí, jeho smířlivá povaha a beránčí výraz v protikladu s mrzoutstvím a úklady sousedů je totiž něco, co nutí si myslet, že právě z něho se vyklube největší šikanér, na druhé straně to nahrává hledat paralelu v jeho strastech a osudem sebevražedkyně. Samozřejmě, že nakonec je všechno docela jinak a došlo mi to, až když si nájemník koupil malbora místo žitánek. (23.09.2006)

Snímek tématicky navazující na Polanského předchozí díla. Stejně jako v "Hnusu" se jedná o studii jedince zvolna podléhajícího duševní chorobě, stejně jako v "Rosemary" je hlavní postava nucena čelit podivnému a strach nahánějícímu chování nejbližšího okolí, s tím rozdílem, že tentokrát se nejedná o rejdy satanistů, ale bludy vlastní paranoiou rozežírané mysly. Film vzbuzující větší znepokojení, než lecjaký čistokrevný horor. (19.09.2008)